Kyselina hyaluronová: známá již téměř století, ale stále aktuální

Hyaluronic acid (HA) has a special position among glycosaminoglycans. As a major component of the extracellular matrix (ECM). This simple, unbranched polysaccharide is involved in the regulation of various biological cell processes, whether under physiological conditions or in cases of cell damage. This review summarizes the history of this molecule's study, its distinctive metabolic pathway in the body, its unique properties, and current information regarding its interaction partners. Our main goal, however, is to intensively investigate whether this relatively simple polymer may find applications in protecting against ionizing radiation (IR) or for therapy in cases of radiation-induced damage. After exposure to IR, acute and belated damage develops in each tissue depending upon the dose received and the cellular composition of a given organ. A common feature of all organ damage is a distinct change in composition and structure of the ECM. In particular, the important role of HA was shown in lung tissue and the variability of this flexible molecule in the complex mechanism of radiation-induced lung injuries. Moreover, HA is also involved in intermediating cell behavior during morphogenesis and in tissue repair during inflammation, injury, and would healing. The possibility of using the HA polymer to affect or treat radiation tissue damage may point to the missing gaps in the responsible mechanisms in the onset of this disease. Therefore, in this article, we will also focus on obtaining answers from current knowledge and the results of studies as to whether hyaluronic acid can also find application in radiation science.Kyselina hyaluronová (HA) má mezi glykosaminoglykany zvláštní postavení. Jako hlavní složka extracelulární matrix (ECM). Tento jednoduchý, nerozvětvený polysacharid se podílí na regulaci různých buněčných procesů, ať už za fyziologických podmínek nebo v případech poškození buněk. Toto review shrnuje historii studia této molekuly, její charakteristickou metabolickou dráhu v těle, její jedinečné vlastnosti a aktuální informace týkající se jejích interakčních partnerů. Naším hlavním cílem je však ověřit, zda tento relativně jednoduchý polymer nachází uplatnění v ochraně před ionizujícím zářením (IR) nebo jako terapeutikum v případech poškození způsobeného zářením. Po expozici IR se v každé tkáni vyvine akutní a post-akutní poškození v závislosti na přijaté dávce a buněčném složení daného orgánu. Společným rysem všech orgánových poškození je zřetelná změna ve složení a struktuře ECM. Zejména byla prokázána důležitá role HA v plicní tkáni a variabilita této flexibilní molekuly v komplexním mechanismu radiačně indukovaných poškození plic. Kromě toho se HA také podílí na zprostředkování interakce buněk během morfogeneze a při reparaci tkáně během zánětu, poranění a hojení. Možnost použití vysokomolekulární HA pro ovlivnění nebo léčbu tkáně poškozené zářením může poukazovat na chybějící mezery v odpovědných mechanismech při nástupu tohoto onemocnění. V tomto článku se proto zaměříme i na získání odpovědí ze současných poznatků a výsledků studií, zda může kyselina hyaluronová najít uplatnění i v radiační vědě