Film Studios in the Lobby of Their Local History

13914

On the Time Course of Synchronization Patterns of Neuronal Discharges in the Human Brain during Cognitive Tasks

Using intracerebral EEG recordings in a large cohort of human subjects, we investigate the time course of neural cross-talk during a simple cognitive task. Our results show that human brain dynamics undergo a characteristic sequence of synchronization patterns across different frequency bands following a visual oddball stimulus. In particular, an initial global reorganization in the delta and theta bands (2–8 Hz) is followed by gamma (20–95 Hz) and then beta band (12–20 Hz) synchrony

Analysis of diverse eukaryotes suggests the existence of an ancestral mitochondrial apparatus derived from the bacterial type II secretion system

The type 2 secretion system (T2SS) is present in some Gram-negative eubacteria and used to secrete proteins across the outer membrane. Here we report that certain representative heteroloboseans, jakobids, malawimonads and hemimastigotes unexpectedly possess homologues of core T2SS components. We show that at least some of them are present in mitochondria, and their behaviour in biochemical assays is consistent with the presence of a mitochondrial T2SS-derived system (miT2SS). We additionally identified 23 protein families co-occurring with miT2SS in eukaryotes. Seven of these proteins could be directly linked to the core miT2SS by functional data and/or sequence features, whereas others may represent different parts of a broader functional pathway, possibly also involving the peroxisome. Its distribution in eukaryotes and phylogenetic evidence together indicate that the miT2SS-centred pathway is an ancestral eukaryotic trait. Our findings thus have direct implications for the functional properties of the early mitochondrion

Region specifický přístup v analýze ekologických rizik - metodika hodnoceni ve vztahu k přírodním katastrofám:Projekt IDRIS II - Zkrácená verze metodiky EcoRA

Obsahem této části zprávy je kompaktní přehled základních pojmů a postupů spjatý s hodnocením ekologických rizik, neklade si za cíl být vyčerpávajícím vědeckým textem, ale spíše podkladem pro budoucí začlenění metodiky EcoRA a jejich pojmů do legislativních předpisů

Region specifický přístup v analýze ekologických rizik - metodika hodnoceni ve vztahu k přírodním katastrofám:Projekt IDRIS II. Metodika hodnocení ekologických rizik. Část B. Komplexní metodika hodnocení ekologických rizik se zřetelem na region specifický přístup a rizikové situace.

Komplexní přehled aspektů hodnocení ekologických rizik zahrnující celý proces EcoRA od formulace problému až po charakterizaci rizika doplněný vyčerpávajícím seznamem databázových zdrojů. Modelové scénáře. Koncepční model. Screeningové hodnoceni ekologických rizik (SERA)

Region specifický přístup v analýze ekologických rizik - metodika hodnoceni ve vztahu k přírodním katastrofám:Projekt IDRIS II. Metodika hodnocení ekologických rizik. Část B. Komplexní metodika hodnocení ekologických rizik se zřetelem na region specifický přístup a rizikové situace.

Komplexní přehled aspektů hodnocení ekologických rizik zahrnující celý proces EcoRA od formulace problému až po charakterizaci rizika doplněný vyčerpávajícím seznamem databázových zdrojů. Modelové scénáře. Koncepční model. Screeningové hodnoceni ekologických rizik (SERA)

Region specifický přístup v analýze ekologických rizik - metodika hodnoceni ve vztahu k přírodním katastrofám:Projekt IDRIS II. Metodika hodnocení ekologických rizik. Manuál metodiky EcoRA

Hodnocení ekologických rizik (EcoRA) je v současnosti nejlepší dostupný nástroj pro predikci potenciálního nebezpečí a negativních dopadů antropogenních aktivit na strukturu a funkci ekosystému. Hodnocení může být obecně použitelné nebo místně specifické a je často součástí velice komplexních studií. Komplexnost problematiky EcoRA se ale netýká jen širokého spektra problémů, ale i kvantitativního rozsahu - v podstatě každá technologická činnost, výrobní proces či výraznější stavitelská aktivita představují potenciální riziko pro existující ekosystémy. Do procesu hodnocení ekologických rizik tedy musí vstupovat i lidé, pro které tato činnost nepředstavuje hlavní odbornost nebo pracovní náplň. Potřeba standardizované metodiky je pak vynucena i rozsahem řešených problémů a nutností předat jednotný, byť obecnější návod na jejich řešení. Bez ohledu na složitost konkrétní situace je metodika EcoRA založena na jednotném metodickém schématu, jehož dodržení je nepodkročitelným standardem všech typů hodnocení

Region specifický přístup v analýze ekologických rizik - metodika hodnoceni ve vztahu k přírodním katastrofám:Projekt IDRIS II. Metodika hodnocení ekologických rizik. Příloha B-I. Informační vstupy - zdrojová data pro EcoRA

Pro hodnotitele ekologického rizika je sběr dostupných informací, které slouží jako zdrojová data pro EcoRA, jednou z hlavních aktivit v procesu. Má stěžejní význam pro kvalitu EcoRA, neboť pouze maximální množství údajů o problému, eliminuje možnost vzniku chyb v procesu EcoRA. Dostatek vstupních informací zaručuje komplexnost a proveditelnost EcoRA. V neposlední řadě má také ekonomický význam, neboť existující kvalitní data mohou často nahradit nákladné měření expozice, účinků či vlastností prostředí