Had jako prostředek reflexe v textech o umělcích z období německého romantismu

Předložená disertační práce zkoumá funkci a inscenaci motivu hada ve čtyřech vybraných textech o umělcích německého romantismu, přičemž chápe hada jako znak reflektující o problematice umělecké existence a cestě k umělecké tvorbě popř. o umělecké tvorbě vůbec. Při interpretaci jednotlivých motivů hada je zvolen pro literární texty třífázový postup, podobně jak jej aplikuje Erwin Panofsky při popisu motivů na obrazech. Interpretace vychází ze strukturálního postavení motivu hada v textu a jeho inscenace v textu. Stěžejní roli hraje následně odhalení kontextů, které daný motiv hada aktualizuje - jedná se především o biblické hady, mytické hady a hadí linii jakožto linii krásy, která byla předmětem dobového estetického diskursu. Význam motivu hada v textech je dán především vzájemnou interakcí tematizovaných kontextů, která je v jednotlivých textech realizována odlišnými způsoby. Motiv hada, jak je utvářen v jednotlivých interpretovaných textech, je ve všech případech vysoce komplexním motivem. Díky možnosti konotace s hady z oblasti Bible a mytologie se stává literární motiv hada polyvalentním znakem, který charakterizuje i uměleckou existenci jako polyvalentní popř. ambivalentní. To znamená, že je umělecká existence na jedné straně upřednostňována, popř. že je prezentována jako fascinující. Na druhé straně...The submitted doctoral thesis examines the function and performance of the motive of a snake in four selected texts about artists of the German romantic period and perceives the snake as an attribute reflecting the problems of the artistic existence and a way to the artistic work, possibly of the artistic work at all. When interpreting the single motives of the snake, three-phase procedure as applied by Erwin Panofsky in description of the motives in the pictures has been chosen by analogy for literary texts. The interpretation is based on the structural position of the motive of the snake in the text and its performance in the text. Subsequently, the principal role is revelation of contexts which updates the given motive of the snake - in particular they are biblical snakes, mythical snakes and a serpentine line as a line of beauty which was the subject of the period aesthetic discourse. The meaning of the motive of the snake in the texts is given primarily by the mutual interaction of theme contexts which is in the single texts realized by various ways. The motive of the snake as formed in the single interpreted texts is a highly complex motive in all the cases. Thanks to the possibility of connotation with the snakes from the sphere of the Bible and mythology the literary motive of the snake becomes a...Institute of Germanic StudiesÚstav germánských studiíFaculty of ArtsFilozofická fakult

Proměna Stifterova pojetí "zákona mírnosti" od "Studií" po "Pozdní léto"

Ve své diplomové práci se zabývám vývojem pojetí přírody v díle Adalberta Stiftera (od rané sbírky povídek Studie (Studien) přes pozdější sbírku Pestré kameny (Bunte Steine) po román Pozdní léto (Der Nachsommer)). Přitom se snažím vysledovat, do jaké míry měl na změny v autorově vnímání přírody vliv "zákon mírnosti" (das sanfte Gesetz), který je zformulován v Předmluvě k Pestrým kamenům. Na úvod stručně shrnuji charakteristické znaky biedermeieru v díle Adalberta Stiftera, jenž je zpravidla označován za typického zástupce této epochy. Navíc ale sleduji i rysy jiných proudů (ať už předešlých nebo nově vznikajících), které Stiftera v jeho tvorbě ovlivnily. Abych mohla pozorovat vztah zásad "mírného zákona" ke Stifterovu pojetí přírody, zabývám se také výše zmíněnou Předmluvou, ve které je "mírný zákon" zformulován. Na příkladech pojmů "velký" (groß), "malý" (klein) a "mírný" (sanft) dokládám, že je "mírný zákon" předjímán již ve Studiích a že jsou jeho principy zachyceny i v pozdějším románu Pozdní léto. Jádro mé práce tvoří kapitola, v níž se zabývám vývojem Stifterova pojetí přírody. Aby byl směr vývoje názorný, rozlišuji mezi pěti koncepcemi přírody, které se očividně stále více snaží přiblížit a přizpůsobit "mírnému zákonu". (První koncepce s "mírným zákonem" téměř nesouvisí, druhá koncepce lze být...In my thesis, I focused on Adalbert Stifter's concept of nature and explored how he develops it, from his early collection of short stories Studies (Studien) to his later collection Colorful Stones (Bunte Steine) and finally in his novel entitled Indian Summer (Der Nachsommer). I also worked on identifying to what degree it was influenced by "the gentle law" (das sanfte Gesetz) , formulated in the Preface (Vorrede) to Colorful Stones. In my introduction, I attempted a summary of the Biedermeier characteristics present in Stifter's work. In addition, I touched on the traits of previous or emerging literary movements that heavily influenced Stifter, whose work is generally considered as typical of the Biedermeier movement. In order to forge links between "the gentle law" and the prose chosen for analysis, I also addressed the Preface to Colorful Stones, where "the gentle law" is conceptualised. Using the examples "big" (groß), "small" (klein) and "gentle" (sanft), I established that there is already an anticipation of "the gentle law" in Studies and that the principles of "the gentle law" can also be found in his later novel, Indian Summer. The chapter in which I follow the development of Stifter's nature concept constitutes the principal part of my thesis. I distinguish between five concepts of nature, so as...Institute of Germanic StudiesÚstav germánských studiíFaculty of ArtsFilozofická fakult

Dolls and puppet figures in narratives – themes and motifs in literature, art, theater, film, media, folklore and popular cultures

Die Onlineversion unterscheidet sich geringfügig gegenüber der Printausgabe. Auf Seite 88 wurde in der Printversion die falsche Übersetzung des Abstracts (Englisch) eingefügt. Dieser Fehler ist hier korrigiert. The online version differs slightly from the print edition. On page 88, the wrong translation of the abstract (English) was inserted in the print version. This error is corrected here.Dieses Themenheft behandelt die Vielfalt und das Potenzial von Puppennarrativen im weitesten Sinn und ihre universellen und/oder kulturspezifischen Formen, Spuren, Traditionen und Folkloren sowie das Spiel der jeweiligen Rezeptionsbezüge. Nachgespürt wird diesen Narrativen in einer Vielzahl von unterschiedlichen literarischen, künstlerischen, filmischen, (pop-)kulturellen und folkloristischen Bereichen sowie in pädagogisch relevanten Feldern. Eine eigens gestaltete kurze Graphic Novel hinterfragt darüber hinaus die Verknüpfung klassischer Puppentheater-Narrative mit zukunftsträchtigen KI-basierten Automatisierungsfantasien.This thematic issue deals with the diversity and potential of doll/puppet narratives in the broadest sense and with their universal and/or culture-specific forms, traces, traditions and folklore as well as with the interplay of the respective reception references. These narratives are traced in a variety of different literary, artistic, cinematic, (pop-)cultural and folkloristic genres as well as in pedagogically relevant fields. In addition, s specially designed short graphic novel questions the linking of classic puppet theater narratives with seminal AI-based automation fantasies

Manýristické figurae serpentinatae v Eichendorffově povídce „Mramorová socha“ jako charakteristika nesprávného umění

Tento příspěvek popisuje hadí linie v Eichendorffově povídce Mramorová socha, které jsou v manýristickém stylu vepsány do postavy Venuše. Tyto figurae serpentinatae nabývají na dynamice, jsou stále nepřehlednější. Nakonec kondenzují a stanou se z nich odporní hadi, kteří vzbuzují asociace se lstivým biblickým hadem, s hady symbolizujícími rozklad na zádech středověké alegorie Frau Welt a také s nebezpečnou Echidnou z antické mytologie. Na základě těchto aluzí se stává i umění, které symbolizuje postava Venuše, destruktivním a nebezpečným. Několikerá kontextualizace hadů jasně dokládá, že lze povídku Mramorová socha číst dvojím způsobem. V užším smyslu lze Venuši považovat za umění romantismu, v širším smyslu za personifikaci umělecké problematiky všeobecně.Dieser Beitrag beschreibt die Schlangenlinien in Eichendorffs Novelle Das Marmorbild, die im manieristischen Stil dem Körper der Venus eingeschrieben sind. Diese figurae serpentinatae werden dynamisch, sie sind immer unübersichtlicher. Schließlich kondensieren sie und werden zu abscheulichen Schlangen, die Assoziationen mit der listigen biblischen Schlange, mit den die Verwesung auf dem Rücken der mittelalterlichen Frau-Welt-Allegorie symbolisierenden Schlangen sowie mit der gefährlichen Echidna aus der antiken Mythologie hervorrufen. Aufgrund dieser Allusionen wird auch die Kunst, für die die Venus-Gestalt steht, destruktiv und gefährlich. Die mehrfache Kontextualisierung der Schlangen belegt klar, dass die Novelle Das Marmorbild auf zweierlei Weise zu lesen ist. Im engeren Sinne kann Venus für die Kunst der Romantik gehalten werden, im weiteren Sinne für die Personifizierung der künstlerischen Problematik allgemein

Sebeinscenace Lenky Reinerové jako „poslední pražské německé spisovatelky“

Lenka Reinerová, která je od 90. let v médiích označována jako poslední pražská německá spisovatelka, využívá tohoto svého jedinečného postavení a stylizuje se – ať už v médiích nebo ve svých textech – jako nositelka této tradice. Tento příspěvek se zabývá inscenací Reinerové jakožto poslední německy píšící židovské autorky v Praze. Tematizuje některé aspekty jejího díla, které odkazují na tuto literární tradici, a současně upozorňuje na problematiku celého pojmu „pražská německá literatura“. Na příkladu modelu „symbiózy“, který Reinerová předkládá jako vystihující charakteristický rys kulturního soužití v Praze 20. a 30. let (do obsazení Hitlerem), příspěvek upozorňuje na schematičnost veškerých stávajících modelů pro tzv. Pražskou německou literaturu, a to i takových modelů, které navrhli doboví svědkové, k nimž lze řadit právě i Reinerovou.Lenka Reinerová, die seit den 90er Jahren in den Medien als die letzte Prager deutsche Schriftstellerin bezeichnet wird, nutzt ihre einzigartige Position und sie stilisiert sich – sei es in den Medien oder in ihren Texten – als Träger dieser Tradition. Dieser Beitrag beschäftigt sich mit der Inszenierung Reinerovás als letzte deutsch schreibende jüdische Autorin Prags. Er thematisiert einige Aspekte ihres Schaffens, die auf diese literarische Tradition hinweisen, und er greift gleichzeitig die Problematik des Begriffs „Prager deutsche Literatur“ auf. Am Beispiel des Modells einer „Symbiose“, das Reinerová als ein treffendes Merkmal des kulturellen Zusammenlebens in Prag der 20er und 30er Jahre (bis zur Machtübernahme Hitlers) vorlegt, weist der Beitrag auf den schematischen Charakter sämtlicher bestehender Modelle für die sog. Prager deutsche Literatur hin, und zwar auch solcher Modelle, die durch die Zeitzeugen entworfen wurden, zu denen übrigens auch Reinerová zu zählen ist

E. T. A. Hoffmanns Serpentina und der zeitgenössische exegetische Diskurs zu Genesis 3.

Bezüglich E. T. A. Hoffmanns Der Goldne Topf wird in der Forschung die durch die Hochzeit des Studenten Anselmus und der „Schlangenfrau“ Serpentina dargestellte poetische Initiation immer wieder zu Recht als höchst problematisch entlarvt. Der anzustrebende dichterische Zustand wird im Text selbst auf vielerlei Weise in seiner hochzuschätzenden Ausnahmestellung relativiert. Die Ambivalenz der poetischen Existenz wird in diesem Beitrag an dem Doppelcharakter der Hauptfigur Serpentina aufgezeigt, in der sich die Thematisierungen zweier unterschiedlicher Deutungen der biblischen Paradiesschlange bzw. der biblischen Geschichte Gen. 3 kreuzen.The literary interpretations in the E. T. A. Hoffmann´s text Der goldne Topf rightfully reveal again and again the inconsistency of seemingly privileged poetic initiation which is illustrated in the text by the wedding of the student Anselmus and the snake-woman Serpentina. The superior status of a poet for which the student Anselmus strives is relativized in the text itself in many ways. This contribution demonstrates the ambivalence of poetic existence on the ambiguous nature of the main character (Serpentina) in which the thematization of two various interpretations of the biblical snake, or the biblical story Gen. 3, are converged

Topografie Prahy v textech „poslední pražské německé spisovatelky“ Lenky Reinerové

Die Erinnerungstexte Lenka Reinerovás, die für die letzte Prager deutsche Schriftstellerin gehalten wird, spielen oft in Prag, in der Heimatstadt der Autorin, durch die die Ich-Erzählerinnen nicht selten als literarische Flaneurinnen bummeln. Die Topografie Prags in den Texten Reinerovás weist dabei einheitliche Spezifika auf – außer der Thematisierung von Stadtvierteln, wo die Autorin lebte, oder von Orten, die einen anderen Zusammenhang mit ihrem Leben aufweisen, entlarvt die Autorin die Geschichte von mit deutsch schreibenden Prager Autoren zusammenhängenden Gebäuden und sie widmet ihre Aufmerksamkeit den ihnen gewidmeten Gedenktafeln und Denkmälern. Außerdem taucht in ihren Büchern immer wieder der Topos des Mythologischen taucht, der im Zusammenhang mit Prag als das grundlegende Merkmal des Phänomens der sog. Prager deutschen Literatur gilt. Die Topographie Prags in Reinerovás Büchern ist einerseits ein Sprungbrett für die Erinnerungen an die Jugend, an Freunde und vor allem an bekannte Persönlichkeiten aus den Reihen der deutsch schreibender Prager Autoren, anderseits wird die Beschreibung Prags für Reinerová zu einem Medium, das die Stilisierung der Autorin in die Rolle der sog. letzten Prager deutschen Autorin ermöglicht.Vzpomínkové texty Lenky Reinerové, která je považována za poslední pražskou německou autorku, se často odehrávají v autorčině rodném městě Praze, kterým vypravěčky nezřídka procházejí jakožto literární flanér. Topografie Prahy v textech Reinerové přitom vykazuje jednotná specifika – vedle tematizace městských čtvrtí, kde autorka žila, nebo míst, která mají jinou souvislost s jejím životem, odhaluje autorka historii budov souvisejících s německy píšícími pražskými autory a všímá si pamětních desek a pomníků, které jsou jim věnované. Kromě toho se v knihách stále znovu objevuje topos mytična, který v souvislosti s Prahou platí za základní znak fenoménu tzv. pražské německé literatury. Topografie Prahy v knihách Reinerové je jednak odrazovým můstkem pro vzpomínky na mládí, na přátele a hlavně na známé osobnosti z řad německy píšících pražských autorů, jednak se ztvárnění Prahy pro Reinerovou stává médiem, které umožňuje autorčinu stylizaci do pozice tzv. poslední pražské německé autorky

Lenka Reinerová (1916–2008) – prodloužení slavné éry „pražské německé literatury“?

Článek představuje poetologickou analýzu textů Lenky Reinerové a zohledňuje přitom autorčinu mediální roli dobové svědkyně a poslední pražské německé spisovatelky. Literární texty Lenky Reinerové tvoří jak z tematického, tak ze stylistického hlediska kontinuum s jejími žurnalistickými texty. K tomu jsou silně autobiografické a objevují se v nich stereotypní prvky, které mají navázat na tradici slavné pražské německé literatury. Texty se snaží oslovit pokud možno široké spektrum recipientů a využívají k tomu tzv. „populární komunikaci“. Ta se může jevit jako nekompatibilní s autorčinou snahou působit jako věrný dobový svědek popř. jako představitelka komplexní pražské literatury, k níž patří kupříkladu Kafka.Der vorliegende Aufsatz stellt eine poetologische Analyse der reinerováschen Texte dar. Dabei wird die mediale Rolle der Autorin als Zeitzeugin und als letzte Prager deutsche Schriftstellerin berücksichtigt. Thematisch sowie stilistisch bilden die neueren literarischen Texte Reinerovás ein Kontinuum mit ihrer journalistischen Tätigkeit, zugleich sind sie autobiographisch geprägt und mit Versatzstücken durchsetzt, die in der Tradition der berühmten Prager deutschen Literatur stehen. Um einen möglichst breiten Rezipientenkreis anzusprechen, bedienen sich die Texte einer „populären Kommunikation“, die als unvereinbar mit dem zeitzeugenschaftlichen Impetus der Texte sowie mit ihrer Anknüpfung an die komplexe Prager deutsche Literatur eines Kafka wahrgenommen werden kann

E.T.A. Hoffmannova Serpentina a soudobý exegetický diskurz ke Genesis 3

Literární interpretace v E.T.A. Hoffmanově textu Der goldne Topf oprávněně stále znovu odhalují rozporuplnost zdánlivě bezvýhradně privilegované poetické iniciace, která je v textu znázorněna svatbou mezi studentem Anselmem a hadí ženou Serpentinou. Nadřazený statut básníka, o který student Anselmus usiluje, je v textu samotném mnohým způsobem relativizován. Tento příspěvek znázorňuje ambivalenci poetické existence na dvojznačné povaze hlavní postavy Serpentiny, ve které se sbíhají tematizace dvou různých výkladů biblického hada popř. biblického příběhu Gen. 3.Die literarischen Interpretationen entdecken in E.T.A.Hoffmanns Text Der goldne Topf zu Recht immer wieder die Widersprüchlichkeit der scheinbar ohne Vorbehalt privilegierten poetischen Initiation, die im Text durch die Hochzeit zwischen dem Studenten Anselmus und der Schlangenfrau Serpentina dargestellt wird. Der übergeordnete Status des Dichters, den der Student Aneslums anstrebt, wird im Text selbst auf verschiedene Art und Weise relativiert. Dieser Beitrag zeigt die Ambivalenz der poetischen Existenz an dem zweideutigen Charakter der Serpentina-Gestalt, in der die Thematisierung zweier Auslegungen der biblischen Paradiesschlange bzw. der Geschichte Gen. 3 zusammenläuft

Po stopách J.A. Kanneho v E.T.A. Hoffmannově Der goldne Topf

Detlef Kremer v r. 1993 zmínil domněnku, že se v Hoffmannově texu Der goldne Topf odráží myšlenky z J. A. Kanneova mytologicko-teoeretického díla Erste Urkunden der Geschichte oder allgemeine Mythologie. Tento příspěvek navazuje na Kremerovu hypotézu a dokládá ji dalšími příklady. E.T.A. Hoffmann používá ve svém textu nejen Kanneovi etymologické závěry, ale přejímá i další obsahové prvky z Kanneových výkladů mýtů. Kromě toho tento příspěvek odhaluje i adaptaci popř. modifikaci Kanneovy topicko-etymologické metody srovnávání mýtů v Hoffmanově textu.Detlef Kremer erwähnte im Jahre 1993 die Annahme, dass sich in E. T. A. Hoffmanns Text Der goldne Topf die Gedanken aus J. A. Kannes mythologisch-theoretischem Werk Erste Urkunden der Geschichte oder allgemeine Mythologie wiederspiegeln. Dieser Beitrag knüpft an Kremers Hypothese an und belegt sie mit anderen Beispielen. Hoffmann nutzt in seinem Text nicht nur Kannes etymologische Schlussfolgerungen, sondern er übernimmt auch inhaltliche Elemente aus Kannes Mythenauslegungen. Außerdem entdeckt dieser Beitrag auch die Adaptierung ggfls. Modifizierung der kanneschen topisch-etymologischen Methode des Mythenvergleichs in Hoffmanns Text