From Eros to Philosophy

Summar7@issertation,,FromEros to Philosophy..,TomášHejduk) The studytries to answerthe following question:what is themeaningof thewordy'/ra in its specificusagein theconceptoffilo-sofia atthebeginningof theEuropeanculturď tradition? We answerthis questionby exploringSocrates'elaborationof the conceptof eros andhis relationto the godEros. We try to identi$ theconceptoffilia in Socrates'philosophymore precisely by displaying the conceptof eros in the sameway as it is elaboratedby this Athenianphilosopher. One of themain assetsof our work shouldlie in thecomparisonof theconventionalandnon- conventional(philosophicď)conceptionsof eros andfilia, in thesearchingfor anddescribing the differencesbetween taditional models of behaviour in ancient Greek society and Socratic-Platonicmodelsof eroticrelationshipsandits innovations.We intendto reveď how eros andthusfilia is understood1)by SocratesandPlato,i.e.by philosophers,2)by thinkers living beforeSocrates,i.e. on thefield of religion,3) by Socrates'contemporaries,regardless of them being intellectuals (Lysias, Aristophanes) or not (Xenophon). We therefore contemplatethe philosophical conceptof eros from tfueedifferentpoints of view: from the meaningof filia in the notionoffilo-sofia; from the differenceof thetraditional(religious) conception;from the differenceof the...Department of Philosophy and History of ScienceKatedra filosofie a dějin přírodních vědFaculty of SciencePřírodovědecká fakult

From Eros to Philosophy

Summar7@issertation,,FromEros to Philosophy..,TomášHejduk) The studytries to answerthe following question:what is themeaningof thewordy'/ra in its specificusagein theconceptoffilo-sofia atthebeginningof theEuropeanculturď tradition? We answerthis questionby exploringSocrates'elaborationof the conceptof eros andhis relationto the godEros. We try to identi$ theconceptoffilia in Socrates'philosophymore precisely by displaying the conceptof eros in the sameway as it is elaboratedby this Athenianphilosopher. One of themain assetsof our work shouldlie in thecomparisonof theconventionalandnon- conventional(philosophicď)conceptionsof eros andfilia, in thesearchingfor anddescribing the differencesbetween taditional models of behaviour in ancient Greek society and Socratic-Platonicmodelsof eroticrelationshipsandits innovations.We intendto reveď how eros andthusfilia is understood1)by SocratesandPlato,i.e.by philosophers,2)by thinkers living beforeSocrates,i.e. on thefield of religion,3) by Socrates'contemporaries,regardless of them being intellectuals (Lysias, Aristophanes) or not (Xenophon). We therefore contemplatethe philosophical conceptof eros from tfueedifferentpoints of view: from the meaningof filia in the notionoffilo-sofia; from the differenceof thetraditional(religious) conception;from the differenceof the..

Truth and Democracy

V následující studii na textech Ladislava Hejdánka ukážeme, že existuje specifický, filosoficko-vzdělávací koncept Charty 77 a nepolitické politiky obecně, jemuž nevládnou žádné konkrétní programy a rozvrhy. Dokonce ani zákonnost, dodržování lidských práv a morálka přes své zásadní postavení nejsou prvním a posledním cílem Charty. Přes zřeknutí se programu nicméně nemá této neúčelové iniciativě vládnout relativismus. Rozhodující charakteristiky a působení Charty, jež v následujícím textu přiblížíme, vyplývají ze specifického vztahu k specifické pravdě. Takto z hlediska politiky minimalisticky a z hlediska kultury či dokonce filosofie maximalisticky koncipovaná Charta a nepolitická politika se ukazuje jako iniciativa schopná udržovat vstřícný vztah k pravdě i v širší společnosti a politice.We interpret Ladislav Hejdánek´s writings to show that he created an educational concept of nonpolitical politics (in context of his own agency the concept of Charter 77), which is not governed by any specific programs and plans. Even legality and observing human rights and morality, one of very important basics of Charter and nonpolitical politics generally, are not the most important aim of his nonpolitical politics. Renouncement of any program does not mean for this nonpolitically political upheaval without any specific purpose the governance of relativism. The decisive characteristics and agency of Charter arises out of a specific relation to the specific truth: both we portray in our study. Such a nonpolitical politics conceived from the point of view of politics minimally and from the point of view of education maximally shows itself being able to preserve opened relation to the truth in a broader society and in politics

Resistance, Reflection, Creation and Minor Work in a Life Not Only Philosophical

V předloženém textu zkoumám pojetí disentu v díle Ladislava Hejdánka. Nejprve si pomáhám Pithartovým schématickým dělením disentu na protestující a reflektující, abych v případě Hejdánka odlišil ještě třetí, tvůrčí typ disentu. Ten pak detailněji analyzuji v systematické interpretaci Hejdánkových postojů a myšlení (včetně komparace s dalšími disidenty a mysliteli). Soustředím se přitom především na chartistickou diskusi o statečnosti, v níž vyjasňuji Hejdánkovu pozici, ovšem spolu s hledáním možného zaštiťujícího, respektive v kontextu občansky neposlušného postoje přípustného a přesvědčivého, pojetí morálky.The concept of dissent as it is articulated in the work of Ladislav Hejdánek is investigated in the article. The author first utilizes Pithart’s schematic division of dissent into the protesting and the reflective in order to subsequently, in Hejdánek’s conception, distinguish yet a third, creative type of dissent. This the author then analyzes in more detail in a systematic interpretation of Hejdánek’s attitudes and thoughts (including comparisons with the texts of other dissidents and thinkers). Nevertheless, he primarily focuses on the Chartist discussion on courage, in which he clarifies Hejdánek’s position, along with a search for a possible shielding, or more precisely in the context of a civilly disobedient position of an admissible and convincing concept of morality

Jaký existencialismus představuje Havlova koncepce disentu?

The Czech dissident movement included thinkers who searched for a morally pure, parallel polis, and who felt comfortable within its isolation. The philosophers of Charter 77 ( Jan Patocka and Ladislav Hejdanek especially), by contrast, rejected the idea of being morally superior to their opponents. It is interesting to consider where Vaclav Havel stands at this crossroads. Havel very much cooperated with the above-mentioned philosophers and was inspired by them in his own writing and agency. On the other hand, Havel undoubtedly performed a certain moral-existential concept of dissent. In this paper I examine Havel's existential concept. In particular, after distinguishing between two existential approaches in Havel's writings, I analyse two fundamental philosophical critiques of Havel in the work of Ladislav Hejdanek. According to Hejdanek, Havel 1) identifies intellectuals with non-politicians, i.e. he is governed by the incorrect dualism of the political versus the non-political, and 2) is self-focused and moralising, i.e. he keeps too much within his own self (subjectivity) and ""a given"" (existent, objective) world. Given this critique, I will systematise Hejdanek's objections and suggested solutions. In the first case, I see the solution in a more detailed distinction: we should distinguish between politics and non-politics (intellectuals) but also non-political politics. In the second case, we should look for the essence (focal point) of man not in his morality but outside it: man should orient himself ""out of his self"".V českém disentu byli myslitelé, kteří hledali morálně čistou, paralelní polis a cítili se dobře v její izolaci. Filosofové Charty 77 (zejména Jan Patočka a Ladislav Hejdánek) naopak odmítali myšlenku morální nadřazenosti nad svými odpůrci. Je zajímavé zamyslet se nad tím, kde na této křižovatce stojí Václav Havel. Havel s výše zmíněnými filosofy spolupracoval a inspiroval se jimi ve své vlastní tvorbě a aktivitách. Na druhé straně Havel nepochybně držel určitou morálně-existenciální koncepci disentu. V tomto článku se zabývám Havlovým existenciálním pojetím. Konkrétně po rozlišení dvou existenciálních přístupů v Havlových spisech analyzuji dvě zásadní filosofické kritiky Havla v díle Ladislava Hejdánka. Podle Hejdánka Havel 1) ztotožňuje intelektuály s nepolitiky, tj. řídí se nesprávným dualismem politické versus nepolitické, a 2) je zaměřen na sebe a moralizuje, tj. příliš se drží v rámci svého já (subjektivity) a "daného" (existujícího, objektivního) světa. Vzhledem k této kritice budu systematizovat Hejdánkovy námitky a navrhovaná řešení. V prvním případě vidím řešení v podrobnějším rozlišení: měli bychom rozlišovat mezi politikou a nepolitikou (intelektuály), ale také nepolitickou politikou. V druhém případě bychom měli hledat podstatu (ohnisko) člověka nikoli v jeho morálce, ale mimo ni: člověk by se měl orientovat "mimo sebe"

Financial analysis and outline of future development of Czech airlines j.s.c.

The aim of this bachelor thesis is to perform financial analysis and to outline the future development of Czech airlines j.s.c. This work is divided into two main parts, the methodical and practical part. The methodical part contains theoretical definition of financial analysis, the sources from which the data were gathered and the financial indicators which were used to compile the financial analysis. The practical part uses the knowledge gained from the first part and applies it on Czech airlines. The resulting values are commented on and some of them are compared with the other companies in this field. The conclusion of this work includes the evaluation of the whole financial situation of the company and also the outline of its future development.Cílem této bakalářské práce je provést finanční analýzu a nastínit budoucí vývoj Českých aerolinií, a.s. Tato práce je rozdělena do dvou hlavních částí, a to metodickou a praktickou. Metodická část obsahuje obecné vymezení finanční analýzy, zdroje, ze kterých jsou čerpána data, a finanční ukazatele, pomocí kterých je finanční analýza sestavena. Praktická část využívá poznatky z první části a aplikuje je na České aerolinie. Výsledné hodnoty jsou okomentovány a některé z nich jsou porovnány s jinými společnostmi z tohoto oboru. Závěr práce obsahuje zhodnocení celkové finanční situace společnosti a také nástin jejího budoucího vývoje

Theognis and Plato´s Socrates: Two Different Loves and friendships

Rozebíráme Theognidův a Sókratův koncept sladké, respektive hořkosladké lásky (kap. 1–2), básníkovo pojetí pak zarámujeme logikou kontradikce a filosofovo logikou ambivalence (kap. 3). Schéma zpochybníme poukazem k ambivalenci lásky přítomné u obou autorů: ve formě spjatosti příjemného s nepříjemným, tj. oddanosti jednak vychovatelské tvrdosti milujícího, jednak jeho obratnosti a lstivosti. V dalších kapitolách budeme prověřovat shodu, resp. rozdílnost ambivalence u Sókrata a Theognida. K tomu bude nejprve nutný detailnější rozbor ambivalence u Theognida (kap. 4) a srovnání představ o fungování, cílech a smyslu lásky v širším kontextu chápání života a světa obou autorů: kontext totiž u Theognida vystaví dvojakost a s ní spojenou lásku negaci jednoznačné nauky o řádném životě a vizi světa bez bolestného zkoušení, kdežto u Sókrata budou vystaveny ironii, věčnému nevědění a otevřenosti druhému a božskému světu (kap. 5). Námitku proti podobnosti obou konceptů dále podpoříme kontrastem mezi Theognidovým omezením druhé dvojakosti (oddanost a lstivost) na rovinu mimo milostný a přátelský vztah a Sókratovým rozšířením milostného zápasu do všech životních sfér, především do vztahu milujícího k sobě a svým nejbližším (kap. 5.1). Rozdílnost budeme hledat i v kontextu další výzvy vyskytující se u obou autorů, výzvy k přímému postoji (kap. 5.2)? Odlišnost zkoumaných koncepcí prohloubí Theognidovo rozlišování mezi symposiem jako hrou ve srovnání s vážnou problematikou života obce a hledání čistoty přátelských vztahů nikoli v sókratovské péči o duši a o společný vzestup k božskému, nýbrž v rigidním dodržování tradičních pravidel (kap. 5.3). Tuto odlišnost na závěr vysvětlíme jako rozhodování mezi důvěrou v rozum a důvěrou v lásku coby smysl udělující síly života. Ukážeme ovšem, že u Sókrata nejde o slepou lásku a u Theognida nejde o čistý rozum (kap. 5.4), čehož důsledkem je podřízení erotiky politice (kap. 6).The study compares Theognis’ and Socrates’ concepts of love and friendship. Challenging the traditional interpretation that supposes an agreement between the ideas of the two thinkers, we find out that only Plato’s Socrates works with the concept of love as a unique phenomenon that constitutes the identity of an individual. For Theognis, love appears to be a non-essential part of a contradictory political scheme: helping friends / harming enemies. In case of Socrates, love opens a new crucial horizon of life of individual by lifting him to seeing the divine beauty and characters. Within such an openess individual changes his attitude to himself, others, matters of communal life and life in general. Openess, that seemingly invokes anxiety, in reality leads Socrates to a bitter-sweet satisfaction with the constantly examined life, whereas closeness in the circle of conforming friends, that seemingly secures Theognis’ life, leads in the end to a dissatisfaction and desire to die. Socrates’ erotical friendship stemming from love, still ambiguous and ironic, reveals itself to be stronger than unambiguous, pragmatic friendship of Theognis. Only with an erotical establishment reason and friendship surpass their mortal style and acquire purposeful value for the movement of the soul

Jednota života a díla Jana Patočky. Patočka jako občan a filosof

En este artículo, se intentan aclarar los conceptos de la política, las políticas y la política no-política, en la vida y obra de Jan Patočka, principalmente, sobre la base de una observación de las tensiones entre sus actividades cívicas y filosóficas. De igual forma, se plantea la pregunta con respecto a cómo conciliar la posición familiar e inquebrantable (la convicción, el “liderazgo”) de la Carta 77 y su postura exterior, sólida como una roca (que Patočka, como su portavoz, no solo mantuvo, sino que también co-creó por medio de sus textos sobre la Carta), con una afirmación de la naturaleza problemática de la vida humana y el conocimiento, que es central en sus obras. La única interpretación que conozco como respuesta a esta pregunta (incluso si no se hace explícitamente) establece de manera más sistemática que la afirmación fundamental de Patočka “contiene una teoría política de la democracia radical y agonista”, y lo identifica con esta. Sin embargo, dado que la acción principal de Patočka (de hecho, considerada a fondo y sostenida de manera consistente) fue la actividad de la política no-política, específicamente en su actividad frente a la iniciativa disidente de la Carta 77, debo preguntar si es posible clasificar este acto como democracia agonista radical y si es en absoluto compatible con esto. Si no es así, luego, ¿cómo vamos a interpretar la naturaleza problemática de la vida dentro del contexto de la postura de la política no-poltica y cómo vamos a mantenerlas juntas?V této stati usiluji o vyjasnění konceptů politična, politiky a nepolitické politiky v životě a díle Jana Patočky, a to především na základě sledování napětí mezi jeho aktivitami občanskými a filosofickými. Kladu si otázku, jak známou nepohnutou pozici (přesvědčení, „vědění“) Charty 77 a s ní spojené skálopevné vystupování navenek (které Patočka nejen jako mluvčí zastával, ale které – i svými texty k Chartě – spolutvořil) sjednotit s přitakáním problematičnosti lidského života a vědění, které je v Patočkových dílech ústřední. Jediná mně známá interpretace, která na tuto otázku (byť si ji explicitně neklade) odpovídá, říká, že ono Patočkovo fundamentální přitakání „obnáší politickou teorii radikální a agonistické demokracie“ a Patočku s tímto radikálním postojem plně identifikuje. Jelikož ale výsadním (ovšem dobře rozmyšleným a konzistentně drženým) „politickým“ činem Patočky byla aktivita nepolitické politiky, respektive Charty 77, musíme se ptát, zda lze tento čin (a s ním spojené texty) řadit k radikální agonistické demokracii a zda je s ní vůbec slučitelná. Pokud nikoliv, vyvstává otázka, jak potom onu problematičnost života vykládat v kontextu postojů nepolitické politiky, jak obé držet pospolu

The Conception of Non-Political Politics in the Work of Ladislav Hejdanek

Studie představuje koncept nepolitické politiky Ladislava Hejdánka. Usiluje systemizovat Hejdánkovy nesystematické příspěvky k tomuto tématu. Hejdánkovo pojetí lze podle autora vystavět na vzájemnosti boje proti a) expanzi politiky do sfér nepolitických a b) politickém zbavování se vazeb na sféry nepolitické. K této dvojznačnosti se váže určení nepolitické politiky jako na jedné straně formy vzdělávání a proměny vědomí a na straně druhé pouhé „prostředečné“, hlídačské aktivity typu dopravní policie. Dvojakost rovněž odpovídá dvojímu typu mocenské politiky – pravé (tu je potřeba vzdělávat) a nepravé (tu je potřeba především hlídat) – a přítomnosti politiky zájmů v politice mocenské. Další specifika Hejdánkovy nepolitické politiky, která ovšem není antipolitická, pramení z jejího demokratizačního charakteru, který je především niternou aktivitou, jejíž základy spočívají v křesťanství.This study presents Ladislav Hejdanek's conception of non-political politics. It attempts to systematize Hejdanek's unsystematic contributions to the subject. The overall conception can be based not on anti-politics, but on the mutual struggle against a) the expansion of politics into the sphere of the non-political, and b) the political's abandonment of its bonds with the non-political sphere. With this ambiguity is linked the characterization of non-political politics - as, on the one hand, a form of education and of the transformation of consciousness, and on the other hand as only ""mediating,"" overseeing activity along the lines of the transport police. This duality also reflects the twofold nature of power politics - the correct (here it is necessary to educate) and the incorrect (here it is necessary, above all, to oversee) - and of the presence of the politics of interest in power politics. Another specific property of Hejdanek's non-political politics stems from its democratic character which is here, however, above all an inner activity based in Christianity