Theognis and Plato´s Socrates: Two Different Loves and friendships

Abstract

Rozebíráme Theognidův a Sókratův koncept sladké, respektive hořkosladké lásky (kap. 1–2), básníkovo pojetí pak zarámujeme logikou kontradikce a filosofovo logikou ambivalence (kap. 3). Schéma zpochybníme poukazem k ambivalenci lásky přítomné u obou autorů: ve formě spjatosti příjemného s nepříjemným, tj. oddanosti jednak vychovatelské tvrdosti milujícího, jednak jeho obratnosti a lstivosti. V dalších kapitolách budeme prověřovat shodu, resp. rozdílnost ambivalence u Sókrata a Theognida. K tomu bude nejprve nutný detailnější rozbor ambivalence u Theognida (kap. 4) a srovnání představ o fungování, cílech a smyslu lásky v širším kontextu chápání života a světa obou autorů: kontext totiž u Theognida vystaví dvojakost a s ní spojenou lásku negaci jednoznačné nauky o řádném životě a vizi světa bez bolestného zkoušení, kdežto u Sókrata budou vystaveny ironii, věčnému nevědění a otevřenosti druhému a božskému světu (kap. 5). Námitku proti podobnosti obou konceptů dále podpoříme kontrastem mezi Theognidovým omezením druhé dvojakosti (oddanost a lstivost) na rovinu mimo milostný a přátelský vztah a Sókratovým rozšířením milostného zápasu do všech životních sfér, především do vztahu milujícího k sobě a svým nejbližším (kap. 5.1). Rozdílnost budeme hledat i v kontextu další výzvy vyskytující se u obou autorů, výzvy k přímému postoji (kap. 5.2)? Odlišnost zkoumaných koncepcí prohloubí Theognidovo rozlišování mezi symposiem jako hrou ve srovnání s vážnou problematikou života obce a hledání čistoty přátelských vztahů nikoli v sókratovské péči o duši a o společný vzestup k božskému, nýbrž v rigidním dodržování tradičních pravidel (kap. 5.3). Tuto odlišnost na závěr vysvětlíme jako rozhodování mezi důvěrou v rozum a důvěrou v lásku coby smysl udělující síly života. Ukážeme ovšem, že u Sókrata nejde o slepou lásku a u Theognida nejde o čistý rozum (kap. 5.4), čehož důsledkem je podřízení erotiky politice (kap. 6).The study compares Theognis’ and Socrates’ concepts of love and friendship. Challenging the traditional interpretation that supposes an agreement between the ideas of the two thinkers, we find out that only Plato’s Socrates works with the concept of love as a unique phenomenon that constitutes the identity of an individual. For Theognis, love appears to be a non-essential part of a contradictory political scheme: helping friends / harming enemies. In case of Socrates, love opens a new crucial horizon of life of individual by lifting him to seeing the divine beauty and characters. Within such an openess individual changes his attitude to himself, others, matters of communal life and life in general. Openess, that seemingly invokes anxiety, in reality leads Socrates to a bitter-sweet satisfaction with the constantly examined life, whereas closeness in the circle of conforming friends, that seemingly secures Theognis’ life, leads in the end to a dissatisfaction and desire to die. Socrates’ erotical friendship stemming from love, still ambiguous and ironic, reveals itself to be stronger than unambiguous, pragmatic friendship of Theognis. Only with an erotical establishment reason and friendship surpass their mortal style and acquire purposeful value for the movement of the soul