Nekoliko napomena o jeziku srednjovjekovnih hrvatskih crkvenoslavenskih spomenika

Chorvatská církevní slovanština je ve své nejstarší podobě (snad z 12. století) doložena ve dvou druzích textů, v těch, které jsou textologicky příbuzné s klasickými staroslověnskými překlady (některé části biblických textů) a které se v chorvatské tradici objevují prakticky v klasické staroslověnštině, a v těch, jejichž staroslověnský překlad neexistoval a které byly do chorvatské církevní slovanštiny přeloženy hlaholity (homilie, rituál, část biblických knih). Právě u těchto textů museli hlaholité použít jazyk – chorvatskou církevní slovanštinu, jejímž základem byl staroslověnský jazyk, kterému se hlaholité naučili z klasických staroslověnských památek, smíšený s okrajovými vlivy domácího jazyka a latinizačními tendencemi, které byly výsledkem přímého překládání textů z latiny bez opory v jakémkoli jiném staroslověnském překladu. Původní podobu jazyka z 12. stol. není snadné definovat, protože památky, které se nám dochovaly jsou většinou nejméně o sto let mladší, a proto poskytují, jak koliv je v nich zachována stará podoba jazyka, pouze přibližnou informaci o tom, jak vypadala chorvatská církevní slovanština aktivně používaná hlaholity. I v námi zpracovaných nejstarších kodexech (VB1 VAT VO) se vyskytují některé kroatismy, je však velmi těžké, ba nemožné posoudit, které náleží k původní jazykové vrstvě a které se do jazyka dostaly později (ve 13. a 14. stol.). Během svého vývoje (do 15. století) jazyk podlehl nejdříve latinizaci syntaktické, později (15. stol.) i lexikální a výraznější hláskoslovné kroatizaci.Hrvatski je crkvenoslavenski jezik u svom najstarijem obliku (vjerojatno od 12. st.) posvjedočen u dvije vrste tekstova, onima koji su tekstološki srodni klasičnim staroslavenskim prijevodima (neki dijelovi biblijskih tekstova) i koji se u hrvatskoj tradiciji pojavljuju praktično u klasičnom staroslavenskom obliku te u onima čiji staroslavenski prijevod nije postojao i koje su na hrvatski crkvenoslavenski preveli glagoljaši (homilije, ritual, dio biblijskih knjiga). Upravo u tim tekstovima morali su glagoljaši uporabiti hrvatski crkvenoslavenski jezik čija je osnova bio staroslavenski jezik, kojemu su se glagoljaši naučili iz klasičnih staroslavenskih spomenika, koji je bio pomiješan s rubnim utjecajem govornoga jezika i latinizirajućim tendencijama koje su posljedica izravnoga prevođenja teksta s latinskoga, bez uporišta bilo u kakvu drugom staroslavenskom prijevodu. Izvorni oblik jezika iz 12. st. nije lako odrediti jer su spomenici koji su se sačuvali većinom barem sto godina mlađi i jer daju, iako je u njima sačuvan stari oblik jezika, tek približnu sliku o tome kako je izgledao hrvatski crkvenoslavenski jezik kojim su se aktivno služili glagoljaši. I u najstarijim kodeksima koje smo obradili (VB1 VAT VO) pojavljuju se neki kroatizmi, ali je veoma teško, čak i nemoguće, prosuditi koji pripadaju izvornom jezičnom sloju, a koji su u jezik dospjeli kasnije (u 13. i 14. st.). Tijekom svojega razvoja (do 15. st.) jezik je najprije bio podvrgnut latinizaciji sintakse, a kasnije (15. st.) i leksičkoj i osobito glasovnoj kroatizaciji

Tekstualna tradicija i revizija patrističkih brevijarskih tekstova

Članek analyzuje varianty ze 17 kodexů ke třem různym homiliim z různych časti chorvatskohlaholskeho breviaře a hleda odpověď na otazku, zda je u všech těchto textů možne rozeznat varianty, podle nichž by je bylo možne zařadit k tzv. severni či jižni textologicke skupině breviařů. Zjišťujeme, že je pouze u některych homilii možne podle variant určit dvě textove linie, ujinych homilii je text ve všech breviařich stejny. Proto je možne vyslovit hypotezu, že i text nachazejici se v dochovanych breviařich ma jeden archetyp, jehož zněni je dobře dochovano v breviařich tzv. ≫severni≪ skupiny breviařů (Vrbnicke, Vita z Omišlje, Mavrova, Kosiňskeho). Z tohoto archetypu po opravach původniho překladu vznikla druha textova linie breviařniho textu přitomna v breviařich tzv. ≫jižni≪ skupiny (Vatikansky 5, 6; Dragučsky, Moskevsky aj.), avšak rozdil mezi těmito dvěma skupinami je patrny pouze u některych breviařnich textů.Članak analizira tekstualne varijante triju različitih homilija koje se nalaze u različitim dijelovima sedamnaest hrvatskoglagoljskih brevijara. Pokušava se naći odgovor na pitanje mogu li se u njima identifi cirati znakovi pripadanja dvjema tekstovnim linijama hrvatskoglagoljskih brevijara – sjevernoj i južnoj. Došli smo do zaključka, da se samo u nekim homilijama mogu identificirati dvije tekstovne linije dok je tekst drugih homilija u svim brevijarima isti. Na temelju toga smo pretpostavili da je tekst, koji se danas nalazi u sačuvanim brevijarima, imao jedan arhetip, koji se dobro sačuvao u brevijarima ≫sjeverne≪ grupe (Vrbnički 1, 2, 3, Brevijar Vida Omišljanina, Mavrov, Kosinjski). Ispravcima toga izvornoga prijevoda nastala je druga tekstološka linija brevijara – ≫južna≪ grupa (Vatikanski 5, 6, Dragućki, Moskovski i dr.), ali se razlike među dvjema skupinama mogu pratiti samo u nekim brevijarskim tekstovima

Nova akademska slovnica knjižne češčine

František Štícha idr., Akademická gramatika spisovné češtiny, Praha: Academia 2013, 974 str

Patristické texty v sanktorálu chorvatskohlaholských breviářů vzniklých do 15. století

The article deals with homilies of the Church Fathers in the Proprium Sanctorum of Croatian Glagolitic breviaries. Based on structural characteristics of the Proprium Sanctorum and textological variants in patristic texts, differences are sought in particular codices of Croatian Glagolitic breviaries. An explanation is sought for the possible origin of these differences and their relation to the Latin originals.Članek obravnava homilije cerkvenih očetov v sanktoralu hrvaškoglagolskih brevirjev. Na osnovi strukture Propria sanctorum in tekstoloških razlik med patristističnimi besedili skušamo ugotoviti razlike med posameznimi primerki hrvaškoglagolskih brevirjev v njihovem sanktoralnem delu in obenem obrazložiti njihov možni nastanek in povezanost z latinskimi predlogami