Strukturyzowane metody wytwarzania i wizualizacji danych z wykorzystaniem GIS: domeny semantyczne w etnograficznych badaniach krajobrazów

In this article, we present how, using the example of research studies connected with the perception of a landscape, some structured methods of data production used primarily in cognitive anthropology can be applied along with the possibilities of data analysis visualization using geographic information systems. We show the process of working with data gained by qualitative techniques and transferred, using semantic domain analysis, to the GIS interface, and outline the room for interpretation opened up by such a multilevel approach using various tools. Although we subjected the described procedures to pilot verification in our own research, the connection of the presented methodological approaches is still open to scientific discussion and, above all, to further experimentation.W artykule prezentujemy zastosowanie niektórych strukturyzowanych metod wytwarzania danych, używanych przede wszystkim w antropologii kognitywnej, równolegle z metodami wizualizacji danych za pomocą systemów informacji geograficznej (GIS) na przykładzie badań związanych z percepcją krajobrazu. Omawiamy proces opracowywania danych uzyskanych techniką jakościową i przeniesionych za pomocą analizy domen semantycznych do interfejsu GIS oraz definiujemy możliwości interpretacyjne, jakich dostarcza zastosowanie tak wielopoziomowego podejścia i zróżnicowanych narzędzi. Opisane w artykule procedury zostały wstępnie zweryfikowane w badaniach własnych, lecz powiązania między opisywanymi w artykule podejściami metodologicznymi powinny stanowić przedmiot dalszej dyskusji naukowej, a przede wszystkim weryfikacji doświadczalnej

O čem se nemluví: Příspěvek k problematice sexuality terénního výzkumníka.

The essential attribute of socio-cultural anthropology and ethnography – fieldwork – is a process that interferes in the intimate lives of the population under observation, and that of the researcher as well. This study reconceptualises the issue of sexuality and gender, as they are for the individual the primary characteristic which determines a researcher’s position in field. The article highlights the discrepancy between the way fieldwork techniques are taught, and the real practice of fieldwork. One solution could entail relaxing methodological formalism, which may be in practice unachievable, and the removal of the taboo surrounding the whole issue. Different strategies for dealing with the researchers’ own sexuality and gender in the field, and their accompanying adaptation to the situation, are considered. Attention is paid to the issue of sexual violence in fieldwork

Bulgarian Karakachans and sedentary life: house, name and identity

Karakačani jsou skupinou bývalých kočovných pastevců žijících dnes v Řecku a Bulharsku. Část žijící v Bulharsku byla usazena v 50. letech v procesu kolektivizace. Tato práce se zaměřuje na proměny sociální organizace, způsobů obživy a identit v rámci tohoto procesu socio-ekonomických změn. Bulharští Karakačani jsou společenstvím, které dnes drží pohromadě na základě představy někdejšího způsobu obživy kočovného pastevectví a představy vlastní výlučnosti, již vyjadřují konceptem "čistoty" jazykové, etnické i náboženské. Vědomí vlastní svébytnosti (a v určitých kontextech i nadřazenosti) přetrvává i mezi členy mladší generace nezávisle na postupné ztrátě menšinového jazyka a výlučného způsobu obživy. Můžeme si však v posledních letech povšimnout poklesu zájmu o činnost etnických organizací, na druhou stranu ale zvýšeného zájmu o vlastní etnicitu v poloze kategorizace a identity. Skupinová přináležitost je projevována na rovině symbolů například domácí literární tvorbou, budováním domácích muzeí, chovem karakačanských psů a shromažďováním artefaktů symbolizujících karakačanskou pasteveckou minulost. Po usazení byli zaměstnáni především v rámci jednotných zemědělských družstev v živočišné výrobě nebo jako nekvalifikovaní dělníci v továrnách. Po roce 1989 začali Karakačani pracovat v Řecku jako sezónní námezdní dělníci a z remitancí byli schopni založit vlastní firmy v Bulharsku. Rok 2008 znamenal zlom v jejich prosperujícím podnikání a narušil i kontinuitu sezónní práce v Řecku. V posledních letech Karakačani flexibilně střídají pracovní migraci s drobnými podnikatelskými výdělky v rámci Bulharska a snaží se takto překonat hospodářskou recesi. Od vstupu Bulharska do EU v roce 2007 se také pár rodin vrátilo k chovu ovcí (tentokrát již pouze usedlému) a čerpají na chov evropské dotace. Zatímco v kočovně pasteveckém období se jednotlivé karakačanské nukleární rodiny sdružovaly do pasteveckých družin, které trvaly pouze po dobu jedné pastevní sezóny, dnes žijí Karakačani ve stabilních domech a vytvářejí sousedství. Základní korporovanou jednotkou jejich společenství je "dům". "Dům" funguje jako sociální jednotka složená z jednotlivých obyvatel a zároveň materiální struktura. Sousedství je charakteristické svou příbuzenskou provázaností. "Domy" vystupují jako jednající aktéři a mají tendenci lokalizovat se do sousedství jiných příbuzných "domů", a to preferovaně v rámci patrilinie. "Domy" mezi sebou vytvářejí spřátelenou sousedskou kooperaci (komšilăk), v jejímž rámci jsou sdíleny věci, slova, práce a prostor. Jádrem komšilăku je většinou skupina bratrů. Karakačanské společenství drží pohromadě díky vazbám mezi sourozenci, které se materializují v rovině rezidence, vazbám spojujícím otce a jeho syny a vazbám spojujícím vnuky/vnučky s jejich prarodiči prostřednictvím předávání a sdílení křestního jména. "Dům" je spoluvytvářen jmény, které v rámci něj cirkulují a provazují jednotlivé generace mezi sebou ve vertikálním plánu (zatímco obytný prostor má tu moc provazovat osoby stejné generace - v horizontálním plánu). Naproti tomu v dřívějším období fungovalo jméno jako prostředek tvorby vazeb se sociálním světem mimo "dům". V současné době převažuje pojmenování po prarodičích, které slouží jako prostředek tvorby vazeb v rámci "domu". Dcery jsou považovány za dočasného člena orientační rodiny, proto k vytváření pevných vazeb v jejich případě dochází až po svatbě a jejich příchodu do rodiny ženicha. Zatímco muži jsou svou loajalitou orientovaní spíše na sourozenecko-sousedskou skupinu, ženy se orientují především na obyvatele stejného "domu" (tchána/tchýni a své potomky) a drží tím "dům" pohromadě a bezezbytku hájí jeho zájmy před jakýmikoliv zájmy jinými.ObhájenoThe Karakachans, Former nomadic shepherds, live in Bulgaria and Greece. Those in Bulgaria were forced to settle during the collectivization process in the late 1950´s. This study focuses on the changes in social organization, subsistence, and identities within this broad socio-economic transformation. Bulgarian Karakachans are now integrated on the basis of their perceived common former subsistence (mobile pastoralism) and self-perceived exclusivity, which they formulate in terms of language, ethnic and religious "purity". Awareness of their otherness (in some contexts even superiority) remains among the younger generations apart from their loss of the Karakachan dialect and specific form of subsistence. A declining interest in official ethnic organizations in the last few years is occurring while there is a growing concern about ethnicity as categorization and identity. Group belonging is displayed on the level of symbolic memory i.e. literature, home-museums, Karakachan dog breeding, and simply gathering artifacts symbolizing the pastoral past. After sedentarization they were mainly employed in livestock breeding, as parts of collective farms, or as non-qualified factory workers. After 1989 Karakachans started to seek seasonal work in Greece and were able to establish their own enterprises in Bulgaria with remittances. 2008 was a turn in prosperous development for various Karakachan owned businesses in Bulgaria and also in continuity of seasonal work in Greece. During last few years they flexibly float between migration and small business opportunities to overcome the economic recession. Since Bulgaria's entrance into the EU in 2007 a small part of Karakachan families returned to milk pastoralism (although to its sedentary form) and used European subsidies as major financial support. As mobile shepherds Karakachans lived in pastoral units formed only for one pasturing season, today they live in stable houses and form enclave neighborhoods linked by kin relationships. The basic corporate unit for them is the "house". "House" functions as the driving social unit of the dwellers and also as a material structure. "Houses" perform as actors and localize in the vicinity of or next to kin-related "houses" (preferably in patrilineage). Neighboring "houses" form informal cooperation between neighbors (komšilăk), in which things, words, work, and space is exchanged or shared. The core of komšilăk represents usually a group of brothers. Karakachan society is held together by binds among siblings, binds between father and son, and binds connecting grandchildren with grandparents through the sharing of first names. "House" is bound by the names, which circulate inside its walls and interlaces the generations of dwellers. As mobile pastoralists Karakachans used the name as a medium for creation of links within the social world "outside the house". Today the practice of giving names according to grandparents from "inside the house" is prevalent. Unmarried daughters are considered as temporary dwellers in the "house" and therefore the bonds are not as developed with immediate family as their male siblings. Strong family ties occur upon the arrival to her new husbands "house". While men are usually oriented towards the sibling-neighbor group, women on the contrary gravitate towards the dwellers of their "houses" (in-laws and offspring). They defend the interests of their "house" over all other priorities, holding the "house" together and integrating it´s dwellers

Holubtsi, Sarmi and Shulki: Balkan Rolls and its Second Life in the Czech Borderland

Studie se zabývá významem závitků v prostředí česko-bavorského příhraničí (konkrétně regionu Tachov), které se stává specifickým kulinárním prostorem, v němž se prolýnají vlivy původních německých obyvatel a poválečných dosídlenců z různorodých regionů Evropy. Zejména mezi dosídlenci, kteří na Tachovsko přišli z východní Evropy (Rumunsko, Ukrajiny a jiné regiony), závitky nabývají podoby symbolu, spojujícího aktéry s regionem původu a utvářejících dnešní lokální identitu v etnicky heterogenním pohraničí. Je sledován tzv. “druhý život” závitků a jejich kulturní elaborace v kontaktu s ostatními obyvateli regionu. Tuto případovou studii pak zasazujeme do širokého kontextu odborného zájmu o závitky a kulinární technologie zavíjení a plnění, který se rozvíjí zejména v posledních 10 letech.This study is based on a research in Czech-Bavarian border region Tachov and local foodscape which involves cuisine of Czech and German old settlers and re-settlers from Romania, Ukraine and other regions of Eastern Europe. Among those post-war re-settlers from we can find high importance of one specific meal - wrapped cabbage rolls. This meal is observed as a tool for inclusion and social cohesion on the regional level and its creative development in contact with other local dwellers is being a subject of our attention. This particular meal has been considered within the broad scope of examples from other countries showing the shared special cultural value of wrapped and stuffed meals, especially the ritual use of wrapping as a cultural elaboration of food

Holubtsi, Sarmi and Shulki: Balkan Rolls and its Second Life in the Czech Borderland

Studie se zabývá významem závitků v prostředí česko-bavorského příhraničí (konkrétně regionu Tachov), které se stává specifickým kulinárním prostorem, v němž se prolýnají vlivy původních německých obyvatel a poválečných dosídlenců z různorodých regionů Evropy. Zejména mezi dosídlenci, kteří na Tachovsko přišli z východní Evropy (Rumunsko, Ukrajiny a jiné regiony), závitky nabývají podoby symbolu, spojujícího aktéry s regionem původu a utvářejících dnešní lokální identitu v etnicky heterogenním pohraničí. Je sledován tzv. “druhý život” závitků a jejich kulturní elaborace v kontaktu s ostatními obyvateli regionu. Tuto případovou studii pak zasazujeme do širokého kontextu odborného zájmu o závitky a kulinární technologie zavíjení a plnění, který se rozvíjí zejména v posledních 10 letech.This study is based on a research in Czech-Bavarian border region Tachov and local foodscape which involves cuisine of Czech and German old settlers and re-settlers from Romania, Ukraine and other regions of Eastern Europe. Among those post-war re-settlers from we can find high importance of one specific meal - wrapped cabbage rolls. This meal is observed as a tool for inclusion and social cohesion on the regional level and its creative development in contact with other local dwellers is being a subject of our attention. This particular meal has been considered within the broad scope of examples from other countries showing the shared special cultural value of wrapped and stuffed meals, especially the ritual use of wrapping as a cultural elaboration of food

A Bulgarian inspiration: cultural anthropology and economic migration, more than just friends

Several years lasting research of economic migration between Bulgaria and Greece brought a personal transformation in the author’s life, which turned her into a Bulgaria based work migrant. This essay question the possible effects of economic migration of a fieldworker and their methodological consequences. Author also targets the outstandingly frequent involvement of anthropology graduates within the work migration cycles, interestingly these flows aim not only towards “the West” but also “the East”. The stereotype of unqualified economic migrant moving from “East” to “West” flooding the target country with people of their own needs to be reconsidered. Economic migration embrace people with different educational level, and field backgrounds, furthermore some fields like social-cultural anthropology are even more involved. It can challenge anthropology graduates to get the best from this situation, if not for the scientific progress, then at least to self-explain their career choice.939