The role of pragmatic competence in teaching Czech as a foreign language and social identity formation

V textu představujeme nový, širší pohled na souvislost mezi komunikací a integrací, který osvojování jazyka vnímá na pozadí utváření sociální identity. K tomuto osvojování dochází v průběhu rozvoje pragmatické kompetence (která je stěžejní složkou komunikační kompetence) imigranta/cizince2 v kontextu přijímání dalšího/cizího jazyka. Text poukazuje na významnou spojitost mezi interakcí komunikujících, jejich pragmatickou kompetencí a jejich sociální identitou. Zdůrazňuje význam interakcí a pragmatické kompetence a kritizuje d°uraz na organizační složku jazyka. Na základě tohoto pojetí navrhujeme novým zp°usobem chápat vztah mezi pragmatickou a organizační složkou komunikace a z toho vyplývající změnu v oborových didaktikách (nejen) cizích jazyků. V závěru textu náznakem představíme možnost výzkumného uchopení vztahu pragmatické kompetence a sociální identity.The authors of this text present the philosophical basis in which the relationship of communication and integration is seen in a new context. It deals with the tight involvement of language acquisition in the formation of social identity. Both are examined in the process of the development of pragmatic competence as the fundamental component of communicative competence. The alternative stance offered by the authors underlines and explains the major tendencies of foreign language teaching – to distance themselves from narrowly linguistic approach and to aim at communications thoroughly. At the end of the text, the authors introduce a hint of a possible research design that grasps the relationship between pragmatic competence and social identity

The concept of tacit knowledge in the paradigm of a unified field

Cílem teoretické studie je vyjasnit pojetí tacitních znalostí (TZ). V první části autoři ukazují, v čem tkví hlavní problém současného diskurzu o tacitních znalostech. Jestliže budeme vnímat znalost jako mentální reprezentaci, nemůžeme náležitě pochopit a zkoumat TZ. Ve druhé části za pomocí příkladů z děl J. Deweyho a J. Piageta autoři dokládají, že zde již jedno století existuje alternativní – funkcionální – pojetí znalosti. Třetí část se zaměřuje na definice znalosti a poukazuje na fakt, že problematika takových definic spočívá v tom, že pedagogové a epistemologové nerozhodně stojí mezi tradičním a alternativním paradigmatem (v textu pracovně nazývaných: „paradigma oddělených objektů“ a „paradigma sjednoceného pole“). To vede k mnohým nesrovnalostem v jednotlivých teoriích a k jejich malé použitelnosti v praxi. Ve čtvrté části autoři představují epistemologické pozadí tradičního paradigmatu, aby v části páté poskytli popis pozadí paradigmatu alternativního. Díky tomuto postupu jsou v závěrečné části autoři schopni definovat alternativní pojetí TZ. Docházejí zde ke zjištění, že znalost musíme vnímat jako dynamickou strukturu sjednoceného pole a TZ chápat jako tacitní dimenzi dynamické struktury (TDZ). Teprve takto pochopená tacitní znalost nám umožňuje zkoumat její dimenze.The aim of this theoretical study is to clear the concept of tacit knowledge. In the first part of the text, the authors show where the confusion comes from. If we take knowledge as a mental representation we will not, in fact, be able to inquire it. In the second part, an alternative, which has been alive for more than a hundred years, is detected in works on knowledge and knowing by scholars such as Dewey and Piaget. Then, in the third part, the authors depict the hesitation of specialists that could not abandon the old traditional understanding of knowledge (in the study connected with the “paradigm of separated objects”) and their need to across it. Thus they stay between the old and the new paradigm (the new one is in the text referred to as the “paradigm of a unified field”) and therefore, their theories are very often confusing and unusable in praxis. For better understanding of the two – traditional and alternative – paradigms, the authors off er a short introduction to both in the fourth and fifth parts. The study ends by the conclusion that if we are able to understand knowledge not as a representation, but as a dynamic structure of a unified field, we will be able to grasp tacit knowledge as a tacit dimension of the structure and thus we will be able to study it more properly