Aerometabolic Economy Of Long Distance Run Using The Forefoot And Rearfoot Style

Článek se zabývá problematikou optimálního běžeckého kroku u vytrvalostních běžců amatérů. Běžecký krok by měl být energeticky co nejméně náročný, tedy ekonomický. Cílem studie je zjistit, zda běh přes přední část nohy je více ekonomický než běh přes zadní část nohy. Testování se zúčastnilo 15 běžců. Měření probíhalo v laboratorních podmínkách na běhátku. Rychlost, kterou testované osoby běžely, byla 12 km.h-1. Při vyhodnocování jsme se zaměřili na ukazatele ekonomiky běhu – minutový příjem kyslíku, minutový příjem kyslíku v přepočtu na kilogram hmotnosti a srdeční frekvenci. Cílem studie je přispět ke zjištění, zda je u vytrvalostního běhu energeticky náročnější běh s došlapem na zadní část nohy nebo běh s došlapem na přední část nohy. V tomto článku jsme se zaměřili na dva významné faktory ovlivňující ekonomiku běhu – minutový příjem kyslíku a minutový příjem kyslíku v přepočtu na kilogram hmotnosti. Statisticky významný rozdíl (p < 0,05) při běhu s došlapem na přední část nohy a na zadní část nohy byl u minutového příjmu kyslíku. Při běhu s došlapem na zadní část nohy byla průměrná hodnota minutového příjmu kyslíku o 0,114 l.min-1 nižší. Mohli bychom usuzovat, že běh s došlapem na zadní část nohy je ekonomicky výhodnější, než běh s došlapem na přední část nohy. Z naměřených 15 běžců nemůžeme jednoznačně říci, zda běh s došlapem na zadní část nohy je ekonomicky výhodnější, než běh s došlapem na přední část nohy.The research project focuses on the problem of the optimum cross step in long distance running. Step should be energetically most favourable – economics. We want to answer the question whether and under what conditions the forefoot and rearfoot impact is energetically preferable to endurance running pace. Tested subjects were 15 athletes. Athletes held a running pace of 12 km.h-1 . When we evaluated the results, we focused on indicators of running economy – minute oxygen uptake, minute oxygen uptake per kilogram of weight and heart rate. The aim of the study is to contribute to determine whether there is more energy-intensive endurance running when an impact on the rearfoot or the impact on the forefoot. In this article, we focus on two important factors affecting running economy - minute oxygen uptake and minute oxygen uptake per kilogram of weight. Statistically significant differences (p < 0.05) of the forefoot and rearfoot impact was in oxygen uptake. The average value rearfoot of minute oxygen uptake of 0.114 l.min-1 is below than forefoot. We concluded that rearfoot is more economical than forefoot. From the measured 15 runners, we cannot clearly say whether running rearfoot or forefoot is more economical

Comparing the effect of endurance and resistance training on resting metabolic rate in a group of men with a sedentary lifestyle

Study examined the effects of aerobic and anaerobic exercise on resting metabolic rate (RMR) and body composition and compared changes in these parameters in group of men (n=17), aged 17-36, with sedentary lifestyle. During the initial measurements, the values of RMR, body composition and exercise test were obtained. In addition, five-day nutritional intake and record of physical activity were completed. After the initial measurements, subjects were randomly assigned in two training groups. Subjects in group EX1 (n=9) performed aerobic physical activity – endurance training (jogging and/or running), whereas subjects in group EX2 (n=8) performed anaerobic physical activity – resistance training. Physical activity was performed for 12 weeks, 3 times a week. The output measurements were obtained after 12 weeks of regular physical activity. Data of RMR were collected using the air analyzer Metalyzer Cortex 3B in the Laboratory of Sports Medicine, Faculty of Sports Studies in Brno. For body composition, method of bioelectrical impedance analysis has been used. RMR increased significantly from pre- to postraining for EX1 (2045,8 ± 207,5 to 2168,8 ± 217,7 kcal.d-1) as well as for EX2 (1992 ± 164,4 to 2340 ± 321,3 kcal.d-1). Body fat for EX1 was significantly reduced (21,2 ± 6,4 to 18,7 ± 6,8 %) compared with EX2 (22,4 ± 6,2 to 20,6 ± 7,6 %). Measured data indicate more significant changes by subjects from EX1 group (endurance training). This study is a part of research for the dissertation of one of the authors and was financially supported from projects of specific research MUNI/A/0987/2011 and MUNI/A/0803/2012

Místo vstupu neovlivňuje riziko cévní mozkové příhody po diagnostické koronární agniografii nebo intervenci: výsledky z velkého prospektivního registru

Introduction: Periprocedural stroke represents a rare but serious complication of cardiac catheterization. Pooled data from randomized trials evaluating the risk of stroke following cardiac catheterization via transradial versus transfemoral access showed no difference. On the other hand, a significant difference in stroke rates favoring transradial access was found in a recent meta-analysis of observational studies. Our aim was to determine if there is a difference in stroke risk after transradial versus transfemoral catheterization within a contemporary real-world registry. Methods: Data from 14,139 patients included in a single-center prospective registry between 2009 and 2016 were used to determine the odds of periprocedural transient ischemic attack (TIA) and stroke for radial versus femoral catheterization via multivariate logistic regression with Firth&apos;s correction. Results: A total of 10,931 patients underwent transradial and 3,208 underwent transfemoral catheterization. Periprocedural TIA/stroke occurred in 41 (0.29%) patients. Age was the only significant predictor of TIA/stroke in multivariate analysis, with each additional year representing an odds ratio (OR) = 1.09 (CI 1.05-1.13, p &lt; 0.000). The choice of accession site had no impact on the risk of periprocedural TIA/stroke (OR = 0.81; CI 0.38-1.72, p = 0.577). Conclusion: Observational data from a large prospective registry indicate that accession site has no influence on the risk of periprocedural TIA/stroke after cardiac catheterization. Keywords: Cardiac catheterization; Femoral access; Radial access; Stroke; Transient ischemic attack.Úvod: Periprocedurální cévní mozková příhoda představuje vzácnou, ale závažnou komplikaci srdeční katetrizace. Shromážděné údaje z randomizovaných studií hodnotících riziko cévní mozkové příhody po srdeční katetrizaci transradiálním versus transfemorálním přístupem neukázaly žádný rozdíl. Na druhé straně byl v nedávné metaanalýze observačních studií zjištěn významný rozdíl v četnosti cévních mozkových příhod ve prospěch transradiálního přístupu. Naším cílem bylo zjistit, zda existuje rozdíl v riziku cévní mozkové příhody po transradiální a transfemorální katetrizaci v rámci současného registru v reálném světě. Metodika: Data od 14 139 pacientů zařazených do jednocentrového prospektivního registru v letech 2009 až 2016 byla použita ke stanovení pravděpodobnosti periprocedurální tranzitorní ischemické ataky (TIA) a cévní mozkové příhody pro radiální versus femorální katetrizaci prostřednictvím multivariační logistické regrese s Firthovou korekcí. Výsledky: Celkem 10 931 pacientů podstoupilo transradiální a 3 208 transfemorální katetrizaci. Periprocedurální TIA/cévní mozková příhoda se vyskytla u 41 (0,29 %) pacientů. Věk byl jediným významným prediktorem TIA/mrtvice v multivariační analýze, přičemž každý další rok představoval poměr šancí (OR) = 1,09 (CI 1,05-1,13, p &lt; 0,000). Volba místa nástupu neměla žádný vliv na riziko periprocedurální TIA/mrtvice (OR = 0,81; CI 0,38-1,72, p = 0,577). Závěr: Observační údaje z velkého prospektivního registru naznačují, že místo přistoupení nemá žádný vliv na riziko periprocedurální TIA/mrtvice po srdeční katetrizaci