Die deutsch-tschechischen Beziehungen europäisch nutzen: ein Bilateralismus mit Mehrwert für die EU

Die deutsch-tschechischen Beziehungen fanden in den letzten Jahren wenig Auf­merksamkeit, standen sie doch im Schatten der großen europäischen und interna­tionalen Krisen. Nachdem es 2021 in Berlin und Prag zu Regierungswechseln gekommen ist, hat sich das bilaterale Verhältnis spürbar intensiviert, auch weil der Krieg in der Ukraine eine verstärkte Abstimmung erforderlich machte. Deutschland und die Tschechische Republik weichen zwar bei einer Vielzahl europäischer Fragen voneinander ab, etwa in der Debatte über Zukunft, Erweiterung und Reform der EU oder bei der militärischen Unterstützung für die Ukraine. Gleichzeitig aber bestehen zahlreiche Schnittmengen, so dass die Unterschiede keineswegs unüberwindbar sind, zumal beide Länder in der Europapolitik nach wie vor einem pragmatischen Ansatz folgen. Im Gegenteil: Die Spannbreite der Positionen und ein konstruktiver Dialog können die deutsch-tschechischen Beziehungen zu einem der wenigen funktionieren­den Bilateralismen mit europäischem Mehrwert machen. (Autorenreferat

The Attitude of Great Britain towards The Unification of Germany in years 1989-1990

Bachelor thesis "The Attitude of Great Britain towards Unification of Germany in years 1989-1990" is mainly concerned with analysis of the opinion held by two main institutional actors of British foreign policy. These were, of course, Prime Minister Margaret Thatcher and the Foreign and Commonwealth Office, primarily Minister Douglas Hurd. Before the fall of the Berlin Wall, Great Britain was sworn to support the unification of Germany, as were the other western powers. But when the prospect of a German unification really appeared, Great Britain was less than enthusiastic. The stance of the prime minister could have been described as sceptic at best and outwardly hostile at worst. The FCO at first followed the prime ministers political line, but it was never so extreme in its opposition. Soon it began to divert and to take a friendlier position towards the unification, taking active part in the 2+4 talks. This thesis tries to answer the question why this rift between politics of the prime minister and the FCO appeared. It also tries to explain why did prime minster Thatcher opposed the German unification so vigorously. The main thesis is that it was down to the strong opposition against stronger and deeper European integration. Thatcher's personal irrational fear and dislike of Germans and Germany,..

The identity of the confessor in the documents of the II. vatican council and the post-conciliar magisterium

Anglická anotace / English annotation The identity of the confessor in the documents of the II. Vatican council and the post-conciliar Magisterium." The main theme of this thesis is the confessor, primarily from the point of view of his theological identity and its application in the sacrament of reconciliation. The thesis is conceived theologically, ethically and pastoral. The framework consists of conciliar and post-conciliar documents and fundamental contributions concerning the current identity of the confessor. The sections, where it was required, are presented on the basis of their biblical starting-points. The outline of this thesis is divided into three sections. The first section contains a short description of the historic development of the sacrament of reconciliation (with regard to the contemporary models of the confessor in the respective periods) and a presentation of the renewed conception of the sacrament of reconciliation and of the identity of the hierarchical priesthood. The second section focuses on the individual theological dimensions of the confessor as a father, physician and teacher conceptually anchored in the framework defined in the first section. The content and formal scheme of the discourse is based on personal theological reflection. The third section (partly also in the..

Tony Blair and moral arguments in foreign policy

For ten years he spent as the Prime Minister, Tony Blair led Great Britain in no less five then military operations, more than any other Prime Minister in the modern history. Neither of these operations was strictly speaking in British national interest and thus Tony Blair had to use other than the usual arguments to legitimize Britain's participation. He therefore started using moral arguments. Usage of these became much more acceptable during the nineties due to the changes in the international arena, this thesis looks at which moral arguments Tony Blair used during his tenure as the Prime Minister and how he used them. It analyses his arguments used to legitimize operations in Iraq, Afghanistan and Kosovo

Tony Blair and moral arguments in foreign policy

For ten years he spent as the Prime Minister, Tony Blair led Great Britain in no less five then military operations, more than any other Prime Minister in the modern history. Neither of these operations was strictly speaking in British national interest and thus Tony Blair had to use other than the usual arguments to legitimize Britain's participation. He therefore started using moral arguments. Usage of these became much more acceptable during the nineties due to the changes in the international arena, this thesis looks at which moral arguments Tony Blair used during his tenure as the Prime Minister and how he used them. It analyses his arguments used to legitimize operations in Iraq, Afghanistan and Kosovo.Během deseti let v premiérském křesle vedl Tony Blair Velkou Británii do celkem pěti vojenských operací, více než jakýkoliv premiér v moderních dějinách. Ani jednu z těchto operací není možné považovat za operaci, která byla v národním zájmu. Tony Blair proto musel pro zdůvodnění nasazení britských sil používat jiný způsob legitimizace. Ve svých projevech se proto soustředil na užívání morálních argumentů, jež se stalo v průběhu devadesátých let přijatelným, zejména díky změnám na mezinárodním poli. Tato práce zkoumá, jaké morální argumenty Blair užíval a jak s nimi pracoval. Tyto argumenty zkoumá na nejdůležitějších operacích, do kterých Tony Blair Británii zapojil, tedy do operací v Iráku, Afghánistánu a Kosovu.Katedra evropských studiíDepartment of European StudiesFakulta sociálních vědFaculty of Social Science

Rakouská bezpečnostní a vojenská politika a regionální vojenská spolupráce

Stať analyzuje přístup Rakouska k otázkám bezpečnostní spolupráce ve střední Evropě. Rakousko dospělo k velmi pružné definici svého statusu. Současná bezpečnostní a obranná doktrína jej nedefinuje jako neutrální, ale jako nezúčastněnou zemi. Navíc zavádí princip evropské solidarity. Neutralita je ovšem i nadále citlivou otázkou, která rozděluje rakouskou společnost. Regionální spolupráce vytvořila novou regionální platformu a dosáhla pozitivních výsledků v několika politických sektorech. Její skutečný politický potenciál se ovšem ukáže teprve v budoucnosti, především v procesu rozšíření Evropské unie (EU). Bezpečnostní oblast spolupráce se rozvíjela s jistou dynamikou. Potvrdila zájem a připravenost vojáků i expertů spolupracovat. Nicméně význam spolupráce zůstává omezený. Příčinou je především to, že prioritní zaměření Rakouska na západ jej po většinu 90. let odvádělo od aktivní regionální politiky. Druhý a z dlouhodobého hlediska ještě závažnější důvod je, že status Rakouska jako nezúčastněné země brání spolupráci v nejdůležitějších oblastech - v oblasti obrany, sdílení citlivých informací, sdílení, a tedy snižování nákladů na přezbrojení a modernizaci ozbrojených sil i obranné infrastruktury

A new ostpolitik in the making?

UID/CPO/04627/2013Since the Russia-Ukraine crisis in 2014, Germany’s foreign policy has been subject to international pressures to engage more actively in restoring the peace and security order in Europe. Particularly in its eastern policy, Berlin has had to redefine its traditional foreign policy, towards what could be termed a ‘hybrid Ostpolitik’. The introduction sets the context of GermanRussian relations before 2014, and discusses the elements of continuity and change regarding Germany’s role in Europe and transatlantic relations thereafter. It then presents an overview of the contributions to the special issue which are grouped around three themes: the question of the nature of German power and leadership; the effects of the Ukraine crisis on the Euro-Atlantic order and its impact on German foreign policy; and Germany’s changing bilateral relations with the United States and its eastern neighbours in the wake of the Ukraine crisis.publishersversionpublishe