Intravenous Thrombolysis in Posterior Circulation Stroke

Background: Intravenous thrombolysis (IVT) is a standard treatment for both anterior circulation ischemic stroke (ACIS) and posterior circulation ischemic stroke (PCIS). PCIS is a clinical syndrome associated with ischemia-related changes in the territory of the posterior circulation arteries. Embolism is the most common stroke mechanism in posterior circulation. PCIS represents 12–19% of all IVT-treated strokes.Methods and Results: We searched the PubMed database for assessments of intracerebral hemorrhage (ICH) and clinical outcome in PCIS patients treated with IVT. ICH occurs in 0–6.9% of posterior ischemic stroke depending on the definition of symptomatic ICH, and any ICH in 17–23.4% of posterior ischemic stroke. For patients with PCIS, 38–49% have a favorable outcome (mRS 0–1) after IVT. Better clinical outcomes occur more often in patients with PCIS than in those with ACIS. The mortality rate among PCIS patients treated with IVT ranges from 9 to 19%; it does not differ significantly between PCIS and ACIS.Conclusions: Up to date, no data about PCIS and IVT are available from RTCs. Based on limited results from retrospective clinical studies and case series, IVT is safer for use in PCIS than in ACIS. Patients with brainstem ischemia, vertebral artery occlusion, and absence of basilar or posterior cerebral artery occlusion could be considered for treatment with IVT even in borderline cases. Time to IVT in PCIS seems to be a less crucial factor than in ACIS. IVT for PCIS may be beneficial even after 4.5 h from symptom onset

Dual-task walking speed in older people with cognitive decline

Cíl: Cílem studie bylo analyzovat efekt různých podmínek dvojího úkolu na rychlost chůze u starších dospělých s kognitivním poklesem a porovnat s kontrolní skupinou kognitivně intaktních jedinců. Soubor a metodika: Celkem bylo do průřezové studie zařazeno 50 účastníků (25 probandů s kognitivním poklesem dle Montreal Cognitive Assessment [MoCA] ≤ 25 v průměrném věku 69,6 ± 9,4 let; 25 kognitivně intaktních probandů s MoCA ≥ 26 v průměrném věku 59,5 ± 7,0 let). Pro analýzu vlivu obtížnosti jednotlivých úkolů s největším projevem interference byl vypočítán efekt dvojího úkolu (dual-task effect; DTE) na rychlost chůze v šesti podmínkách náhodného pořadí. Byl hodnocen za komfortní a maximální rychlosti chůze v kombinaci s vizuálně-verbálním Stroopovým testem a motorickým úkolem. Výsledky: Náklady dvojího úkolu (negativní DTE) během 10minutového testu chůze (10MWT) v kombinaci s vizuálně-verbálním Stroopovým testem s prioritizací na maximální rychlost chůze byly dle Wilcoxonova párového testu u skupiny starších jedinců s kognitivním poklesem statisticky významně vyšší (p < 0,001) než zpomalení na základě motorického úkolu při komfortní a maximální rychlosti. Dle Mann-Whitneyho testu bylo také prokázáno, že náklady na dvojí úkol při maximální rychlosti chůze během kognitivního úkolu jsou u starších jedinců s kognitivním poklesem významně vyšší (p = 0,017). Závěr: Zvýšené interferenční účinky spojené se snížením rychlosti chůze nejvíce vykazovala situace v kombinaci kognitivně-motorické zátěže za účinků rozdělené pozornosti. Může tak poskytnout nový směr v detekci starších dospělých s vysokým rizikem demence pro potencionální klinické využití.Aim: The aim of the study was to analyze the eff ect of diff erent dual task conditions on walking speed in older adults with cognitive decline and to compare this with a control group of cognitively intact subjects. Patients and methods: A total of 50 participants were included in this cross-sectional study (25 probands with cognitive decline according to the Montreal Cognitive Assessment [MoCA] ≤ 25 at a mean age of 69.6 ± 9.4 years; 25 cognitively intact probands with MoCA ≥ 26 at a mean age of 59.5 ± 7.0 years). To analyze the eff ect of single-task diffi culty with the greatest interference, the dualtask eff ect (DTE) on walking speed was calculated in six random-order conditions assessed under comfortable walking speed, and at maximal walking speed in combination with the visual-verbal Stroop test and the motor task. Results: The dual-task cost (negative DTE) during the 10 Meter Walk Test (10MWT) combined with the visual-verbal Stroop test with prioritization to maximal walking speed was statistically signifi cantly higher (P < 0.001) than the motor task-based slowing at comfortable and maximal speed according to the Wilcoxon paired test for the group of older people with cognitive decline. According to the Mann-Whitney test, the dual-task cost at maximum walking speed during the cognitive task was also shown to be signifi cantly higher (P = 0.017) in older people with cognitive decline. Conclusion: Increased interference eff ects associated with reduced walking speed were most pronounced in situations with combined cognitive-motor load under divided attention eff ects. Thus, it may provide a new direction in the detection of older adults at a high risk of dementia for potential clinical use