A Historical Review of Principles Guiding the Formulation of Methods for Stature Estimation Based on the Human Skeleton

Z historického přehledu principů tvorby metod pro odhad výšky postavy člověka na základě skeletu vyplývá, že lze vymezit čtyři základní skupiny metod: metody podílové, regresní, anatomické a metody organické korelace. Každá má svá specifika a úskalí, která bezprostředně vyplývají z jejich matematické konstrukce. Nejčastěji se k odhadu výšky postavy používají některé rozměry dlouhých kostí končetin. Bylo teoreticky prokázáno, že nejpřesnější možné odhady poskytují metody regresní, zejména když k odhadu využijeme kombinaci rozměrů z více kostí. Nutným předpokladem použití lineární regrese je však užití pouze těch rovnic, které byly vytvořeny na základě výběru z populace, z níž pochází i odhadovaný jedinec. V opačném případě, tj. pokud je lineární regrese použita pro odhad jedinců z populace jiné, může dojít k menšímu či většímu vychýlení odhadu. Tato skutečnost byla již mnohokrát empiricky ověřena. Teoretický rozbor lineární regrese ukázal, že jde o důsledek jevu označovaného jako „regrese k průměru“. Metody organické korelace (založené na minimalizaci součtu plochy reziduálních trojúhelníků) jsou méně náchylné k systematické chybě, jsou však také méně přesné. Lze je ale aplikovat na libovolnou populaci a pro jednotlivé případy z neznámé populace jsou nejpřesnější. Anatomické metody jsou aplikovatelné jen v případě dostatečně zachovaného skeletu. Jsou založeny na součtu výšek všech (nebo téměř všech) kostí skeletu, které se na výšce postavy přímo podílejí. Rozdíl mezi výškou postavy za života a součtem délek kostí skeletu od lebky po patní kost se pohybuje v řádu centimetrů a prostor pro chybu odhadu je tak malý. Ať už pak k odhadu výšky ze skeletu v rámci anatomické metody použijeme kterýkoliv ze tří výše uvedených matematických postupů (podílová metoda, lineární regrese, organická korelace), rozdíly mezi jimi pořízenými odhady jsou zanedbatelné a jejich rozlišování pozbývá smyslu. Celkově jsou tedy anatomické metody nejpřesnější a je třeba je doporučit, kdykoliv to stav zachování skeletu dovolí.A historical review of principles guiding the formulation of methods for stature estimation based on measurements of the human skeleton reveals that it is possible to delimit four basic groups of methods: anatomical, constant ratio, linear regression, and organic correlation methods. Each has its own specific features and limits, which are a result of their mathematical constructions. Long bones of limbs are most often used for estimates of stature. It was demonstrated theoretically that linear regression models provide the most precise and accurate estimates of stature from particular skeletal elements, especially when several suitable bones are used in combination. A necessary condition for using the linear regression equations is, however, that we use equations based on the population from which the estimated individual originated. In contrast, when a regression equation is applied to an individual originating from a different population smaller or larger systematic error of the estimate may result. This fact was assessed empirically on numerous occasions and it was demonstrated on the basis of linear regression theory that a phenomenon known as “regression to the mean” can be considered as the cause. Organic correlations (built on the least-triangle area criterion) are less prone to systematic errors, but they are also less precise. They can be applied to any population and are best suited for cases where the population of origin is unknown. Anatomical methods are best applied when the skeleton is adequately preserved as this method requires bone lengths of all (or almost all) bones contributing to body height. The difference between height of the living body and the sum of lengths of relevant bones from head to heel is in the order of centimeters so the estimate error margin is small. Consequently, the differences between estimates obtained from using the different mathematical approaches (constant ratio, linear regression or organic correlation) are insignificant, so there is little benefit in preferring any particular one. Overall, anatomical methods provide the most accurate and precise results for height estimation and should be recommended wherever allowed by the state of preservation of the skeleton

Preparation of thin histological sections from archaeological bone and tooth samples

Histologická analýza osteologických nálezů pocházejících z archeologických výzkumů je časově a finančně náročný proces, který ve svém výsledku přináší data a informace, jež jsou obtížně získatelné z makroskopického pozorování (např. taxonomické určení fragmentů bez morfologicky diagnostických znaků), nebo vedou k získání zcela nových informací o životní historii jedince (přes hodnocení markerů vývojového stresu ze zubní skloviny a určení chronologie jednotlivých událostí). Mikroskopická analýza vzorků kostí a zubů klade důraz na zhotovení kvalitního histologického preparátu, který je následně možné analyzovat za pomocí optického mikroskopu. Dosud bylo publikováno široké spektrum metodických postupů, jak zhotovovat histologické výbrusy z kalcifikovaných tvrdých savčích tkání, lišících se a) v závislosti na typu tkáně, ze které je preparát zhotoven, b) stavu zachovalosti vzorku, c) přítomnosti laboratorního vybavení. Naše metodika je podmíněna již publikovanými protokoly a postupy, které jsou navíc pozměněny tak, aby vyhovovaly našemu laboratornímu vybavení a požadavkům zpracovávaného vzorku. Výsledkem je tak opakovatelný protokol, sestávající se z několika hlavních kroků, které jsou proveditelné v laboratořích se stejným nebo podobným vybavením.Histological analysis of osteological remains from archaeological excavations provides data and information that can be difficult or impossible to obtain from macroscopic description and examination. Furthermore, the microscopic perspective provides important evidence for taxonomically indeterminate samples lacking morphologically diagnostic marks, e.g. determination of human/non-human bone origin, and can provide further information about analysed individual, e.g. studying of developmental stress in dental enamel. Microscopy of bone and tooth samples requires preparation of good quality thin histological sections for transmitted and polarized light microscopy examination and analysis. This paper presents detailed methodology description in several main steps which were modified to fit our laboratory. Finally, we suggest an easily repeatable protocol and know-how fitting in similar or identical laboratory conditions, including equipment, consumables, and other item

Does parental similarity degree affect the development of their offspring?

Podobnost v obličeji a jiných tělesných charakteristikách se považuje za jeden z aspektů při volbě reprodukčního partnera u člověka. Navzdory skutečnosti, že míra rodičovské podobnosti může ovlivnit potomky již v raných fázích jejich prenatálního vývoje, jen velmi málo empirických studií se zatím zaměřilo na důsledky tohoto nenáhodného procesu. Tato studie měla tři cíle: (1) otestovat hypotézu tělesného asortativního párování u lidí, (2) najít vztah mezi fyzickou podobností rodičů a růstovými křivkami jejich potomků a (3) zjistit, jak rodičovská podobnost ovlivňuje růst potomstva. Podobnost rodičů ve fyzických znacích tak byla analyzována ve vztahu k deskriptorům růstových křivek jejich potomků (n = 184 trojic matka-otec-dítě z databáze Brněnské růstové studie). Ve srovnání s náhodně vytvořenými páry si skuteční partneři nebyli podobnější v žádném ze sledovaných znaků. Fyzické znaky však mezi partnery korelovaly (většinou kladně). Nalezené byly i vztahy mezi fyzickou podobností rodičů a deskriptory růstových křivek jejich potomků. Rodičovská podobnost v různých znacích však ovlivňovala růst potomků různým způsobem.Similarity in facial and other physical characteristics has been recognized as one aspect of reproductive mate choice in humans. Despite the fact that parental similarity degree may affect offspring already in the early stages of their prenatal development, just a very few empirical studies have focused on the consequences of this non-random process so far. This study included three goals: (1) to test the hypothesis of body assortative mating in humans, (2) to find a relationship between physical similarity of parents and the growth curves of their offspring and (3) to find out how parental similarity affects the growth of offspring. Therefore, the similarities of parents in physical features were analysed in relation to the descriptors of the growth curves of their offspring (n = 184 mother-father-child triads from the Brno Growth Study database). In comparison to randomly generated pairs, real partners were not more similar to each other in any of the observed trait. However, some physical features correlated (mostly positively) between partners. Relationships between physical similarity of parents and the descriptors of the growth curves of their offspring were found. However, parental similarity in various features affected the growth of their offspring differently

Meta-analysis of radioulnar contrasts in dermatoglyphic ridge-counts between individual fingers

Radioulnární kontrasty (numericky: rozdíly) mezi kvantitativními hodnotami dermatoglyfických vzorů jednotlivých prstů lidské ruky (počet lišt – ridge count, RC) se ukázaly jako vhodné indikátory signalizace prenatálního vývoje. V této studii jsme porovnávali výsledky meta-analýzy mezipohlavních rozdílů v radioulnálních kontrastech mezi publikovanými průměrnými hodnotami RC (získány jako průměr z vyššího RC každého prstu) s mezipohlavními rozdíly, kdy radioulnární kontrasty byly vypočítány již na individuální úrovni. Průzkumem databází NCBI-PMC, ScienceDirect a archivních zdrojů jsme našli celkem 273 dermatoglyfických studií (po odstranění duplikátů mezi databázemi). Avšak po aplikaci všech výběrových kritérií bylo pro meta-analýzu vhodných pouze 11 vzorků, a to i včetně našich vlastních čtyř vzorků. V porovnání s úsilím vynaloženým při hledání publikací se nám podařilo najít jen velmi málo studií, které by vůbec publikovaly statistické parametry RC na jednotlivých prstech, a které by tak byly vhodné pro studium kontrastů mezi prsty. Pokud již byly publikovány statistické parametry pro jednotlivé prsty, nepředstavovaly tyto údaje průměrné hodnoty RC z radiální i ulnární strany prstů (tj. 10 hodnot na každé ruce), ale pouze průměrné hodnoty RC z vyšší hodnoty za každý prst (tj. 5 hodnot na každé ruce) na individuální úrovni. Pohlavní dimorfismus získaný meta-analytickými metodami (kontrasty mezi průměrnými hodnotami RC), koreluje téměř absolutně s hodnotou dimorfismu kontrastů vypočítaných na individuální úrovni (průměrné hodnoty individuálních kontrastů RC). Výběr jednoho (vyššího) RC z každého prstu však rozmazává dimorfismus a ztěžuje interpretaci mezipohlavních rozdílů. Výsledky pak nelze porovnávat s hodnotami získanými z kompletního souboru všech RC na prstech. V kombinaci s malým počtem studií s vhodnými daty publikovanými po jednotlivých prstech proto nemůžeme doporučit meta-analýzu publikovaných studií jako vhodný prostředek ke studiu meziprstních radioulnárních kontrastů. Za tímto účelem je třeba mít k dispozici primární data – RC na individuální úrovni.Radioulnar contrasts (numerically: differences) between ridge counts of individual fingers of the human hand have been identified as promising features in respect to prenatal signalling. In this study, we compared the results of a meta-analysis of intersex differences in radioulnar contrasts between published mean values of dermatoglyphic ridge counts on the fingers of the hand (calculated from the higher RC of each finger) with intersex differences obtained from radioulnar contrasts already calculated at the individual level.Searching the NCBI-PMC, ScienceDirect databases, and archival resources, we found a total of 273 dermatoglyphic studies (after merging duplicates in databases). However, only 11 of those studies were suitable for meta-analysis after application of all selection criteria, including our own four studies. Considering the effort spent in searching for articles, we were able to find very few studies that published statistical parameters of ridge counts by individual finger and that would thus be suitable for studying contrasts between fingers. When statistical parameters have been published for individual fingers, they did not represent the descriptions of all ridge counts from the radial and ulnar sides of the fingers (i.e., 10 values on each hand), but only the ridge count with the higher value is selected for each finger (i.e., 5 values on each hand) at the individual level. The meta-analytically obtained sex dimorphism (contrasts between the mean values of the ridge counts) are virtually indistinguishable from the dimorphism from the contrasts calculated at the individual level (means of the contrasts). However, the step of selecting one (higher) ridge count from each finger blurs the dimorphism and makes interpretation of the sex differences difficult. The results cannot then be compared with those obtained from the complete set of all ridge counts on the fingers.&nbsp

Age and Sex Differences in Mandibular Dental Arc Measurements in Subadults: Brno Collection of Orthodontic Dental Plaster Casts

Hodnocení mezipohlavních rozdílů v utváření dolní čelisti je jednou z mála možností, jak lze u nedospělých skeletů morfologicky odhadovat pohlaví. V této průřezové studii jsme se pokusili morfometricky prostudovat věkové rozdíly a ověřit existenci pohlavního dimorfismu ve velikosti a tvaru zubního oblouku dolní čelisti u nedospělých jedinců recentní české populace. Vzorek tvořilo 163 sádrových modelů dolních čelistí ortodontických pacientů, vybraných z Brněnské sbírky sádrových ortodontických modelů chrupu na základě stupně prořezání a nepřítomnosti zjevných patologií v rozsahu I(i)1-M1. Mladší kategorie od 7,5 let včetně do 9,5 let sestávala ze 77 případů (35 mužů a 42 žen), starší kategorie od 14 let včetně do 20 let z 86 případů (36 mužů a 50 žen). Velikost a tvar zubního oblouku jsme na standardizovaných fotografiích okluzní roviny hodnotili morfometricky pomocí jedenácti rozměrů, definovaných význačnými body na předních řezácích, špičácích a prvních trvalých stoličkách. Tvar jsme hodnotili pomocí šesti indexů. Ženy měly celkově menší rozměry zubního oblouku než muži stejné věkové kategorie, ve vyšší věkové kategorii byl velikostní dimorfismus mírně vyšší, ve většině rozměrů však nepřesahoval 5%. Rozdíly mezi věkovými kategoriemi nejsou jen odrazem prostého zvětšování čelisti v průběhu postnatálního růstu. Délka distální části zubního oblouku (C-M1) je ve vyšším věku u obou pohlaví menší. To může být způsobeno stěsnáváním mesiálnějších zubů s tím, jak se postupně prořezávají zuby distálnější. Ve většině hodnocených indexů se pohlaví výrazně nelišila, výjimkou byl Index vystupování špičáku v mladší věkové kategorii. Špičák vystupoval z oblouku bukálním směrem výrazněji ženám než mužům. Diskuse je věnována srovnání zjištěného dimorfismu s předchozími studiemi a možným vlivům, prostřednictvím kterých mohl klinický charakter sbírky a způsob výběru vzorku ovlivnit zjištěné mezipohlavní rozdíly.The evaluation of sex differences in mandibular development of subadult skeletons is one of only few possible methods of determining sex using morphological characteristics. In this cross-sectional study, we attempted to morphometrically investigate age differences and confirm the existence of sexual dimorphism using size and shape of the mandibular dental arch in subadults from a recent Czech population. The sample consisted of 163 plaster casts of mandibles from orthodontic patients in the Brno Collection of Orthodontic Dental Plaster Casts, selected on the basis of the degree of tooth eruption and the absence of visible pathological conditions in the I(i)1-M1 range. The younger age category ranging from 7,5 years to 9,5 years accounted for 77 cases (35 males and 42 females) and the older age category ranging from 14 to 20 years accounted for 86 cases (36 males and 50 females). The size and shape of the dental arch was evaluated using standardized photographs of the occlusal plane by employing eleven dimensions, with landmarks on central incisors, canines and first permanent molars. Shape was evaluated using six indices. The mean size of the dental arch was smaller in females than in males in the same age category. In the older age category the sexual dimorphism was slightly greater, but did not exceed 5% on most measurements. Differences between age categories are not simply a reflection of increasing size of the mandible with postnatal growth. The length of the distal segment of the dental arc (C(c)-M1 range) is shorter in the older category in both sexes. This could be caused by increased crowding of mesial teeth, with increasing eruption of distal teeth. Sex differences were not apparent on most shape indices, except for the Canine Protrusion Index in the younger age category. Canine protrusion from the arc in the buccal direction was greater in females than in males. The discussion is focused on comparison of the observed dimorphism with results found in previous studies and also possible ways in which the clinical character of the collection and method of sample selection could have affected the detected inter-sex differences

Distal Part of the Human Hand: Study of Form Variability and Sexual Dimorphism Using Geometric Morphometrics

Tradičně se lidská ruka studuje prostřednictvím měření a srovnávání jednotlivých segmentů (prstů, článků prstů, záprstních kostí) bez zohlednění jejich vzájemných prostorových souvislostí. Cílem této studie je výzkum vnitro-populační variability formy lidské ruky jako celku v oblasti tříčlánkových prstů se zvláštním zaměřením na sexuální dimorfismus a vztah mezi velikostí a tvarem ruky. Pravé ruce 99 žen a 70 mužů, převážně vysokoškolských studentů, byly ve standardizované poloze z palmární strany zaznamenány běžným stolním skenerem. Na každém dvourozměrném snímku bylo umístěno 16 význačných bodů a byla studována variabilita mezi těmito konfiguracemi prostřednictvím metod geometrické morfometrie. Pro lepší pochopení vnitřních vzorců variability tvaru byl tvarový prostor rozložen na afinní a neafinní podprostor, které byly dále analyzovány samostatně. Převážná část celkové variability byla spojena s afinními tvarovými rozdíly, které jsou identické v celé studované oblasti ruky. Jejich větší část představovala střižnou změnu v proximodistálním směru, menší část pak napínání odpovídající změnám v šířce ruky. Toto napínání také silně korelovalo s velikostí ruky. Mezipohlavní rozdíly představovala afinní změna, ve které byla proximodistální střižná změna neoddělitelně spojena se změnami v relativní šířce ruky. Lokální neafinní pohlavní rozdíly byly zaznamenány v určitých článcích prstů a mohou souviset s rozdíly v poměrech délek prstů. Domníváme se, že oddělení globálních a lokálních sexuálně dimorfních znaků ruky může pomoci blíže ozřejmit původ/počátek jejich dimorfismu v rané ontogenezi – čím lokálnější znak, tím později se v ontogenezi zakládá. Dimorfní znaky lokální a globální by proto mohly být ovlivněny odlišnými ontogenetickými faktory.Traditionally, the human hand has been analyzed by measuring and comparing individual segments (fingers, phalanges, metacarpals) without considering their mutual spatial relationships. The present study aimed to analyze intra-population variability of the human hand form in the region of fingers as whole with special focus given to sexual dimorphism and the association between shape and size. Right hands of 99 females and 70 males, mostly college students, were scanned with a document scanner in standardized position from the palmar side. For each image 2-D coordinates of 16 landmarks were recorded and variability between configurations of landmarks were studied using geometric morphometrics. To understand patterns of variability, shape spaces were decomposed into affine and non-affine subspaces and further studied separately. The prevalence of the total variability was associated with affine shape change identical for the whole studied region of the hand. Its major portion was represented by shearing in proximodistal direction and to a lesser extent by straining in the relative hand width. The strain also strongly correlated with size of the hand. Intersexual differences were represented by affine change in which the proximodistal shearing was inextricably tied with the differences in relative hand width. Local non-affine sex differences were found in specific phalanges and might be associated with differences in finger length ratios. We presume that separating global and local sexually dimorphic features of the hand might shed light on the origin/onset of the dimorphism during early ontogeny – the more local the feature, the later differentiated, and thus influenced by different ontogenetic factors than global features

Man and Artefact. A Theme of Archaeological Anthropology

Artefakty vytvořené člověkem jsou na jedné straně kulturně univerzální, neboť představují vylepšené prostředky pro naplňování evolučně starých biologických funkcí (získávání potravy, hájení teritoria, prezentace sociálního statusu, reprodukce a organizace života sociální skupiny). Na straně druhé se kultury v jejich detailních formách velmi liší díky rozdílům v technologiích, náboženství, symbolice, módě, aj. Jedním z témat archeologické antropologie je vztah člověka a artefaktu, který lze vyjádřit trojstrannou interakcí artefaktu, člověka a účelu. Artefakt je podřízen dostupnosti (přírodní prostředí) a vlastnostem použité suroviny, současně však bezprostředně odráží vlastnosti člověka (resp. společnosti), který ho používá (tělesné rozměry, věk, pohlaví, zdravotní stav, časové možnosti, technologickou úroveň, materiální zdroje, tradice), zároveň musí v požadované míře respektovat účel, pro který byl vyroben, resp. ke kterému se užívá (pracovní/utilitární funkce, móda, symbolika, náboženství aj.). Každý konkrétní artefakt nezbytně zahrnuje všechny tyto tři komponenty, jejich vzájemný vztah však není triviální. Na příkladu několika artefaktů z archeologických nálezů (opevnění římského krátkodobého tábora, náramek v době římské a stěhování národů, bota a ostruha, hradba a sekera v 9. století, prsten ve starší době bronzové) jsme se pokusili demonstrovat určitou autonomii uvedených tří rovin a současně jejich specifické interakce. Interpretace role každého konkrétního archeologického artefaktu v životě tehdejšího člověka/společnosti by měla zohledňovat všechny zmíněné roviny. Artefacts created by man represent enhanced means for the performance of the ancient biological functions (obtaining food, defending territory, social status presentation, reproduction, and organization of life in a social group) as they are culturally universal/indifferent; on the other hand, human cultures vary substantially in their detailed forms due to differences in technology, religion, symbolism, fashion, etc. One of the themes of archaeological anthropology is the relationship between human and artefact that can be expressed by tripartite interactions among artefact, human and purpose. Artefact is affected by the properties of the used raw material and its availability in natural environment; but at the same time, it directly reflects features/properties of the user, person or a human society (body size, age, gender, health status, time constraints, technological level, raw material resources, tradition); and, to the extent required, it must also respect the purpose for which it was made and/or is used (working/utilitarian functions, fashion, symbolism, religion, etc.). Each particular artefact necessarily involves all three of these components, their mutual relationships, however, is not trivial. On examples of several archaeological artefacts (fortification of ancient Roman short camp, bracelet from the Roman and the Migration period, boot, spur, wall and axe from the 9th century A.D., ring from the early Bronze Age) we tried to demonstrate some independence of the above mentioned three aspects and their specific interactions. Interpretation of the role of any particular archaeological artefact in life of past people/societies should take all of these aspects into account

The assessment of the semicircular canals and cochlea of the human bony labyrinth using imaging techniques

The human bony labyrinth is an inner ear structure located inside the pyramid of the temporal bone that encloses the organs of sound perception and balance. As one of the most resistant skeletal elements in human body, the pyramid is frequently uncovered in a good state of preservation. Until recently, research of the human bony labyrinth had been restricted exclusively to irreversibly invasive techniques. Due to this invasiveness, literature on morphological variation has been scarce and many questions regarding population, age or sex-related differences are yet to be answered. The studied sample of pyramids originated from Dětkovice - Za zahradama Site (Czech Republic) dated to 1000’s and 1100’s A.D. All elements were examined using an X-ray Carestream Xtreme device and a cone-beam CT unit. In digital X-ray images, linear distance of the semicircular canals and cochlear diameter were measured in ImageJ program. CT images were first processed to generate 3D digital models, which were subsequently studied using a newly established PC-aided approach employing measuring functionalities available in GOM Inspect program. Altogether 39 variables were proposed in order to describe shape and size variation in the semicircular canals. Acquired measurements were confronted and tested against individual's demographic data determined based on corresponding skeletal elements and burial attributes. The results showed small to none sex-related and body side-specific differences. Still, statistically significant differences were shown between sub-adults and adults. They were particularly evident in size variables of the lumens of the lateral and posterior semicircular canal, where larger values for adults were provided. This indicates a widening of the canals during growth by the resorption in the vicinity of the canals. The acquired results contribute to our comprehension of the development of inner ear structures and demonstrate the potential of the employment of non-invasive approaches when examining human skeletal remains

Stature Estimation from the Hand Length: Testing Cross-Population Methods

Délka ruky je vhodným tělesným rozměrem pro odhad výšky postavy ve forenzní antropologii. Takový odhad výšky postavy je však vždy ohrožen populační specifitou běžně užívaných regresních rovnic vypočítaných metodou nejmenších čtverců. Na základě dříve publikovaných statistických parametrů (průměrné hodnoty délky ruky a výšky postavy, regresní koeficienty) z 87 publikovaných studií (212 populačních vzorků) jsme metodami průměrování regresních koeficientů a redukované hlavní osy vytvořili soubor nových transpopulačních rovnic pro odhad výšky postavy z délky ruky. Následně jsme ověřovali přesnost odhadů z těchto nových rovnic na pěti referenčních vzorcích z české, slovenské a bosenské populace a porovnali jejich výsledky s výsledky modelu metody nejmenších čtverců, vyvinuté na českém vzorku. Výsledky ukázaly, že navržené transpopulační rovnice nejsou vhodné pro odhad výšky postavy z délky ruky, pokud nejsou omezeny např. na geograficky užší populační skupinu (v naší studii Evropané slovanského původu). Principiálně obdobné konsekvence doporučujeme zvážit také u odhadů u délek kostí při hodnocení výšky postavy na základě forenzních nálezů skeletu.It has been established that hand length is a suitable parameter for stature estimation in forensic anthropology. However, such estimation is always compromised by population specificity of ordinary regression equations. Based on previously published statistical parameters (average values, regression coefficients) from 87 studies (212 different samples) available in literature, we developed a set of new cross-population equations for estimation of body height from the hand length (Reduced Major Axis Models, Average Regression Models). Subsequently, we tested the accuracy and preciseness of these new equations on five testing samples of primary measurements originating from Czech, Slovak and Bosnian populations and compared the height estimates with the results of traditional Least Squares methods developed on a Czech sample. The results showed that cross-population based models are not suitable for body height estimation from hand length unless they are limited to a narrower geographically confined population group (in our study Europeans of Slavic origin). We propose considering principally similar consequences when estimating the body height from a bone length in forensic skeletal cases

Techno-economic analysis of fluidized bed combustion of a mixed fuel from sewage and paper mill sludge

The treatment and disposal of sewage sludge is one of the most important and critical issues of wastewater treatment plants. One option for sludge liquidation is the production of fuel in the form of pellets from mixed sewage and paper mill sludge. This study presents the results of the combustion of pelletized fuels, namely sewage and paper mill sludge, and their 2:1 and 4:1 blends in a fluidized bed combustor. The flue gas was analysed after reaching a steady state at bed temperatures of 700-800 degrees C. Commonly used flue gas cleaning is still necessary, especially for SO2; therefore, it is worth mentioning that the addition of paper mill sludge reduced the mercury concentration in the flue gas to limits acceptable in most EU countries. The analysis of ash after combustion showed that magnesium, potassium, calcium, chromium, copper, zinc, arsenic, and lead remained mostly in the ash after combustion, while all cadmium from all fuels used was transferred into the flue gas together with a substantial part of chlorine and mercury. The pellets containing both sewage and paper mill sludge can be used as an environmentally friendly alternative fuel for fluidised bed combustion. The levelized cost of this alternative fuel is at the same current price level as lignite.Web of Science1523art. no. 896