Jak normativní je právní komparatistika?

Diskuse ohledně metod právní komparatistiky neutuchá ani po několika dekádách. Zatímco tradiční funkcionální srovnávání převládá v praxi, postrádají mnozí představitelé nauky „teoretickou“ stránku této metody. Tento spor se promítá do otázky o tom, jaký je význam právních norem ve srovnávacím právu. Hermeneutické řešení, jež má značný význam pro praxi, reaguje nejen na tuto otázku, ale na celou diskusi ohledně srovnávacích metod svým kontextuálním přístupem. Zachovává si základní myšlenku funkcionální metody, ale předchází s ní spojeným problémům. Hermeneutický přístup ve své podstatě vyžaduje, aby komparatista nacházel svoji cestu do cizího právního systému prostřednictvím jeho pomalého a opatrného osvojování, a to jak po jeho normativní, tak nenormativní stránce. Účinným nástrojem v tomto procesu je typizované přiřazování právních řádů do příslušných kontextů včetně základních znalostí o nich. Právní komparatistika je totiž jak normativní, tak nenormativní; pouze právní norma v jejím kontextu může vést k relevantnímu výsledku

How Normative is Comparative Law?

Diskuse ohledně metod právní komparatistiky neutuchá ani po několika dekádách. Zatímco tradiční funkcionální srovnávání převládá v praxi, postrádají mnozí představitelé nauky „teoretickou“ stránku této metody. Tento spor se promítá do otázky o tom, jaký je význam právních norem ve srovnávacím právu. Hermeneutické řešení, jež má značný význam pro praxi, reaguje nejen na tuto otázku, ale na celou diskusi ohledně srovnávacích metod svým kontextuálním přístupem. Zachovává si základní myšlenku funkcionální metody, ale předchází s ní spojeným problémům. Hermeneutický přístup ve své podstatě vyžaduje, aby komparatista nacházel svoji cestu do cizího právního systému prostřednictvím jeho pomalého a opatrného osvojování, a to jak po jeho normativní, tak nenormativní stránce. Účinným nástrojem v tomto procesu je typizované přiřazování právních řádů do příslušných kontextů včetně základních znalostí o nich. Právní komparatistika je totiž jak normativní, tak nenormativní; pouze právní norma v jejím kontextu může vést k relevantnímu výsledku.The discussion on methods in comparative law has continued unabated for decades. While traditional, functional comparison dominates in practice, many of its academic critics deplore its lack of „theory“. This conflict is exemplified by the question what is the significance of simple norms in comparative law. A practice-oriented, hermeneutical solution not only to this question but to the entire discussion on comparative methods is provided by the contextual approach to comparative law. It preserves the basic idea of the functional method while simultaneously avoiding its pitfalls and problems. Its hermeneutical approach in essence requires the comparatist to feel his way into the foreign legal system through a process of slow and diligent familiarization with the respective foreign law and with the normative as well as non-normative setting of the concrete rule under consideration. One helpful tool for this process is an overall type comparison of legal systems worldwide, which aggregates basic insights and experiences about these systems into a defined set of different legal contexts. Ultimately, comparative law is just as normative as it is non-normative: Only norm and context combined lead to true understanding

The State as a Non-Unitary Actor : The Role of the Judicial Branch in International Negotiations

The working paper discusses the role of the judicial branch in international negotiations on the conclusion of treaties, using the situation in Germany as an example. In a first part, the author examines whether the introduction of courts into the analysis of the institutionalization of international negotiation systems is impeded, from a theoretical point of view, by the unitary actor assumption often used in international relations theory. The author doubts the explanatory power of the unitary actor assumption and denies the possibility to transfer it from the realm of international relations with its modeling approach to the non-modeling realm of law. In a second part, the paper focuses on the role of national courts in the negotiation of international agreements, which, in Germany, must in principle conform with the constitution and are subject to judicial scrutiny. Five examples of major functions of courts are analyzed: first, the theory of approximation, where the negotiation starting position is turned into a constitutionally relevant factor, allowing certain derogations from constitutional requirements; second, the margin of appreciation afforded to the executive; third, the restrictions on the transfer of power to supranational organizations; fourth, the power of interpretation; and fifth, the power of initiation. The author concludes that the influence of courts in international negotiations cannot be ignored and must not be regretted. The courts ensure that the limits of governmental action are observed, while at the same time showing a remarkable understanding of the realities of international negotiations