Determination of acidic groups in humic substances.

Tato bakalářská práce se zabývá srovnáním tří metod určených pro stanovení kyselosti huminových látek. Srovnávali jsme barytovou metodu, navrženou ke stanovení celkové míry kyselosti, acetátovou metodu, určenou k zjištění obsahu karboxylových skupin, a von Wandruszkovu metodu využívající konduktometrickou indikaci. Poslední z metod by měla vést ke stanovení všech skupin, které disociují při pH>12. Srovnání bylo prováděno na celkem 4 vzorcích huminových kyselin izolovaných pomocí dvou různých postupů z rašeliny a lignitu. Zatímco rozdíly v hodnotách kyselosti získaných pomocí barytové a acetátové metody jsou snadno vysvětlitelné, hodnoty získané pomocí von Wandruszkovy metody vycházejí cca. poloviční v porovnání s výsledky acetátové metody a téměř desetinné v porovnání s výsledky barytové metody. V případě barytové i von Wandruszoky metody jsme navíc pozorovali citlivost výsledků k délce stanovení. Teoretická část je věnována huminovým látkám, jejich charakteristice, rozdělení, vzniku, struktuře a využití. Poslední část teoretické části je věnována použitým metodám.Within this bachelor thesis we compared three method to determine the acidity of humic substances. We employed the baryta-method (which determines the total acidity), the Ca-acetate method (determines the content of carboxylic groups only) and the technique of Ray von Wandruszka. This method should provide the content of groups dissociable at pH>12. We used four different samples of humic acids isolated from two sources (lignite and peat). While the differences between results of baryta and Ca-acetate methods were expected and can be easily explained, the values of acidity obtained by the von Wandruszka method represent roughly one half of the results of Ca-acetate method and almost only ten percent of the baryta results. In the cases of baryta as well as von Wandruszka methods we observed a dependency of the results on the time-length of the analysis. In the theoretical part the characterisation, divided, creation, structure and properties of humic substances are summarized. In the end of theoretical part are described using method for analysis of humic acids.

Diagnostic of nitrogen post-discharge by optical emission spectroscopy

Cílem předložené diplomové práce je diagnostika dohasínajícího dusíkového plazmatu metodou optické emisní spektroskopie. Dohasínající dusíkové plazma je v popředí zájmu již roky, je zkoumáno jak teoretické tak i praktické využití. Všechny naměřené výsledky byly získány metodou optické emisní spektroskopie dohasínajícího plazmatu. Aktivní výboj byl generován stejnosměrným zdrojem napětí a měření probíhalo v proudícím režimu. V dané práci můžeme vidět několik sérií experimentů. V prvním experimentu byly do výboje argonu přidávány vodní páry. Měření probíhalo při konstantním proudu 140 mA, napětí 1,5 V a tlaku 1 000 Pa. Měnili se průtoky a pro každý průtok bylo měření realizováno v různých časech dohasínání. Při druhém experimentu byl do výboje argonu přidáván dusík. Měření probíhalo při konstantním proudu 140 mA, napětí 1,5 V a tlaku 1 000 Pa. Měnil se zde průtok dusíku (0,2 sccm, 0,4 sccm a 0,8 sccm). Pro jednotlivé průtoky byly provedené stejné experimenty a měnila se opět vzdálenost od aktivního výboje. Dalším experimentem bylo přidávání rtuťových par do dusíkového dohasínání. Měřilo se při konstantním proudu 120 mA, napětí 3,5 V a tlaku 1 000 Pa. Měření bylo provedeno pro dvě různé konfigurace: clonky, kdy je světlo do detektoru spektrometru přiváděno přes dvě za sebou umístěné clonky o průměru 0,5 mm a původní konfigurace bez clonek, kdy je optické vlákno jdoucí do spektrometru umístěno přímo u stěny trubice s výbojem. Posledním experimentem bylo přidávání vzduchu do argonu. Měření probíhalo při konstantním proudu 140 mA, napětí 1,0 V a tlaku 1 000 Pa. Teplota vnější stěny výbojové trubice, která se stanovovala pomocí termočlánku a infračerveného teploměru, byla měřena pro poslední dva experimenty (dusík a argon – vzduch). Při experimentech s čistým dusíkem byl viditelný jev pink afterglow. Projevuje se značným nárůstem růžového zabarvení v části dohasínání. Optická emisní spektra dohasínajícího výboje byla u různých experimentů snímána v různém rozsahu vlnových délek. U argonu s vodní párou to bylo 280–600 nm, u titrace argonu dusíkem bylo rozmezí 320–500 nm a u titrace dusíku rtuti 320–600 nm. Pro experiment argon se vzduchem byl rozsah vlnových délek 320–600 nm. Z výsledků měření byly sestrojeny grafy závislostí vzdálenosti na intenzitě, a grafy závislostí vzdálenosti na teplotě. Při přidávání argonu do dusíkového dohasínání byl vyhodnocen první a druhý pozitivní systém.The aim of this thesis is diagnose post-discharge nitrogen plasma with optical emission spectroscopy. There is long interest of investigated of nitrogen post-discharge plasma and study how to use it in theory as well as in practice. All results were measured with method of optical emission spectroscopy of post-discharge plasma. Discharge was generated by direct-current voltage generator with flowing regime. In this thesis was used for different series of experiments. First experiment was performed with adding water vapour into argon plasma. Measuring was processed at constant current 140 mA, voltage 1.5 V and pressure 1 000 Pa. It was changed flow rate and for each individual flow rate was measured in range 1–25 cm from end of active discharge. Second experiment was with adding nitrogen into argon plasma. Measuring was processed at constant current 140 mA, voltage 1.5 V and pressure 1 000 Pa. We were changing flow rate of nitrogen (0,2 sccm, 0,4 sccm and 0,8 sccm). For each individual flow rate was same experiment with changing distance from active discharge. Third experiment was about adding mercury vapour into nitrogen post-discharge. Measuring was processed at constant current 120 mA, voltage 3.5 V and pressure 1 000 Pa. Measuring was performed with two configuration: with diaphragm and without it. Last experiment was about adding air into argon plasma. Measuring was processed at constant current 140 mA, voltage 1.0 V and pressure 1 000 Pa. Temperature of outer face of tube was measured by thermocouple and infrared thermometer, was measured for last two experiments (argon – air and nitrogen). During experiments with pure nitrogen was visible phenomenon called pink afterglow which is manifested by noticeable increase pink coloration. Optical emission spectrums post-discharge was take at various range of wavelength. At argon with water vapour was 280–600 nm and at adding nitrogen into argon was at range 320–500 nm. At added mercury vapour into nitrogen was 320–600 nm. For experiment argon – air was wavelength range 320–600 nm. From results of experiments were designed dependencies of calculated intensity from measured spectra on distance from active discharge. Also were constructed dependencies of measured temperature on distance from active discharge.

Fitness of three strains of alga \kur{Chromera velia} Salinity and pH

This bachelor thesis demonstrates the ecological fitness of the alga C. velia and its three strains in different pH and salinity. Lipidomic analysis together with statistical analyses revealed significant differences among tested C. velia strains. Lipidic profile of all three strains was affected rather with salinity than pH level

Global freshwater distribution of Telonemia protists

International audienceTelonemia are one of the oldest identified marine protists that for most part of their history have been recognized as a distinct incertae sedis lineage. Today, their evolutionary proximity to the SAR supergroup (Stramenopiles, Alveolates, and Rhizaria) is firmly established. However, their ecological distribution and importance as a natural predatory flagellate, especially in freshwater food webs, still remain unclear. To unravel the distribution and diversity of the phylum Telonemia in freshwater habitats, we examined over a thousand freshwater metagenomes from all over the world. In addition, to directly quantify absolute abundances, we analyzed 407 samples from 97 lakes and reservoirs using Catalyzed Reporter Deposition-Fluorescence in situ Hybridization (CARD-FISH). We recovered Telonemia 18S rRNA gene sequences from hundreds of metagenomic samples from a wide variety of habitats, indicating a global distribution of this phylum. However, even after this extensive sampling, our phylogenetic analysis did not reveal any new major clades, suggesting current molecular surveys are near to capturing the full diversity within this group. We observed excellent concordance between CARD-FISH analyses and estimates of abundances from metagenomes. Both approaches suggest that Telonemia are largely absent from shallow lakes and prefer to inhabit the colder hypolimnion of lakes and reservoirs in the Northern Hemisphere, where they frequently bloom, reaching 10%–20% of the total heterotrophic flagellate population, making them important predatory flagellates in the freshwater food web