Screening of the pelvic floor muscle strenght of female physiotherapists

Introduction: The study compares contractions of pelvic floor muscles of female physiotherapists examined per vaginam with the results of the tests presented using Peritone device. Materials and methods: 23 female respondents were tested and evaluated as a correlation between the muscle strength P within the PERFECT scale and the measurements of maximum voluntary contraction using Peritone device performed by two examinators. Results: The diff erences in the results of the study using two methods were not statistically signifi cant. There was also no signifi cant diff erence in two independent examinations of the pelvic fl oor muscle strength performed by two physiotherapists. Conclusion: Based on the results of our study we can state that female respondents of our study were assessed from the viewpoint of pelvic fl oor muscle strength expressed by the means of the PERFECT scale referring to good results

Physical Therapy Based on Closed Kinematic Chain Patterns for Patients after Total Hip Replacement

In this chapter I will focus on the importance of properly managed movement therapy for patients after total hip replacement. It is necessary to find correct movement patterns which can help patient to become more independent in ADL and locomotion. It seems to be much more effective to choose therapy based on closed kinematic chains (CKC). In CKC we have bigger amount of motor units and it is easier to maintain postural reactivity. The main aim is to use similarity in movement patterns. In therapy we choose patterns that are similar to ADL activities. Acral Coactivation Therapy (ACT) is a movement therapy that works with these principles. The effects of the therapy are seen in different areas: improvement of patient’s ADL skills, better postural reactivity and stability (lumbo-pelvic stability), decrease subjective level of pain. In the subacute and chronic phase of therapy, we can follow up previous aims and focus on restoring full function and condition

Results of Acral Coactivation Therapy in patients after brain stroke

Východisko: Cévní mozková příhoda je onemocnění organizmu, které vede k částečné, někdy úplné invaliditě téměř u poloviny pacientů při propuštění z nemocnice. Včasná rehabilitace je důležitá kvůli redukci pohybových deficitů a rovnováhy, a tím eliminuje následky, které by pacienta mohly omezovat v rámci běžných denních činností v budoucnu. V naší studii jsme hodnotili vliv vzpěrných cviků u pacientů s iktem. Soubor a metody: Cílem této studie bylo vyhodnotit vliv pravidelného cvičení vzpěrných pohybových vzorů dle Akrální koaktivační terapie po dobu 4 týdnů na zlepšení samostatnosti, soběstačnosti v běžných denních aktivitách u pacientů po cévní mozkové příhodě. Základní soubor studie tvořilo 10 pacientů z lůžkové následné péče v Nemocnici Horažďovice, z toho byli 4 ženy a 6 mužů. Celá skupina pacientů měla průměrný věk 71 (±10,392) roků. Ženy měly průměrný věk 73,75 (±8,921) roků, muži průměrný věk 69,167 (±11,6862) roků. Vstupní a výstupní vyšetření obsahovalo Barthel index a FIM test, pro zjištění stability byly vybrány testy ve stoje a chůzové testy. Výsledky: Výsledky ukázali, že výstupní hodnocení Barthel indexu bylo statisticky významně vyšší, bližší normě, než před absolvováním léčby (p = 0,002617, á = 0,05). Stejně tak u FIM skóre (p = 0,00058, á = 0,05). U stoje I nebyly pozorovány žádné statisticky významné rozdíly v datech před a po terapii. Oproti tomu u stoje II a III byl zaznamenán statisticky významný rozdíl před a po terapii (stoj II p = 0,6499, á = 0,05), (stoj III p = 0,3498, á = 0,05). U chůzových testů byl také zaznamenán statisticky významný rozdíl v datech před a po absolvování terapie (chůze na 10 metrů p = 0,01125, á = 0,05), (2minutový chůzový test p = 0,0167, á = 0,05). V případě testu Timed Up and Go jsme neprokázali statisticky významný rozdíl mezi vstupními a výstupními hodnotami u našich pacientů. Závěr: Z výsledků výše popsané studie vyplývá, že u 80% našich pacientů došlo ke zlepšení motoriky a soběstačnosti po pravidelné terapii dle ACT po dobu 4 týdnů, ale vzhledem k malému výzkumnému vzorku pacientů se výsledky nedají zevšeobecnit.Basis: Brain stroke is a disease that leads to partial or sometimes complete disability almost in one half of patients released from hospital. Early rehabilitation is important specially to reduce motion deficits and balance impairments, eliminating impacts that may limit patient in his/her daily activities in future. The effect of press exercise in patients after stroke was assessed in this work. Group and methods: Aim of this study was to assess the effect of regular exercises with press motion patterns according to Acral Coactivation Therapy in 4-week period on improvements of independence and self-sufficiency in activities of daily living in patients after brain stroke. The basic group of the study composed of 10 patients from inpatient consecutive care in Horažďovice hospital, from which were 4 women and 6 men. The group of patients had average age 71 (±10,392) years. Women were on average 73,75 (±8,921) years old, men were on average 69,167 (±11,6862) years old. Entrance and final examination included Barthel index, FIM test, tests in stand and walk tests were selected to assess the stability. Results: Results showed that final assessment of Barthel index was statistically significantly higher, closer to normal, than before the treatment (p = 0,002617, á = 0,05). FIM score resulted similarly (p = 0,00058, á = 0,05). No statistic significant differences were observed in data in stand position before and after the therapy. However, in stand II and III, statistically significant difference was observed before and after the therapy (stand II p = 0,6499, á = 0,05), (stand III p = 0,3498, á = 0,05). Statistically significant difference was observed also in walk tests data before and after the therapy (10-meter walk test p = 0,01125, á = 0,05), (2-minute walk test p = 0,0167, á = 0,05). We did not prove statistically significant difference between the entrance and final values of Timed Up and Go test in our patients. Conclusion: From the data of the study mentioned above results that 80% of our patients improved in motion and self-sufficiency after the regular ACT therapy during the four-week course, but because of small research sample of patients, it is not possible to generalise the results

Evaluation od therapy effect on urinal incontinence in men after radical robotic assisted prostatectomy in line with Rehaspring concept PPA

Východisko: Zhoubný nádor prostaty patří mezi nejčastější onkologická onemocnění u mužů. Pokud je nádor lokalizován pouze na prostatu, metodou léčby je pak radioterapie nebo radikální prostatektomie. Po radikální prostatektomii nalézáme u 80% mužů erektilní dysfunkci a u 10-15% trvalou stresovou inkontinenci různého stupně. Fyzioterapie svalů pánevního dna je nejčastěji doporučovaným konzervativním léčebním postupem močové inkontinence, kterou má vysoké procento mužů po operaci. Soubor: Výzkumný soubor tvořilo 23 mužů, kteří navštěvovali ambulantní zařízení fyzioterapie. Skupinu A (n=9, věk 57,4 ± 6,9 let) tvořili probandi, kteří podstoupili první vstupní vyšetření ještě před plánovanou radikální prostatektomií a byli kontinentní. Do skupiny B (n=14, věk 66,3 ± 10 let) byli zařazeni pacienti, kteří nejprve podstoupili operaci RARP a následně v intervalu 3-9 týdnů po výkonu přicházeli na vstupní vyšetření k fyzioterapeutovi. Probandi ze skupiny B trpěli po operaci únikem moči v různém množství. Metody: Pro získání výsledků efektivity terapie všech potřebných dat ke studii byly použity dotazníky Rehaspring konceptu PPA (Palascak Pelvic Aproach) a ICIQ-SF Guidelines dotazník pro kvantifikaci úniku moči. Výsledky: Nejvýraznější pokles byl mezi vstupním vyšetřením skupiny A (9,8±6,8) ICIQ- -SF bodů a skupiny B (18,5±4,97) ICIQ-SF a mezi 1. a 2. kontrolním vyšetřením skupiny A (6,3±4,9) ICIQ-SF bodů a skupiny B (9,64±5,7) ICIQ-SF bodů. Močová inkontinence poklesla o 36,2% u skupiny, která použila v terapii rektální závaží. Závěry: Výsledky studie ukázaly, že pravidelné cvičení a posílení svalů pánevního dna a také použití rektálního závaží má vliv na snížení močové inkontinence. Studie prokázala, že instruktáž před operací pacienta snižuje močovou inkontinenci po RARP.Basis: Malignant prostatic tumor belongs to the most common oncologic diseases in men. When the tumor is localized only in prostate, radiotherapy or radical prostatectomy are methods of treatment. After radical prostatectomy we find that 80% of men suffer from erectile dysfunction and 10-15% from permanent stress incontinence of various level. Pelvic floor muscle physiotherapy is the most common recommended conservative treatment of urinal incontinence in men with high percentage of this problem after surgery. Group: The group consisted of 23 men who visited outpatient physiotherapeutic care. The group A (n=9, age 57,4 ± 6,9 years old) consisted of probands who underwent the first entrance examination before the planned radical prostatectomy and who were continent. The group B (n=14, age 66,3 ± 10 years old) consisted of patients who firstly underwent radical prostatectomy and subsequently in the time interval from 3 to 9 weeks after the surgery came to entrance examination to a physiotherapist. Probands from the group B suffered from various level of incontinency after the surgery Methods: Questionnaire of Rehaspring concept PPA (Palascak Pelvic Approach) and ICIQ-SF Guidelines questionnaire for urinal incontinency quantification were used to obtain the results of therapy effectiveness. Results: The most significant was visible between entrance examination of the group A (9,8±6,8) ICIQ-SF points and group B (18,5±4,97) ICIQ-SF and between 1. and 2. control examination of group A (6,3±4,9) ICIQ-SF points and group B (9,64±5,7) ICIQ-SF points. Urinary incontinency was decreased by 36,2% in the group that used rectal weight in the therapy. Conclusion: The results of the study showed that regular exercise and strengthening of pelvic floor muscles, as well as use of rectal weight have effect on urinal incontinency after radical robotic assisted prostatectomy

Evaluation od therapy effect on urinal incontinence in men after radical robotic assisted prostatectomy in line with Rehaspring concept PPA

Východisko: Zhoubný nádor prostaty patří mezi nejčastější onkologická onemocnění u mužů. Pokud je nádor lokalizován pouze na prostatu, metodou léčby je pak radioterapie nebo radikální prostatektomie. Po radikální prostatektomii nalézáme u 80% mužů erektilní dysfunkci a u 10-15% trvalou stresovou inkontinenci různého stupně. Fyzioterapie svalů pánevního dna je nejčastěji doporučovaným konzervativním léčebním postupem močové inkontinence, kterou má vysoké procento mužů po operaci. Soubor: Výzkumný soubor tvořilo 23 mužů, kteří navštěvovali ambulantní zařízení fyzioterapie. Skupinu A (n=9, věk 57,4 ± 6,9 let) tvořili probandi, kteří podstoupili první vstupní vyšetření ještě před plánovanou radikální prostatektomií a byli kontinentní. Do skupiny B (n=14, věk 66,3 ± 10 let) byli zařazeni pacienti, kteří nejprve podstoupili operaci RARP a následně v intervalu 3-9 týdnů po výkonu přicházeli na vstupní vyšetření k fyzioterapeutovi. Probandi ze skupiny B trpěli po operaci únikem moči v různém množství. Metody: Pro získání výsledků efektivity terapie všech potřebných dat ke studii byly použity dotazníky Rehaspring konceptu PPA (Palascak Pelvic Aproach) a ICIQ-SF Guidelines dotazník pro kvantifikaci úniku moči. Výsledky: Nejvýraznější pokles byl mezi vstupním vyšetřením skupiny A (9,8±6,8) ICIQ- -SF bodů a skupiny B (18,5±4,97) ICIQ-SF a mezi 1. a 2. kontrolním vyšetřením skupiny A (6,3±4,9) ICIQ-SF bodů a skupiny B (9,64±5,7) ICIQ-SF bodů. Močová inkontinence poklesla o 36,2% u skupiny, která použila v terapii rektální závaží. Závěry: Výsledky studie ukázaly, že pravidelné cvičení a posílení svalů pánevního dna a také použití rektálního závaží má vliv na snížení močové inkontinence. Studie prokázala, že instruktáž před operací pacienta snižuje močovou inkontinenci po RARP.Basis: Malignant prostatic tumor belongs to the most common oncologic diseases in men. When the tumor is localized only in prostate, radiotherapy or radical prostatectomy are methods of treatment. After radical prostatectomy we find that 80% of men suffer from erectile dysfunction and 10-15% from permanent stress incontinence of various level. Pelvic floor muscle physiotherapy is the most common recommended conservative treatment of urinal incontinence in men with high percentage of this problem after surgery. Group: The group consisted of 23 men who visited outpatient physiotherapeutic care. The group A (n=9, age 57,4 ± 6,9 years old) consisted of probands who underwent the first entrance examination before the planned radical prostatectomy and who were continent. The group B (n=14, age 66,3 ± 10 years old) consisted of patients who firstly underwent radical prostatectomy and subsequently in the time interval from 3 to 9 weeks after the surgery came to entrance examination to a physiotherapist. Probands from the group B suffered from various level of incontinency after the surgery Methods: Questionnaire of Rehaspring concept PPA (Palascak Pelvic Approach) and ICIQ-SF Guidelines questionnaire for urinal incontinency quantification were used to obtain the results of therapy effectiveness. Results: The most significant was visible between entrance examination of the group A (9,8±6,8) ICIQ-SF points and group B (18,5±4,97) ICIQ-SF and between 1. and 2. control examination of group A (6,3±4,9) ICIQ-SF points and group B (9,64±5,7) ICIQ-SF points. Urinary incontinency was decreased by 36,2% in the group that used rectal weight in the therapy. Conclusion: The results of the study showed that regular exercise and strengthening of pelvic floor muscles, as well as use of rectal weight have effect on urinal incontinency after radical robotic assisted prostatectomy

The effect of biofeedback on pelvic floor muscle activation

Cílem studie bylo zjisti, jak využití biofeedbacku v rámci transabdominálního ultrazvuku ovlivňuje aktivaci svalů pánevního dna. Studie se zúčastnilo 25 zdravých žen, z toho 17 nullipar a 8 rodiček, ve věku 26,7 +- 4,9 let. Měření bylo realizováno pomocí transabdominálního ultrazvuku Mindray MS Ultrasound system ver. 1,0. Hodnocena byla distance liftu báze močového měchýře vypovídající o aktivaci svalů pánevního dna. Měření probíhalo v poloze vleže na zádech a ve stoji. K aktivaci svalů pánevního dna byly použity povely v rámci analytické metody, metody Akrální koaktivační terapie a hypopresivní techniky. Výsledné hodnoty sledovaných parametrů liftu báze močového měchýře neprokázaly při využití biofeedbacku statisticky významné rozdíly u jednotlivých metod. Ke statisticky významnému výsledku pro terapeutické využití biofeedbacku k nácviku aktivace svalů pánevního dna se nejvíce přiblížila analytická metoda vleže na zádech.The aim od the study was to evaluate how the use of biofeedback in the form of transabdominal ultrasound effects the pelvic floor muscle activation. The research group consisted od 25 heathy women, 17 nulliparous and 8 parous, aged 26.7 +- 4.9. The pelvic floor muscles activation rate was measured by transabdominal ultrasound Mindray MS Ultrasound system ve. 1.0. The bladder base lift was evaluated, which indicates pelvic floor muscle activation. The measurement took place in a supine and standing position. In each position, the women tried to activate the pelvic floor muscles using the analytical metod, the Acral coactivation therapy and the hypopressive technique. The resulting values of the lift of the bladder base did not show statistically significant differences in flavour of the use of biofeedback with any method. However, the close to being statistically significant effect for the therapeutic use of biofeedback was show in the supine position when analytical method

Results of Acral Coactivation Therapy in patients after brain stroke

Východisko: Cévní mozková příhoda je onemocnění organizmu, které vede k částečné, někdy úplné invaliditě téměř u poloviny pacientů při propuštění z nemocnice. Včasná rehabilitace je důležitá kvůli redukci pohybových deficitů a rovnováhy, a tím eliminuje následky, které by pacienta mohly omezovat v rámci běžných denních činností v budoucnu. V naší studii jsme hodnotili vliv vzpěrných cviků u pacientů s iktem. Soubor a metody: Cílem této studie bylo vyhodnotit vliv pravidelného cvičení vzpěrných pohybových vzorů dle Akrální koaktivační terapie po dobu 4 týdnů na zlepšení samostatnosti, soběstačnosti v běžných denních aktivitách u pacientů po cévní mozkové příhodě. Základní soubor studie tvořilo 10 pacientů z lůžkové následné péče v Nemocnici Horažďovice, z toho byli 4 ženy a 6 mužů. Celá skupina pacientů měla průměrný věk 71 (±10,392) roků. Ženy měly průměrný věk 73,75 (±8,921) roků, muži průměrný věk 69,167 (±11,6862) roků. Vstupní a výstupní vyšetření obsahovalo Barthel index a FIM test, pro zjištění stability byly vybrány testy ve stoje a chůzové testy. Výsledky: Výsledky ukázali, že výstupní hodnocení Barthel indexu bylo statisticky významně vyšší, bližší normě, než před absolvováním léčby (p = 0,002617, á = 0,05). Stejně tak u FIM skóre (p = 0,00058, á = 0,05). U stoje I nebyly pozorovány žádné statisticky významné rozdíly v datech před a po terapii. Oproti tomu u stoje II a III byl zaznamenán statisticky významný rozdíl před a po terapii (stoj II p = 0,6499, á = 0,05), (stoj III p = 0,3498, á = 0,05). U chůzových testů byl také zaznamenán statisticky významný rozdíl v datech před a po absolvování terapie (chůze na 10 metrů p = 0,01125, á = 0,05), (2minutový chůzový test p = 0,0167, á = 0,05). V případě testu Timed Up and Go jsme neprokázali statisticky významný rozdíl mezi vstupními a výstupními hodnotami u našich pacientů. Závěr: Z výsledků výše popsané studie vyplývá, že u 80% našich pacientů došlo ke zlepšení motoriky a soběstačnosti po pravidelné terapii dle ACT po dobu 4 týdnů, ale vzhledem k malému výzkumnému vzorku pacientů se výsledky nedají zevšeobecnit.Basis: Brain stroke is a disease that leads to partial or sometimes complete disability almost in one half of patients released from hospital. Early rehabilitation is important specially to reduce motion deficits and balance impairments, eliminating impacts that may limit patient in his/her daily activities in future. The effect of press exercise in patients after stroke was assessed in this work. Group and methods: Aim of this study was to assess the effect of regular exercises with press motion patterns according to Acral Coactivation Therapy in 4-week period on improvements of independence and self-sufficiency in activities of daily living in patients after brain stroke. The basic group of the study composed of 10 patients from inpatient consecutive care in Horažďovice hospital, from which were 4 women and 6 men. The group of patients had average age 71 (±10,392) years. Women were on average 73,75 (±8,921) years old, men were on average 69,167 (±11,6862) years old. Entrance and final examination included Barthel index, FIM test, tests in stand and walk tests were selected to assess the stability. Results: Results showed that final assessment of Barthel index was statistically significantly higher, closer to normal, than before the treatment (p = 0,002617, á = 0,05). FIM score resulted similarly (p = 0,00058, á = 0,05). No statistic significant differences were observed in data in stand position before and after the therapy. However, in stand II and III, statistically significant difference was observed before and after the therapy (stand II p = 0,6499, á = 0,05), (stand III p = 0,3498, á = 0,05). Statistically significant difference was observed also in walk tests data before and after the therapy (10-meter walk test p = 0,01125, á = 0,05), (2-minute walk test p = 0,0167, á = 0,05). We did not prove statistically significant difference between the entrance and final values of Timed Up and Go test in our patients. Conclusion: From the data of the study mentioned above results that 80% of our patients improved in motion and self-sufficiency after the regular ACT therapy during the four-week course, but because of small research sample of patients, it is not possible to generalise the results

Państwo i Społeczeństwo 2019, nr 1 (XIX): Medycyna i Zdrowie publiczne

Ze wstępu: "Kolejny numer „Państwa i Społeczeństwa”, poświęcony – zgodnie ze swym podtytułem – medycynie i zdrowiu publicznemu, zawiera cztery prace oryginalne (w tym jedną w języku angielskim), dwie poglądowe i jeden opis przypadku. Szczególną uwagę chciałbym jednak zwrócić Czytelnikom na – w naszym odczuciu – ważny tekst, jakim jest wspomnienie w rocznicę śmierci naszego Kolegi i Przyjaciela, profesora Bogusława Frańczuka; słowa „wspaniały człowiek, lekarz oddany zawsze swoim Pacjentom”, jakże często nadużywane, oddają tu ściśle istotę rzeczy. Cześć Jego Pamięci!"(...