Aristotle on the Goodness of Unhappy Lives

For Aristotle, the happy life is the highest human good. But could even unhappy human lives have a grain of intrinsic goodness? Aristotle’s views about the value of the “mere living,” in contrast to the good living, have been neglected in the scholarship, in spite of his recurrent preoccupation with this question. Offering a close reading of a passage from Nicomachean Ethics IX.9, I argue that, for Aristotle, all human lives are intrinsically good by virtue of fully satisfying the definition, and thus function, of their biological species. On the one hand, this rudimentary goodness is inde-pendent of whether the life is lived well or badly; on the other hand, it is ultimately outweighed by the badness inflicted on life by vice or extreme pain, so that the unhappy lives are, all things con-sidered, not worth choosing

Freunde aufgrund des Lebens

Zusammenfassung: Freundschaft ist ein wichtiges Thema der aristotelischen Moraltheorie. Aristoteles versteht unter Freundschaft die optimale Form der Beziehung, in der sich die Beteiligten gegenseitig schätzen und Wohltaten leisten. Im Rahmen seiner Freundschaftstheorie hat Aristoteles auch eine Auffassung der Freundschaft zwischen Eltern und Kindern entworfen. Im Vergleich zu seiner allge-meinen Freundschaftstheorie haben seine Ansätze zur Freundschaft zwischen Eltern und Kindern sowohl in der historischen als auch in der systematischen Forschung wenig Aufmerksamkeit gefunden. Das Ziel dieses Artikels ist es, die Auffassung dieser speziellen Beziehung im Kontext seiner Moral- und Freundschaftstheorie darzustellen, zu interpretieren, aber auch weiterzuentwickeln bzw. zu vervollständi-gen. Zudem wird eine kritische Beurteilung sowie Korrektur einiger Aspekte dieser Theorie, insbesondere der Gläubiger-Schuldner-Auffassung der Eltern-Kinder-Beziehung, vorgenommen. Diese Auseinandersetzung mit Aristoteles’ Theorie führt zu einer klareren, systematischeren, aber auch attraktiveren und angemesseneren aristotelischen Theorie der Eltern-Kinder-Freundschaft, als sie in den Schriften des Aristoteles vorliegt

Things and voidness (a philosophical inquiry on the selected themes of the Zhuangzi)

Jádrem práce je filologická a filolosická analýza čtyř kratších pasáží klasického čínského filosofického textu Zhuangzi ze čtvrtého století před naším letopočtem. S přihlédnutím k tradičním čínským komentářům k textu (zejména Guo Xiang) a inspirován moderní evropskou filosofií (zejména Ricoeur a Heidegger) se autor snaží nalézt souvislosti mezi klíčovými motivy (ztrácení já, transformace, zabydlenost, sen, (ne)použitelnost) a položit základ k celkové filosofické interpretaci, která by zpochybnila většinové a jednostranné hodnocení Zhuanga jako relativisty a iracionalisty. Na pozadí úvah, které interpretační klíč k textu nacházejí v Zhuangově požadavku na skloubení volního s nevolním a reflektovaného s mimoděčným, se postupně vynořuje vztah věcí a prázdnoty jako dvou základních rovin skutečnosti. Stejně jako celým textem Zhuangzi i tímto vztahem prochází hluboký rozpor; ukáže se totiž, že prázdnota není ničím než zdvojenou věcností, věci však ze své definice tuto dvojnost nepřipouštějí. Tato rozpornost je zosobněna v ideálu svrchovaně moudrého muže, který svoji moudrost a vládu nad věcmi dosvědčuje právě přijetím této rozpornosti, které je tak zároveň smířením se sebou samým.The core of the paper is a philosophical and philological analys i s of four shorter passages from the old chinese philosophical text Zhuangzi. Considering traditional Chinese commentaries ( especially Guo Xiang) and inspired by modem continental philosophy ( especially Ricoeur and Heidegger), the author seeks to interconnect some of the crucial philosophical themes (losing and forgetting of I, change, freedom, dream, usefulness/uselessness) and build a framework for an overall philosophical interpretation, which would challenge the wide-spread but one-sided view claiming Zhuangzi to be a relativist and irationalist. Drawing on reflections that will find a key to the text in a Zhuangzi 's call for mutual incorporation of the voluntary with the involuntary and the reflective with the spontaneous the author is trying to grasp the relation of things and voidness as the underlying principle or reality. Much like the whole text of Zhuangzi this relation is also intrinsically ambiguous. Voidness tums out to be nothing but an expanded thingness, things, however, cannot be expanded unless they cease to be things. This conflict is incorporated in an sage, whose wisdom and legitimacy as a ruler over things is determined by the ability to accept this conflict and to reconciliate with himself.Ústav Dálného východuInstitute of East Asian StudiesFaculty of ArtsFilozofická fakult

Things and voidness (a philosophical inquiry on the selected themes of the Zhuangzi)

The core of the paper is a philosophical and philological analys i s of four shorter passages from the old chinese philosophical text Zhuangzi. Considering traditional Chinese commentaries ( especially Guo Xiang) and inspired by modem continental philosophy ( especially Ricoeur and Heidegger), the author seeks to interconnect some of the crucial philosophical themes (losing and forgetting of I, change, freedom, dream, usefulness/uselessness) and build a framework for an overall philosophical interpretation, which would challenge the wide-spread but one-sided view claiming Zhuangzi to be a relativist and irationalist. Drawing on reflections that will find a key to the text in a Zhuangzi 's call for mutual incorporation of the voluntary with the involuntary and the reflective with the spontaneous the author is trying to grasp the relation of things and voidness as the underlying principle or reality. Much like the whole text of Zhuangzi this relation is also intrinsically ambiguous. Voidness tums out to be nothing but an expanded thingness, things, however, cannot be expanded unless they cease to be things. This conflict is incorporated in an sage, whose wisdom and legitimacy as a ruler over things is determined by the ability to accept this conflict and to reconciliate with himself

Aristotle on How Pleasure Perfects Activity (Nicomachean Ethics x.5 1175a29-b14): The Optimising-View

This article offers a new interpretation of Aristotle’s ambiguous and much-discussed claim that pleasure perfects activity (NE x.4). This interpretation provides an alternative to the two main competing readings of this claim in the scholarship: the addition-view, which envisages the perfection conferred by pleasure as an extra perfection beyond the perfection of activity itself; and the identity-view, according to which pleasure just is the perfect activity itself. The proposed interpretation departs from both these views in rejecting their assumption that pleasure cannot perfect the activity itself, and argues that pleasure makes activity perfect by optimising the exercise of one’s capacities for that activity. Those who build or play music with pleasure do so better than those who do not delight in these activities. The basis of this interpretation is Aristotle’s little-read remarks from the following chapter, i. e. NE x.5, about how pleasure “increases” the activity

Rekonstrukce traťového úseku Hradec Králové - Pardubice

Modernizace železniční tratě v úseku Hradec Králové - Pardubice, zdvojkolejnění včetně nezbytných úprav železničních stanic.Dokončená práce s úspěšnou obhajobo

Virtuosos of the Ordinary: Comparative Interpretations of Daoist and Stoic Thought

"Virtuosity in the ordinary" is an idea, attributed by this work to the ancient Stoicism and Zhuangzi's Daoism, that it is possible to achieve an extraordinary excellence in the realm of ordinary, mundane activities. This possibility is based on the view that there is a perfect fit between one's psychological and cognitive faculties and the structure of reality. By achieving such a perfection, one not only achieves personal fulfillment but also fulfills one's role in the overarching scheme of things. Within this interpretive framework, the work reconstructs two different versions of this idea in two different cultural contexts. By so doing, it pursues two goals. First, it seeks to use the comparative perspective to engage with existing interpretations of Stoicism and Zhuangzi's Daoism. In particular, it challenges the view that Stoics were rigid moralists utterly indifferent towards the ordinary world and values, and the tendency to understand Zhuangzi as an anti-rationalist. Second, it tries to interpret the differences between Stoic and Daoist versions of the virtuosity in the ordinary in light of larger divergences between the two intellectual traditions. It suggests that the overarching conceptual dichotomy in the ancient Greek and Roman tradition was that of rational and non-rational, while in the Chinese tradition it was that of artificial and natural.Ph.D

Čínské myšlení zevnitř: čítanka tradičních komentářů ke knize Zhuangzi [Chinese Thought From Within: A Reader of Traditional Chinese Commentaries on the Zhuangzi. Translation, Commentary and Interpretation]

An annotated anthology of translations of traditional Chinese commentaries on the Daoist Classics Zhuangzi. (In Czech) Kniha předkládá výbor a komentovaný překlad čtyř tradičních komentářů k vybraným pasážím významného díla klasického taoismu z období Válčících států (ca 4.-3. stol. př. n. l.). Komentáře pocházejí ze čtyř různých období čínských dějin od raného středověku až po poslední dynastii císařské Číny. Cílem práce je představit komentáře jako texty, které zasluhují bližší pozornost jednak proto, že nechávají nahlédnout do různorodých dějinných kontextů, jednak proto, že jde o svébytné a filosoficky originální interpretace jednoho z nejvýznačnějších textů čínského myšlení. Komentáře nesou neklamnou pečeť historických období, ve kterých vznikly, zároveň se však vztahují k témuž textu, jsou součástí jedné interpretační tradice a v jistém smyslu se svou různorodostí doplňují. Publikace je určena jak sinologům či studentům sinologie, tak i filosofům či zájemcům o čínské myšlení bez znalosti klasické čínštiny