Ontology Evolution Using Ontology Templates

Evolving ontologies by domain experts is difficult and typically cannot be performed without the assistance of an ontology engineer. This process takes long time and often recurrent modeling errors have to be resolved. This paper proposes a technique for creating controlled ontology evolution scenarios that ensure consistency of the possible ontology evolution and give guarrantees to the domain expert that his/her updates do not cause inconsistency. We introduce ontology templates that formalize the notion of controlled evolution and define ontology template consistency checking service together with a consistency checking algorithm. We prove correctness and demonstate the practical use of the techniques in two scenarios

Linguocentrism and ethnocentrism of the Macedonian National revival

Stať se věnuje podobám lingvocentrismu a etnocentrismu v podmínkách makedonského obrození, jehož jedním ze základních postulátů byl kodifikovaný jazyk. Pozornost je v tomto smyslu soustředěna především na aplikaci literárněhistorických úvah Vladimíra Macury (1945-1999) o symbolických úlohách jazyka do kontextu makedonského 19. století. V popředí tak vystupuje především pojem lingvocentrismu, chápaný v sémiotickém přístupu.The paper analyzes the fundamental issues associated with the process of gradual formation of the modern Macedonian identity. This process is mainly based on the codification of literary language. In the context of ideas of Czech literary historian Vladimir Macura (1945 – 1999), there are in the centre of attention the possibilities of semiotic interpretations of the Macedonian revival. In the centre of attention is the linguocentrism in semiotic sense

“Kaymakli Boza!” Identification Models of the Oriental Cookery in the Balkan Geocultural Coordinates

Stať analyzuje vybrané symboly orientální gastronomie, přičemž zvláštní pozornost je věnována boze. Prostřednictvím tohoto nápoje lze vymezit obecnou typologii faktických i symbolických rolí orientální gastronomie v sociokulturním diskurzu balkánských národů. Pozornost je věnována otázce, jak se utvářely rámce moderního pojetí národní kuchyně v balkánských podmínkách 19. století v protikladu k univerzalismu osmansko-orientální každodennosti a jaké místo zaujímají boza a další symboly orientální gastronomie v kontextu emancipačních programů příslušných národních hnutí. Skutečnost, že mnohé symboly orientálního způsobu života přetrvaly národotvorné procesy a zůstaly příznačnými symboly kulturní identifikace, přetváří bozu ve výraznou sémiotickou kategorii. V kolektivním vědomí balkánských národů se boza stává zvláštním modelem etnické identifikace, současně se však podílí na mentálním vymezení nadetnické kulturní pospolitosti.The article analyses certain symbols of oriental cuisine, with special attention being paid to boza. Through this drink it is possible to determine the typology of factual and symbolic roles of oriental cuisine influences in the socio-cultural discourse of the Balkan peoples. Attention is paid to the question, how the modern concept of national cuisine in the Balkan conditions of the 19th century was shaped in opposition to the universalism of the Ottoman-oriental everyday life, and what place boza and other symbols of oriental cuisine occupy in the context of emancipatory programs of the national movements. The fact that many of these oriental lifestyle symbols survived the nation-building processes and remained characteristic symbols of cultural identification, transforms the boza in a distinct semiotic category. In the collective consciousness of the Balkan peoples, boza is thus a specific model for ethnic identification, while also contributing to the mental definition of a supra-ethnic cultural community. Many of these oriental lifestyle symbols have survived the various nation-building processes and remained characteristic symbols of cultural identification—and this fact has transformed the boza into a distinct semiotic category. In the collective consciousness of the Balkan peoples, boza is thus a specific model for ethnic identification, while also contributing to the mental definition of a supra-ethnic cultural community

„Supa ili Chorba“. The Role of Soup in the Culinary Culture of the Balkans and Central Europe

Stať si klade za cíl specifikovat rozdílné postavení polévek v gastronomických schématech a stravovacích návycích na Balkáně a ve střední Evropě. Podstatu tohoto statutu odvozuje od sociokulturních poměrů determinovaných dlouhodobou příslušností sledovaných etnických společenství do mnohonárodnostních státních útvarů, jakými byly Osmanská říše a Habsburské monarchie. V obou geokulturních sférách zdomácněly mezi jinými fenomény každodenního života také specifika gastronomické kultury. Kulinární paradigmata v obou částech Evropy doznala zjevné rozdíly, jež lze ilustrovat i na příkladu polévek, které se stávají zvláštními případovými studiemi ilustrujícími širší kulinární souvislosti. V souvislosti s národotvornými procesy v 19. a částečně i 20. století se však projevila kolektivně sdílená snaha atributy každodenního života přizpůsobit utvářené národní ideologii, jež je symptomatická pro „osmanský" Balkán i „habsburskou" střední Evropu. V centru pozornosti tak stojí identifikační modely, v jejich spektru vystupují symbolické i faktické rozdíly v zapojení polévek do gastronomické praxe balkánských a středoevropských kulturních kontextů.The article aims to specify the different position of soups in gastronomic schemes and eating habits in the Balkans and Central Europe. It derives the essence of this status from the socio-cultural circumstances determined by the long-term affiliation of the national communities to multinational states formations, such as the Ottoman Empire and the Habsburg Monarchy. In both geocultural spheres, among other phenomena of everyday life became familiar the specifics of gastronomic culture. The culinary paradigms in both parts of Europe have undergone obviously differences, which can also be illustrated by the example of soups. They are becoming special case studies presenting the broader culinary context. However, in the context of nation building processes in the 19th and partly in the 20th century, there has been a collective shared effort to adapt the attributes of everyday life to the national ideology that is symptomatic for both the 'Ottoman Balkans' and the 'Habsburg Central Europe'. At the centre of attention are identification models whose spectrum shows symbolic and factual differences in the involvement of soups in the gastronomic practice of the Balkan and Central European cultural contexts

“Article 12: The Press is Free within the Limits of the Law.” The Shapes of Censorship in Book Culture during the Peak Phases of the Bulgarian National Revival

Jedním z charakteristických rysů bulharského národního hnutí (či tzv. národního obrození), který měl vliv na dynamiku společenských změn dané doby, jejich sociokulturní povahu i institucionální zázemí emancipující se národní kultury, je soustavná a dlouhodobá absence tiskáren na domácí půdě. S ohledem na systematicky prosazovaná legislativní opatření ze strany osmanského státu, jež znemožňovala vznik polygrafického střediska na bulharském území, byl tisk takřka veškeré produkce bulharských knih a periodik zajišťován prakticky až do pozdních 70. let 19. století mimo bulharské země. Dané sociokulturní podmínky prohloubil tanzimatským reformám navzdory také osmanský tiskový zákon z roku 1864. Znemožněný rozvoj knižní kultury tištěné na bulharském území značně limitoval naplnění jednotlivých požadavků národního hnutí nejen v jeho agitační fázi (s odkazem na koncepci Miroslava Hrocha). Důsledky chybějících tiskáren jsou nasnadě: přetrvávající nízká gramotnost širších vrstev obyvatelstva, omezený dosah a recepce vlastenecko-výchovného působení a v neposlední řadě zúžené předpoklady pro dotvoření potřebných atributů národní kultury, mezi nimiž mají pevné místo rozvinuté mechanismy kulturní komunikace. Příspěvek se proto zaměřuje na typologii faktických cenzurních opatření, kterou vřazuje do kontextu kolektivně sdílených mytologémat o osmanské porobě. Teprve osmanská ústava z roku 1876 zmiňuje v článku 12 svobodu tisku, tj. na samém závěru „kanonicky“ vymezené periodizace bulharského obrození. Chybějící instituce knižní kultury v symbolické rovině vykreslují podmínky, v nichž se bulharská společnost nacházela během klíčových údobí národotvorného procesu a s jejichž dopady byla konfrontována i v době nastupující modernity na konci 19. a v prvních desetiletích 20. století.The formation of modern ethnic and cultural identities in non-state communities is a process that, in addition to general assumptions, also required increased cultivation of the institutional backdrop of the given national movement. In the case of the Bulgarian national revival, one of the characteristic features is the systematic and long-term absence of domestic printing presses, which during almost the entire 19th century limited the development of book culture. A key factor in this cultural situation is not only the weak representation of cultural elites, but also the systematically enforced legislative measures by the Ottoman state, which prevented the establishment of a polygraphic center on Bulgarian territory. For this reason, the printing of nearly all production of Bulgarian books and periodicals was realized outside the Bulgarian lands until the late 1870s. The Tanzimat reforms also had a paradoxical effect, in the context of which the Turkish Press Act came into force. Based on it, the initial prerequisites were created for the gradually introduced censorship, which concerned the entire Ottoman Empire. As part of it, applications for the establishment of printing presses, which were systematically rejected for the Bulgarian lands, were also under thorough control. This paper therefore tries to present a basic typology of censorship measures, which it follows on two basic levels – in the aspects of the external and internal effects of the Ottoman power, at the same time pointing out the fact that the traditions of freedom of speech were not established either during the so-called national revival or after the introduction of the Ottoman constitution from 1876, or even after the liberation of Bulgaria in 1878

„Bohmisches Kochbuch auch in deutscher Sprache herauszugeben…“ The Cookery Books of the National Revival in the Context of Czech-German Cultural Exchange

Stať analyzuje způsoby formování ideálního modelu českých kuchařských knih v době tzv. národního obrození, jež hledaly v kontextu etnocentrických a lingvocentrických principů kulturní emancipace své místo v rámci národní ideologie i jejího kulturologického narativu. Kuchařské knihy českého obrození jsou přitom v rámci „dlouhého“ 19. století reálným i symbolickým obrazem česko-německé kulturní výměny. Na jedné straně působily jako faktor upevňující se národní ideologie, na straně druhé však vznikaly v širším dialogu s německými předlohami. V tomto metodologickém rámci bude věnována pozornost zejména kuchařským knihám Marie Anny Neudecker, Magdalény Dobromily Rettigové a Františky Hansgirgové.The paper analyses the formation of the ideal model of Czech cookery books at the time of the National Revival. Czech cookery books from this period sought their place in the national ideology and culturological narrative in the context of ethnocentric and linguocentric principles of cultural emancipation. In the time of the "long" 19th century, they also represent real and symbolic image of Czech-German cultural exchange. On the one hand, this book creation stood out as a factor in securing the national ideology, on the other hand, these books originated in a broader dialogue with the German models. This methodological framework will pay particular attention to cookery books of Maria Anna Neudecker, Magdalena Dobromila Rettigová and Františka Hansgirgová

Macedonia in Mirror of Past and Presence: Macedonian Encyclopedia Between Sociocultural Discourse and Semiotic Interpretation

Příspěvek podává typologii symbolických rolí, které v makedonském společenském diskursu plní Makedonská encyklopedie (Makedonska enciklopedija, MANU, Skopje 2009). Vydání tohoto prvního makedonského naučného slovníku vyvolalo řadu polemik na národní i mezinárodní úrovni, přičemž jejich podstata znovu aktualizovala otázku paradigmat moderní makedonské identity. Makedonská encyklopedie tak není jen normativním souborem pojmů a hesel, ale stává se především sémiotickou kategorií, jež se podílí na formování současného kánonu národní kultury, zároveň však spoluvytváří v širším společenském diskurzu platformu pro diskuze o jeho pojetí a symbolických hranicích.The paper provides a typology of symbolic roles that in the Macedonian social discourses performs Macedonian encyclopedia (Makedonska enciklopedija, MANU, Skopje 2009). This first edition of the Macedonian popular scientific encyclopedia has brought many polemics on the national and international level, while their essence thematizes again the question of the modern Macedonian identity paradigms. Macedonian encyclopedia is not just a set of normative concepts and passwords, but primarily becomes as a semiotic category, which is involved in the formation process of the canon of the contemporary national culture. At the same time, Macedonian encyclopedia helps to create a wider social discourse platform for discussion of its conception and symbolic borders

„Here lies Kiril’s Body!“ Graves and Memorial Practices in the Collective Memory of the Bulgarian-Macedonian National Revival

Předkládaná stať si klade za cíl analyzovat vybrané osobnosti bulharsko-makedonského obrození z hlediska podob jejich historické paměti. Zvláštní pozornost je přitom věnována „svatým místům“ obrozenské kultury – zejména hrobům a památce s nimi spjaté, jejichž prostřednictvím jednotlivé osobnosti sledované doby fakticky vstupují do historické paměti. Studie v tomto smyslu vymezuje dvě základní typologické skupiny obrozeneckých osobností. Na jedné straně vystupují ti představitelé bulharsko-makedonského obrození, jejichž místo posledního odpočinku je známé, ve své materiální realizaci zachované, a proto v této podobě může působit jako hmotný atribut kolektivní paměti. Na straně druhé je třeba hovořit též o skupině obrozenců původem z Makedonie, jejichž místo posledního odpočinku známo není. Tato dichotomie se spolupodílí na podobě a dynamice národotvorných procesů, jež jsou v bulharském i makedonském kontextu navíc komplikovány rozdílnými interpretacemi obou narativů. Jejich chronologické i tematické disproporce zůstávají i v současné době v mnoha ohledech otevřenou otázkou. Od zažitých modelů vzpomínkové praxe se pozornost dále konkretizuje na mechanismy ritualizované paměti Grigora Prličeva a Kirila Pejčinoviče, konkrétních představitelů obrozeneckého života, kteří za různých okolností dokládají kontinuitu historické paměti.The study aims to analyze selected figures of Bulgarian-Macedonian National revival from the point of view of their historical memory. Particular attention is paid to the “holy places” of this culture context, especially to the graves and associated memories. Through them, individual personalities of this period actually enter the historical memory. The study defines two basic typological groups of personalities in this sense. On the one hand are representatives of the Bulgarian-Macedonian revival, whose last resting place is known and preserved in material realization, and therefore in this form can act as a material attribute of collective memory. On the other hand, there is a group of figures from Macedonia which place of last rest is unknown. This dichotomy plays a part in the form and dynamics of the nation-building processes, which are complicated in the Bulgarian and Macedonian contexts by different interpretations of both narratives. Their chronological and thematic disproportion remain an open question in many respects. From the models of remembering practice, attention is furthermore focused on the mechanisms of the ritualized memory of Grigore Parlichev and Kiril Peychinovich, the concrete representatives of the National revival, who in various circumstances prove the continuity of historical memory

"The Only Literature for the Whole of Our Nation": The Forms of Yugoslavism in Literary-Historical Concepts of the First Half of the 20th Century

Stať se snaží přiblížit proměny literárněhistorických přístupů, k nimž došlo v souvislosti se závěry první světové války a vznikem Království SHS (Jugoslávie). Základní paradigma integračních procesů se v prostředí jihoslovanských národů odvíjelo již od přelomu 19. a 20. století, situace po roce 1918 však těmto procesům určila nové podoby. V souvislosti s politickými poměry a ideou nového soustátí se však změnily i interpretační modely literárních dějin, v jejichž rámci lze hovořit o třech základních pojetích. V první, ještě předválečné fázi byly jihoslovanské literární dějiny chápány zejména srbskými historiky v rámci korpusu srbského písemnictví. (Stojan Novaković). Druhým možným přístupem je určitý srbsko-chorvatský dualismus (Gerhard Gesemann, Dragutin Prohaska). Třetí metodologií je koncept jugoslávské literatury, jehož emblematickým představitelem byl zejména Pavle Popović. Analýza jeho literárněhistorických prací, zejména pak Přehledu srbské literatury, Jugoslávské literatury, Jugoslávské literatury jako celku a Pohledu na jugoslávskou literaturu, umožňuje sledovat proměny úvah o jednotné jugoslávské literatuře, jejích specifikách v meziválečném období a v neposlední řadě i okolnostech, jež vedly k jejímu nezdaru.The study tries to explain the transformation of literary-historical approaches, which occurred in connection with the conclusions of the World War I and the formation of the Kingdom of Serbs, Croats and Slovenes (Yugoslavia). The basic paradigm of integration processes has been developed in the South Slavic nations since the turn of the 19th and 20th centuries, but the situation after 1918 has determined new forms of these efforts. In the context of political relations and the idea of a new state structure, however, the interpretative models of literary history have changed, in which three basic concepts can be discussed. In the first, pre-war phase, South Slavic literary history was perceived by Serbian historians as part of the corpus of Serbian literature (Stojan Novaković). The second possible approach is certain Serbo-Croatian dualism (Gerhard Gesemann, Dragutin Prohaska). The third methodology is the concept of Yugoslav literature, whose main representative was Pavel Popović. The analysis of his literary-historical works, especially the Outline of Serbian Literature (Pregled srpske književnosti), Yugoslav Literature (Jugoslovenska književnost), Yugoslav Literature as a Whole (Jugoslovenska književnost kao celina), and the View of Yugoslav Literature (Ogled o jugoslovenskoj književnosti), helps to follow the transformations of the reflections on the unified Yugoslav literature, its specifics in the interwar period and last but not least the circumstances that led to its failure

“Kaymakli Boza!” Identification Models of the Oriental Cookery in the Balkan Geocultural Coordinates

Stať analyzuje vybrané symboly orientální gastronomie, přičemž zvláštní pozornost je věnována boze. Prostřednictvím tohoto nápoje lze vymezit obecnou typologii faktických i symbolických rolí orientální gastronomie v sociokulturním diskurzu balkánských národů. Pozornost je věnována otázce, jak se utvářely rámce moderního pojetí národní kuchyně v balkánských podmínkách 19. století v protikladu k univerzalismu osmansko-orientální každodennosti a jaké místo zaujímají boza a další symboly orientální gastronomie v kontextu emancipačních programů příslušných národních hnutí. Skutečnost, že mnohé symboly orientálního způsobu života přetrvaly národotvorné procesy a zůstaly příznačnými symboly kulturní identifikace, přetváří bozu ve výraznou sémiotickou kategorii. V kolektivním vědomí balkánských národů se boza stává zvláštním modelem etnické identifikace, současně se však podílí na mentálním vymezení nadetnické kulturní pospolitosti.The article analyses certain symbols of oriental cuisine, with special attention being paid to boza. Through this drink it is possible to determine the typology of factual and symbolic roles of oriental cuisine influences in the socio-cultural discourse of the Balkan peoples. Attention is paid to the question, how the modern concept of national cuisine in the Balkan conditions of the 19th century was shaped in opposition to the universalism of the Ottoman-oriental everyday life, and what place boza and other symbols of oriental cuisine occupy in the context of emancipatory programs of the national movements. The fact that many of these oriental lifestyle symbols survived the nation-building processes and remained characteristic symbols of cultural identification, transforms the boza in a distinct semiotic category. In the collective consciousness of the Balkan peoples, boza is thus a specific model for ethnic identification, while also contributing to the mental definition of a supra-ethnic cultural community. Many of these oriental lifestyle symbols have survived the various nation-building processes and remained characteristic symbols of cultural identification—and this fact has transformed the boza into a distinct semiotic category. In the collective consciousness of the Balkan peoples, boza is thus a specific model for ethnic identification, while also contributing to the mental definition of a supra-ethnic cultural community