Stať se věnuje podobám lingvocentrismu a etnocentrismu v podmínkách makedonského obrození, jehož jedním ze základních postulátů byl kodifikovaný jazyk. Pozornost je v tomto smyslu soustředěna především na aplikaci literárněhistorických úvah Vladimíra Macury (1945-1999) o symbolických úlohách jazyka do kontextu makedonského 19. století. V popředí tak vystupuje především pojem lingvocentrismu, chápaný v sémiotickém přístupu.The paper analyzes the fundamental issues associated with the process of gradual formation of the modern Macedonian identity. This process is mainly based on the codification of literary language. In the context of ideas of Czech literary historian Vladimir Macura (1945 – 1999), there are in the centre of attention the possibilities of semiotic interpretations of the Macedonian revival. In the centre of attention is the linguocentrism in semiotic sense