Paměť versus obchod: Znovuzrození pešťské židovské čtvrti

Studie se zabývá obrozením budapešťského židovské čtvrti. Část města, kterou dnes takto označujeme, leží v centru Budapešti, konkrétně ve čtvrtích Erzsébet a Teréz, na hranici šestého a sedmého městského obvodu. Ve studii jsou na příkladech několika restaurací, knihkupectví, prohlídkových okruhů a tzv. barů na staveništi popsány nové tendence, ke kterým v židovském městě dochází. Svou typickou architektonickou podobu získalo židovské město během 19. století a před první světovou válkou. V roce 1944 bylo na jeho území „velké ghetto“. Na zničení architektonicky cenné zástavby se nepodepsala ani tak válka, jako spíše období socializmu, které následovalo po ní. Budovy chátraly, různým vlnám modernizace a přestaveb však čtvrť nepodlehla. Po změně režimu dávalo město stále větší prostor investorům, kteří staré budovy demolovali. Proti těmto necitlivým zásahům se vzedmula vlna občanských iniciativ. Hospodářská krize, která vypukla v roce 2008, pomohla snahám aktivistů o záchranu čtvrti. Mnoho parcel zůstalo po stržení budov prázdných a další demolice byly odloženy. V zachovalých budovách a na volných prostranstvích začaly vznikat různé podniky se zvláštní atmosférou dočasnosti

Politická komunikace v příbězích zneuctěných památníků

V tomto článku analyzujeme vizuální narativy vztahující se na znesvěcení dvou veřejných památníků v Budapešti. Zasazujeme tyto narativy do rámce změny v užití a interpretaci veřejného prostoru a jeho památníků, jež vyplývá z demokratické tranzice a moderních technologií a jež je doprovázena novými formami posilování a problematizování legitimních narativů paměti. Analyzujeme dvě sady videonahrávek, které byly pořízeny během dvou demonstrací u odlišných památníků, přičemž oba se nacházejí blízko Kossuthova náměstí. Na tomto náměstí sídlí parlament a skrze proměny soch a památníků na něm sehrálo v maďarských dějinách klíčovou roli při vytváření, udržování a nahrazování narativů paměti. Oba památníky, stejně jako demonstrace a proti-demonstrace v ohnisku našeho zájmu, jsou součástí politické hry o tyto narativy. Videonahrávky při analýze pojímáme jako vyprávěné příběhy, pozorujeme odlišné vrstvy jako třeba interpretaci tvůrců, demonstrantů i jejich publika (které tato videa online interpretuje). V prvním případě analyzujeme video z demonstrace organizované stoupenci krajně pravicové strany, při níž byla zneuctěna socha Mihály Károlyiho, maďarského meziválečného politika. Ve druhém případě analyzujeme videa z proti-demonstrace pořádaného antifašistickými organizacemi a soukromými osobami u kontra-památníku nazývaného „Boty na dunajské promenádě“, který připomíná oběti šoa a apeluje na společenskou zodpovědnost. Tento památník byl zneuctěn neznámými pachateli, kteří do bot vložili prasečí nožky. Analyzujeme demonstraci proti tomuto zneuctění, jež se u památníku konala, a rozebíráme různé perspektivy, které se ve videonahrávkách z ní objevují