Vymístění uvnitř životního světa: kulturní vymístění jako přepis

Pojem vymístění nám může posloužit jako konceptuální nástroj interpretace souvislostí sociálních a kulturních změn. Vymístění lidských bytostí je vždy provázáno s vymístěním symbolických objektů jejich životního světa. O vymístění symbolických objektů můžeme uvažovat ve smyslu vymístění významů těchto objektů. První část textu načrtává diskurzivní proměnu pojmu vymístění. Další část – pojednání o andělech – nastíní vymístění v podobě přeměny žité přítomnosti symbolických objektů. Třetí část textu objasňuje zmíněnou propletenost/provázanost dvou forem vymístění pomoci interpretačního rámce, jenž pojímá místo ve smyslu existenciálního prostoru lidských bytostí

Transnacionalismus a kritika metodologického nacionalismu

Má-li zůstat sociologie transnacionalismu coby sociologické odvětví inovativní, měla by být schopna podněcovat reflexivní analýzu svých vlastních kritických projektů. Teorie transnacionalismu se zaměřují na transnacionální fenomény a zkoumají způsoby, jakými jsou nacionální fenomény teoreticky uchopovány v sociálních vědách. První aspekt vede k příslibu porozumění tomu, jak sociální podmínky a kulturní procesy konstituují transnacionalitu. Druhý pak teoriím transnacionalismu umožňuje zachytit způsob, jímž jsou do konceptuálních rámců a teoretických perspektiv akademického diskurzu zakódovány vztahy dominance. Tato studie se zaobírá teoretickými dilematy generovanými kritikou metodologického nacionalismu. Tím, že bere vážně rekonstruktivní interpretaci dřívější formy metodologického nacionalismu, plně uznává důležitost teoretické logiky v sociologii a zvažuje otázku metodologického nacionalismu v termínech konfliktu mezi alternativními teoretickými rámci

Domov a jiná místa/ne-místa formování kulturních identit

Tento text sleduje dvojí cíl. Na jedné straně v souladu se současnou kulturně-antropologickou kritikou obecně přijaté představy zakořeněnosti ukazuje, že společenství, ke kterým nás naše kulturní identity vážou, jsou sice zprostředkována místy, ale ta nemusí mít nutně charakter lokálních kultur. Neboli poukazuje na to, že kulturní identity formují naše vztahy k sobě samým a druhým tím, že zvýznamňují naši příslušnost k určitým společenstvím, která však nemusí být nutně společenstvími žité přítomnosti každodennosti. Na straně druhé se zabývá kritikou zakořeněnosti, podle níž jsou pro naši současnost charakterističtí lidé, kteří se identifikují s deteritorializovanými podobami domova. Tuto kritiku prohlubuje tezí, podle níž nemusí mít místa formující kulturní identity nutně podobu (ani deteritorializovaného) domova. Nedomyšleným důsledkem zdůrazňování důležitosti identifikace s deteritorializovanými podobami domova je totiž reprodukce normativní představy, podle níž je původním, normálním a přirozeným místem formování kulturních identit místo mající charakter domova

Konceptualizace pojmů rasa a rasismus: Sociologický pohled

Text vychází z teoretického předpokladu, podle nehož je zásadním východiskem každé sociálněvědné analýzy rasismu to, že při snaze o pochopení fenoménu "rasy" začíná zkoumáním jazyka, forem vědění, interpretací a praktických konsekvencí, které z těchto interpretací vyplývají. Každé vědění o "rase" je propojeno s praktikami moci, které konstituují hierarchické řády klasifikace subjektů a objektů. Rasistická ideologie takto vytváří své subjekty a objekty, tj. skupinu rasistů a skupinu stigmatizovaných. V souvislosti s reprezentací rasově definovaných Druhých a jejich sociálních identit v tomto textu představujeme tělo jako diskursivní objekt, do kterého jsou prostřednictvím ideje rasy umísťovány symbolické hranice nečistoty, nenávisti, ale i zdraví či touhy. Diskurzivní řád "rasy" není vedlejším produktem, nýbrž jedním z významných kulturních forem modernity. Při konstituci národního státu, jeho zdravé, plodící, rozmnožující se populace umožnila ideologie rasismu pojmout a ospravedlnit jak koloniální boje navenek, tak normalizační boje uvnitř národa

Zabúda Brno na Zbrojovku? Praktiky formovania urbánnej pamäti prostredníctvom individuálnej angažovanosti aktérov

Článek analyzuje kontroverze ohledně bývalé zbrojařské továrny Zbrojovka Brno. Toto místo, plné odlišných a často protichůdných symbolických významů, vytváří významný prostor pro vznik urbánní paměti. Domníváme se, že urbánní paměť zformovaná okolo tohoto brownfieldu přesahuje jeho materiální podobu předvším svojí symbolickou přítomností v praktikách sociálních aktérů. Článek zahrnuje dva vzájemně propojené aspekty současných praktik formování urbánní paměti o předcházejícím živote ve měste: praktiky formující to, co je obsahem vzpomínání dnes, jakož i ty, které určují, co má být tímto obsahem v budoucnosti. První aspekt sestává z narativů, které se objevují v diskurzech aktérů, kteří s brownfieldem přicházejí do styku. Druhý aspekt je reprezentovaný formami ospravedlňování a kritiky, které jsou považované za legitímní ve sporech o budoucnost Zbrojovky. Použitý analytický rámec vychází z teoretického příspěvku Luca Boltanskeho a Laurenta Thévenota, především z jejich pragmatické teorie různých ospravedlnitelných režimů dobra

O změně osvětlení a zbarvení všech věcí: sociální konstrukce zkušeností

34535