Philosophy of Religion between Orthodoxy and Romanticism

Stať dokazuje, že liberální teologie reprezentovaná dílem Friedricha Schleiermachera(† 1834) není novou formou křesťanství, ale že spíše představuje odklon od předchozí dogmatické tradice. Pro křesťanskou ortodoxii je charakteristické tzv. „propoziční pojetí zjevení“, jež se většinou odehrává ve větách, které Bůh sděluje lidstvu. V takovém případě víra předpokládá filosoficky odůvodněné přesvědčení o Boží existenci. Toto přesvědčení bylo odmítnuto Humem a Kantem, což vedlo ke dvojí reakci. V prostředí katolickém k renesanci aristotelsko-tomistické filosofie, zatímco na straně protestantské se pokusil F. Schleiermacher přenést podstatu křesťanství do oblasti subjektivity. Ve skutečnosti je ovšem takové subjektivizované náboženství popřením křesťanství. Analýza lidské subjektivity ukazuje, že východiskem pro řešení problémů lidské situace může být pouze skutečně existující Bůh.The article demonstrates that liberal theology, as represented by Schleiermacher, is not a new form of Christianity, but rather marks a separation from the earlier dogmatic tradition. What is characteristic for Christian orthodoxy is a “propositional understanding of revelation”, consisting in sentences addressed by God to mankind. Against this background, faith presupposes philosophical justification of God’s existence. This conviction was rejected by Hume and Kant and the rejection subsequently provoked two types of reaction: among Catholics, it led to a renaissance of the Aristotelian-Scholastic philosophy, whereas among Protestants, Schleiermacher attempted to transfer the essence of Christianity into subjectivity. In fact, however, such a subjectivized religion is a negation of Christianity. An analysis of human subjectivity shows that the solution to the problems of human condition can come only from really existing God

An Introduction to Aristotelian-Scholastic Philosophy of Mind

Příspěvek nemá historický ráz: chce být příspěvkem k současné diskusi o tématu. Autor v něm volně navazuje především na tomistické podněty a pokouší se na jejich základě formulovat východiska dnes přijatelné teorie mysli. Z toho důvodu dokumentuje svůj výklad jen v malém rozsahu citacemi historických pramenů. Aby problematiku přiblížil dnešnímu čtenáři, dovolává se několika současných, analyticky orientovaných autorů (hlavně T. Nagela a J. R. Searla), kteří při řešení některých dílčích otázek hájí podobná stanoviska, jaká autor sám zastává. Výklad je rozdělen do tří částí. V první části (1) autor pojednává o vědomí obecně, v druhé (2) se zabývá prostými (tj. na předmět nezaměřenými) vědomými stavy, ve třetí (3) pojednává o stavech na předmět zaměřených, tj. o stavech intencionálních. Tato část je dále rozdělena na dvě subkapitoly, v prvé (3.1) autor poukazuje na materiálnost smyslových intencí, ve druhé (3.2) pojednává o intencích rozumových. V této poslední části se autor pokouší ukázat, že předměty rozumových intencí (za něž autor považuje abstraktní předměty) právě tím, že jsou nemateriální, poukazují na nemateriálnost samotných intencí (tj. odpovídajících kognitivních aktů), jakož i na nemateriálnost jejich nositele. Výklad končí poukazem na zdánlivou aporii spočívající v tom, že analýza poznávacích činností člověka poukazuje dílem na materiálnost, dílem na nemateriálnost jejich nositele. Tím jsou objasněny předpoklady k dalším úvahám o lidské duši, jimiž se však autor v tomto svém příspěvku již nezabývá.The article is not a historical piece, but rather aims to contribute to contemporary discussion of its theme. The author draws freely on, above all, Thomist elements and he attempts, on their basis, to formulate a starting point for a theory of mind that would be acceptable today. For this reason documentary support in the form of citations of the historical sources is kept to a minimum. In order for the question to meet the interests of the contemporary reader appeal is made to several contemporary analyti­cally-orientated authors (mainly T. Nagel and J. R. Searle), who in their treatment of certain points of detail, defend positions similar to the author’s own. The account is divided into three parts. In the first (1), the author discusses consciousness in general, in the second (2) he concerns himself with simple (that is, without focusing on the object) conscious states, in the third part (3) he discusses states focusing on an object, that is, on intentional states. This part is further divided into two sub-sections: in the first (3.1) the author points to the materiality of sensory intention, in the second (3.2) the author attempts to show that the intentional objects of reason (which the author takes to be abstract objects) by their very immateriality point to the immateriality of intentions themselves (that is, the corresponding cognitive act), as well as the immateriality of their bearer. In this way the bases for further reflections on the human soul are clarified, although the author does not concern himself with these further reflectionsin this article

Towards a Thomistic Theory of Intentional (“Fictive”) Individuals (II)

Following Aristotle’s stimuli, the medieval scholastics produced the theory of beings of reason (= intentional beings), i.e. beings that can only exist as an object of our reason (and in no other way). It is remarkable that an important component was omitted by the scholastic scholars, namely the teaching of intentional (nowadays called “fictional” more frequently) individuals, e.g. Sherlock Holmes, Hamlet, Hephaistos etc. This issue was dealt with later by A. Meinong, E. Mally, T. Parsons and E. N. Zalta. This contribution strives to propose an alternative theory founded on the scholastic, specifically Thomistic thought. The author distinguishes 1) individual description of intentional individual, 2) this individual itself, and 3) its “representative” existing sometimes in the real world. An intentional being, in this conception, has only the properties ascribed to it by its description and the property of individuality (and no other property). Nevertheless, an intentional individual bears these properties differently from the real individual. Therefore, the author distinguishes two kinds of predication, the real and the intentional one. In this context, other logical problems of intentional individuals are addressed. By the “representative” of an intentional individual (e.g. Sherlock Holmes) the author means e.g. its image made by the reader of A. C. Doyle in his (reader’s) fantasy, or a real picture (illustration) in the Hound of Baskerville book, further the actor who plays the role of famous detective in the film adaption of the novel etc. The goal of the contribution is to show that if existence is the first-level predicate, it can be predicated informatively, for as such it is able to distinguish the individuals that exist really from those that do not