La visibilité des femmes migrantes dans l’espace public

Les femmes ont toujours participé aux migrations, certes souvent minoritaires dans les flux par rapport aux hommes. Cette présence féminine, pourtant statistiquement avérée, s’est dans le passé rarement traduite par une visibilité correspondante dans la recherche. En effet, la problématique « femmes et genre en migrations »est longtemps restée doublement occultée, en marge à la fois des recherches sur les migrations et de celles sur les femmes. Je m’interroge à la fois sur les origines et su..

Die Kehrseite der Mode: Migranten als Flexibilisierungsquelle in der Pariser Bekleidungsproduktion: Ein Vergleich mit Berlin

Neustrukturierung und Einführung fortgeschrittener Technologien in der Bekleidungsproduktion und -distribution gehen mit einer starken Tendenz zur Informalisierung und zur Beibehaltung scheinbar überholter Produktionsstrukturen einher. Die letztgenannte Entwicklung und die Rolle, die Immigranten und Minderheiten dabei spielen, bildet den Schwerpunkt des Artikels. Er beleuchtet ein fortwährendes Zusammenspiel einerseits zwischen den Anforderungen der Bekleidungsproduktion und andererseits den ökonomischen Beschränkungen, Erwartungen und allgemeinen Merkmalen der Immigranten. Die Bekleidungsproduktion, besonders die modeorientierte Damenkonfektion, begünstigt Flexibilität und kleine Produktionseinheiten und verlangt Toleranz für Unwägbarkeiten und informelle Arbeitsformen. Genau dies macht sie attraktiv für jene, die fähig sind, sich bereitwillig auf solche Anforderungen einzulassen. Genau dies trifft für die Immigranten zu. Sie haben keine attraktiven Alternativen. Gleichzeitig sind aber manche von ihnen in der Lage, Ressourcen zu mobilisieren und auf die Unterstützung durch Netzwerke sozialer Gemeinschaften zurückzugreifen

"Usazeni v mobilitě": genderové souvislosti evropské migrace po roce 1989

Zánik bipolárního světa a zhroucení komunistických režimů vyvolalo nebývalou mobilitu lidí a předznamenalo novou fázi evropských migrací. Východoevropanům se již nenabízela pouze „svoboda odejít“ na Západ, nyní mohli „svobodně odejít a vrátit se“. V tomto textu se zaměřím na genderované transnacionální, přeshraniční praktiky a schopnosti Středoevropanů a Východoevropanů, kteří jsou takzvaně v pohybu a kteří využívají svou prostorovou mobilitu k přizpůsobení se novému kontextu postkomunistické transformace. Zabýváme se zde praktikami, které se velice liší od těch, jichž se většinou týká literatura o „přistěhovaleckém transnacionalismu“. Místo toho, aby spoléhali na vytváření transnacionálních sítí jako prostředku zlepšení svých podmínek v zemích svého usazení, mají tito lidé sklon „usazovat se v rámci mobility“ a zůstat pohybliví „tak dlouho, jak můžou“, aby zlepšili anebo zachovali životní úroveň doma. Zkušenost migrace se tak stává jejich životním stylem, jejich opouštění domova a odchod pryč paradoxně strategií zůstávání doma, a tudíž alternativou k tomu, za co se migrace obvykle považuje – k emigraci/imigraci. Přístup k mobilitě a její řízení jsou genderované a závislé na institucionálním rámci. Mobilita coby strategie může posilňovat, představovat zdroj a nástroj sociálních inovací a jednání a také důležitý rozměr sociálního kapitálu – pokud nad ní mají migranti kontrolu. Mobilita může ovšem odrážet i zvýšené závislosti, nárůst počtu nejistých pracovních míst a absenci pohybu a svobody, jako je tomu v případě obchodu se ženami

La mobilité transnationale comme ressource : le cas des migrants de l'Europe de l'Est

Depuis le début des années 1990 le paysage migratoire a changé : les flux se sont diversifiés, les lieux d’origine et de destination se sont multipliés, imbriqués les uns dans les autres par une nouvelle dynamique où la mobilité joue un grand rôle dans les stratégies des acteurs. De toutes les dimensions qui caractérisent le nouveau paysage migratoire européen depuis la fin des années 80, l’une des plus importantes est la possibilité qu’ont la plupart des ressortissants de l’Europe centrale e..

Gender, migration and the ambiguous enterprise of professionalizing domestic service: the case of vocational training for the unemployed in France

Drawing on ethnographic data concerning migrant male domestic workers, this article examines the gendered dimensions of the process of racialization in Italy and France. First, it shows that specific racialized constructions of masculinity are mobilized by the employers as well as by training and recruitment agencies. These constructions of masculinity are related to different forms of organization of the sector in each country and to different ideologies about the integration of migrants. Second, the data presented reveal the strategies used by migrant male domestic workers to reaffirm their masculinity in a traditionally feminized sector. In doing so, this article intends to explore the connections between international migration and the gendering of occupations, with regard to the construction and management of masculinities in domestic service. Finally, by examining men’s experiences, this article aims to contribute to a more complex definition of the international division of care work

The employment of migrant nannies in the UK: negotiating social class in an open market for commoditised in-home care

Migrant women are important sources of labour in the commoditised in-home childcare sector in many regions of the UK. Jobs in this sector, which include nannies as well as au pairs, babysitters, housekeepers and mothers' helps, are often low paid and low status with pay and conditions being determined by employers' circumstances and whims. This article draws on primary data and secondary sources to illustrate the ways in which employers compare migrant nannies with British nannies and other childcare workers in terms of the social class and formal education levels of different groups, with the aim of explaining why migrants are perceived as high-quality candidates for what are often low-paid, low-status jobs. I argue that employers negotiate inter-class relations in this gendered form of employment by understanding their relationship with the migrant nannies they have employed in the context of broader global inequalities—these inequalities are then reproduced and reaffirmed in private homes and across UK culture and society