Assessment of the vibroactivity level of SI engines in stationary and non-stationary operating conditions

Combustion engines are one of the main sources of vibration and noise in vehicles. The level of engine vibroactivity is affected by aspects such as rotational speed and technical condition. Tests were carried out as part of the research, designed to assess the level of vibroactivity of SI engines in stationary and non-stationary conditions. During the bench tests, the engine’s rotational speed and its technical condition were changed by simulating a slightly enlarged valve clearance. As a result of the experiments it was determined that local changes in the amplitude of engine vibrations caused by the combustion process, clearances or misfire can be used as diagnostic information about the condition of the engine. It has been shown that the local level of vibration is dependent on the point of measurement, the angle of the crankshaft rotation and valve timing, and that for diagnostic tests, measurements performed in stationary engine operating conditions are more useful. The tests have also shown how the change of engine condition affects the level of noise and vibration generated, and how these levels change during the acceleration of the engine

Monsignor Celso Costantini and China (Commemorating the First Plenary Council of Shanghai, 1924)

Na přelomu května a června 2014 uplyne devadesát let od svolání prvního čínského koncilu, který se konal v Šanghaji od 15. května do 12. června 1924. U jeho zrodu stál tehdejší arcibiskup, pozdější kardinál, mons. Celso Costantini (1876–1958), velký příznivec čínské kultury a historie a první apoštolský delegát Svatého stolce v Číně (delegatus apostolicus in Sinis) (mezi lety 1922 a 1933). Mons. Costantini věnoval hodně úsilí zlepšení formování místních čínských duchovních.At the turn of May and June 2014 we are commemorating the ninetieth anniversary since the convening of the first Chinese Council, which took place in Shanghai from 15 May to 12 June 1924. At his birth was the Archbishop, later Cardinal, Mgr. Celso Costantini (1876–1958), a big supporter of Chinese culture and history, and the first Apostolic Delegate of the Holy See to China (between 1922 and 1933). Mgr. Costantini put a lot of effort into improving the formation of the local Chinese clergy

Odoric of Pordenone and His Encounter(s) with the Great Khan

Z většiny latinsky psaných rukopisů cestovní zprávy Odorika z Pordenone, františkánský řeholník a poutník na dvůr Velikého chána, se dozvídáme, že byl osobně přítomen setkání františkánských bratří s Velikým chánem. Odorik strávil tři až čtyři roky v Chánbalyku (dnešním Pekingu), hlavním městě mongolsko-čínské říše Jüan (1271–1368) ve dvacátých letech 14. století. V textu známém jako De reverentia magni Chanis je popsána úcta, kterou údajně projevil Veliký chán Jesün Temür (Yesüntemür qaɣan) (vládl 1323–1328) křesťanské víře zastupované křížem. K události došlo prý během chánovy cesty z Chánbalyku (Ta-tu) do letního paláce v Šang-tu. Pouze velmi malá část latinských rukopisů, které vznikly na území středo-jižního Německa (recensio Germanica) ve druhé polovině 14. století, obsahuje pasáž, obecně nazývanou De prædicatione magno Chani. Zachycuje, jako jediný latinsky psaný pramen, Odorikovo kázání před Velikých chánem Chošilou (Qošila, Küsele, Qutuɣtu qaɣan) (vládl 1328–1329).From major part of Latin manuscripts of the travel report of Odoric of Pordenone, a Franciscan friar and pilgrim to the court of the Great Khan, we learn that he was personally present at an encounter of the Franciscan friars with the Great Khan. Odoric spent three or four years in Khanbaliq (now Beijing), the capital of the Yuan Empire (1271–1368) in the 1320s. In the text known as De reverentia magni Chanis is described the esteem, which allegedly Yesün Temür Khan (reigned 1323–1328) showed to the Christian faith represented by the cross. The event said to occurred during the Great Khan’s journey from Khanbaliq to his Summer Palace in Shangdu. Only a very small part of the Latin manuscripts, which arose in the central-southern Germany (recensio Germanica) in the second half of the 14th century, contain the passage, commonly known as De prædicatione magno Chani. It records, as the only source in Latin, Odoric’s predication before the Khutughtu Khan (Qošila, Küsele, reigned 1328–1329)

Condition monitoring of the cam chain tensioner in the motorcycle engine

Timing gear systems of motorcycle engines are equipped with chain tensioners, which are subject to premature damage in certain engine models. Early detection of such damage is essential, as it may protect the user from unexpected engine failure while the motorcycle is running. This paper presents the results of research whose purpose was to use the measurements and analyses of vibration signals for the diagnosing of damage to the hydraulic tensioner in the timing gear system. Stand tests were conducted of the motorcycle engine in which new, used or damaged tensioners were installed. The research results allow to conclude that a change in the technical condition of the tensioner caused by wear contributes to an increased level of engine vibrations and that it is possible to detect damage to the timing gear system tensioner by means of measurement, processing and analysis of vibration signals

François Noël (1651–1729) and his Latin translations of Confucian Classical books published in Prague in 1711

První setkání Evropy s konfucianismem se připisuje jesuitům, kteří působili v Číně v 16. až 18. století. Na počátku byl překlad úvodu k Da xue 大學 do latiny, publikovaný v Římě roku 1593. Nicméně, první překlad konfuciánských klasických knih, jenž přitáhl značnou pozornost, byl Confucius Sinarum Philosophus, publikovaný v Paříži v roce 1687.  Tato publikace obsahovala komentovaný překlad tří ze Čtyř knih konfuciánského kánonu. Nový překlad uvedených knih byl vydán v Praze v roce 1711. Jeho autorem byl François Noël (1651–1729), belgický (vlámský) básník, dramatik a jezuita v Číně. Jeho Sinensis Imperii Libri Classici Sex obsahovaly nový překlad prvních tří z již dříve přeložených Čtyř knih a byl doplněn o Mencia (Mengzi 孟子). V této své knize rovněž zahrnul i Klasickou knihu synovské úcty (Xiao jing 孝經), jednu z třinácti klasických knih, a Malé či Základní učení (Xiao Xue 小學), sbírku textů pro děti pořízenou Zhu Xim 朱熹. Překlady jsou rozděleny do malých, číslovaných oddílů, stejně jako čínský originál. Pokud jsou uvedeny poznámky, často na konci úseku, jsou obvykle doprovázeny jménem komentátora. Noëlova práce se jeví jako důležitý pokus o vědeckou prezentaci starověkého textu, snad v záměrném kontrastu k cílům jesuitů, kteří sestavili knihu Confucius Sinarum Philosophus o půl století dříve.The first acquaintance of Europe with Confucianism is contributed to Jesuits working in China in the 16th to 18th centuries. At the beginning was the translation of introduction to Da xue 大學 into Latin, published in Rome (Italy) in 1593. However, the first translation of the Confucian classic books, which attracted significant attention, was Confucius Sinarum Philosophus (Confucius, the Chinese philosopher), published in Paris in 1687. This publication has contained the annotated translation of three of Four Books of the Confucian canon. It is important, that new translation of the mentioned books was published in Prague in 1711. The author was François Noël (1651–1729), a Belgian (Flemish) poet, dramatist and Jesuit in China. His Sinensis Imperii Libri Classici Sex (Six Classics of Chinese Empire) has contained a new translation of the first three of the Four Books and added the Mencius (Mengzi 孟子). He also included in this book the Classic of Filial Piety (Xiao jing 孝經), one of the Thirteen Classics, as well as the Small Learning (Xiao xue 小學), a collection of texts put together for children by Zhu Xi 朱熹. The translations are divided up in small, numbered sections like the Chinese original. Noël’s work appears to be a serious attempt at a scholarly presentation of the ancient text, perhaps in deliberate contrast to the aims of the Jesuits who composed their Confucius Sinarum Philosophus half a century before

Volume 1: On the footsteps of brother Odoric. Relations between Europe and Mongolian China in the 13th and 14th centuries (with BIBLIOTECA ODORICIANA)

Odorik z Pordenone (1280/85 – 1331), františkánský misionář, narozený (podle tradice) ve Villanově nedaleko Pordenone (Furlansko, Itálie), patří mezi nejvýznamnější osoby, které putovaly ve 13. / 14. století do Číny. Značně rozšířil znalosti jihovýchodní a východní Asie v Evropě. Nejcennější je jeho popis Číny, zejména měst podél jejího pobřeží a hlavního města, kde strávil tři roky.Krátce po jeho návratu v květnu 1330 Odorik vylíčil příběh svých cest spolubratrovi Vilémovi ze Solaně, který ho napsal v jednoduché latině. Zdá se, že sláva jeho rozsáhlých cest udělala mnohem větší dojem na laiky rodné země, než na františkánské bratry. Lidé si ho zvolili za objekt uctívání, obec mu nechala postavit vznešenou hrobku a jeho sláva jako světce a cestovatele se rozšířila široko daleko ještě do poloviny 14. století. Avšak teprve o čtyři století později (1755) papež formálně schválil jeho blahořečení.Četné kopie Odorikova vyprávění (jak v původním latinském textu, tak v jednotlivých verzích ve francouzštině, italštině, němčině apod.), jež se dochovaly do naší doby, především ze 14. století, ukazují, jak rychle a na rozsáhlém území si tento cestopis získal popularitu. Pět latinských rukopisů se nachází také v českých knihovnách. Odorik zpráva se stala cenným pramenem pro nejpřesnější kartografické dílo 14. století, Katalánský atlas.Předkládaná kniha – první odborná publikace o této osobnosti a její době v českém jazyce – shrnuje známé údaje o Odorikovi a jeho cestě do Číny a zpět, včetně nedávných studií z pera převážně italských odborníků, a to na pozadí vývoje v Mongolské říše v průběhu 13. / 14. století a jejích kontaktů s Evropou.Ke studii je připojena BIBLIOTECA ODORICIANA (v angličtině a příslušných původních jazycích), rozsáhlý seznam rukopisů a tištěných materiálů, týkajících se Odorika (v počtu 532 položek).Odoric of Pordenone (1280/85 – 1331), a Franciscan missionary, born (according to the tradition) at Villanova near Pordenone (Friuli, Italy), ranks among the most important persons travelling in the 13th/14th centuries to China. He has widely promoted knowledge of the Southeast and East Asia in Europe. The most valuable is his description of China, the cities along its coast, in particular, and the capital, where he has spent three years.Shortly after his return, in May 1330, Odoric related the story of his travels to Friar William of Solagna, who wrote it in homely Latin. The fame of his vast journeys appears to have made a much greater impression on the laity of his native territory than on his Franciscan brethren. Popular acclamation made him an object of devotion, the municipality erected a noble shrine for his body, and his fame as saint and traveller had spread far and wide before the middle of the century, but it was not till four centuries later (1755) that the papal authority formally sanctioned his beatification.The numerous copies of Odoric’s narrative (both of the original text and of the versions in French, Italian, German &c.) that have come down to our time, chiefly from the 14th century, show how speedily and widely it acquired popularity. Five Latin manuscripts are also in Czech libraries. Odoric’s account has come a valuable source for the most up-to-date cartographical work of the 14th century, the Catalan Atlas.The present book – the first scholarly publication about this person and his time in Czech language – is summarizing the known data about Odoric and his travel to China and back, including some recent studies made mainly by Italian researchers, on the background of the development in the Mongolian Empire during the 13th/14th centuries and its contacts with Europe.The study is annexed by BIBLIOTECA ODORICIANA (in English and the respective original languages), an extensive list of manuscripts and printed materials regarding Odoric (numbering 532 items)

Odoric of Pordenone and His Account on the orientalium partium in the Light of Manuscripts

Odorik z Pordenone (asi 1275/1285–1331), františkánský misionář, patří k nejdůležitějším osobám cestujícím v 13./14. století do Číny. Četné kopie Odorikova cestopisu (jak původního textu, tak verzí ve francouzštině, italštině, němčině apod.), které se dochovaly do naší doby, hlavně ze 14. století, ukazují, jak si cestopis rychle získal popularitu v širokém měřítku. Mezi latinskými rukopisy můžeme rozeznat šest základních typů redakcí Odorikova cestopisu: recensio Guillelmi; recensio Marchesini, recensio Henrici (+ copia Calvi); recensio Guecelli; recensio Germanica; recensiones breviores. Důležité pro nás je, že některé z nich byly pořízeny v Praze. Tato krátká informace o Odorikově zprávě o „východních krajích světa“ končí údaji o nejranějších tištěných edicích a středověkých překladatelích Odorikova cestopisu.Odoric of Pordenone (c. 1275/85–1331), a Franciscan missionary, ranks among the most important persons travelling in the 13th/14th centuries to China. The numerous copies of Odoric’s narrative (both of the original text and of the versions in French, Italian, German &c.) that have come down to our time, chiefly from the 14th century, show how speedily and widely it acquired popularity. Among the Latin manuscripts we are able to recognize six basic types of redactions of the Odoric’s travel-record: recensio Guillelmi; recensio Marchesini, recensio Henrici (+ copia Calvi); recensio Guecelli; recensio Germanica; recensiones breviores. Important for us is that some of them were copied in Prague. This short information about the Odoric’s account on the “eastern parts of the world” ends with some data about earliest printed editions and medieval translators of the Odoric’s travelogue

Italian City-states and Catholic Missions in Mongolian World of the 13th and 14th Centuries

Italské městské státy – Benátky, Janov, Pisa, Florencie, Milán, Siena, Lucca – se ve 12. a 13. století rozvíjely s rychlostí neobvyklou pro poklidný středověk. Rozšíření evropského trhu, růst obchodu s Východem, nájezdy do bohatých oblastí Sýrie, Palestiny, Malé Asie a Balkánu přispěly ve 14. století k rozkvětu italských měst, která se nacházela na křižovatce hlavních tras ve Středomoří. Obchodníci ze Západu ochotně využívali cesty přes Malou Asii a Írán, přičemž se postupně přesouvali dále ke zdrojům „jemného koření“. V těchto zemích souběžně postupovali jak janovští obchodníci, tak františkánští a dominikánští misionáři. Zejména janovské kolonie, faktorie a hlavní obchodní stanice se staly základnami těchto řádových misií.The Italian city-states of the 12th and 13th centuries – Venice, Genoa, Pisa, Florence, Milan, Siena, Lucca – have developed and gained strength with the speed, which was unusual for a leisurely Middle Ages. The expansion of European market, growth of trade with the East, plundering raids on the rich regions of Syria, Palestine, Asia Minor, and the Balkans contributed, in the 14th century, to the flourishing of the Italian cities, located at the crossroads of major routes in the Mediterranean. Western merchants were willing to use ways via Asia Minor and Iran, gradually moving farther and farther to the sources of “fine spices”. In these countries, side by side, were advancing both Genoese merchants and missionaries of Franciscan and Dominican orders. The Genoese colonies, factories and leading trading posts were supporting bases of these order missions

Catalan cartographic works of the 14th and 15th centuries and the mapping of Asia and Africa

Švýcarské nakladatelství Urs Graf Verlag GmbH se sídlem v Dietikonu na předměstí Curychu vydalo v letech 1977 a 1995 faksimile dvou výjimečných katalánských kartografických děl 14. a 15. století. Prvním z nich byla Mappa mundi, jež vznikla mezi lety 1375 a 1381), druhým kruhová Mappa mundi Estense z období mezi 1450 a 1460. První dílo je označováno též jako Katalánský atlas 1375 a skládá se z několika tabulí zachycujících tehdy známý svět od pobřeží Atlantského oceánu až po východní pobřeží Asie. Hlavními prameny pro zpracování východní části Asie byly cestopisy Marka Pola, tzv. Jana Mandevila a Odorika z Pordenone. (Grosjean, ed., 1977) Druhým dílem je kruhová mapa o průměru 113 cm, zachycující kromě známého světa i země dosud neobjevené, ale předpokládané, s jejich přibližnou polohou. (Milano, ed., 1995) Obě díla jsou bohatě ilustrována a na své si přijdou i milovníci vlajek. Faksimile, reprodukující díla ve skutečné velikosti, doplňují podrobné studie a přepisy katalánských textů na mapách s jejich komentovanými překlady (v prvním případě do němčiny, ve druhém do italštiny a němčiny). Tento příspěvek podává přehled o obou těchto mapách s originálními texty a jejich překlady na základě nejnovější literatury.Urs Graf Verlag GmbH Publishing House in Dietikon (Zürich metropolitan area, Switzerland) has published, in 1977 and 1995, facsimiles—replicas of two outstanding Catalan cartographic works of the fourteenth and fifteenth centuries. First of them was the Mappa mundi of 1375 (it was drawn between 1375 and 1381), second was the circular Catalan-Estense map (Mappa mundi Estense) drawn somewhen between 1450 and 1460. The first work is known also as the Catalan Atlas, because it is composed of several tables sketching out the world known at that time, from the Atlantic Coast of Europe to the Pacific Coast of East Asia. The main sources for the eastern parts of the world were travelogues of Marco Polo, Sir John Mandeville and Odoric of Pordenone. (Grosjean, ed. 1977) The second of these two replicas is the circular map with the average of 113 centimetres, including not only the known world but also countries supposed, still undiscovered, with their approximate location. (Milano, ed. 1995) Both of these works are richly illustrated with many pictures of persons, creatures and also flags. Replicas of these cartographic works are in original size and are accompanied with detailed essays and transcriptions of Latin and Catalan texts with their annotated translations into German (Catalan Atlas) and Italian and German (Mappa mundi Estense). This article gives an overview of these two maps with original texts and their translations based on the latest literature