Synthese von 19-Hydroxyaldosteron Ueber Steroide 236. Mitteilung

Ausgehend von 19-Hydroxycorticosteron (IV), das unter Verwendung intramolekularer Radikalreaktionen (Barton-, bzw. Hypojodit- Reaktion) aus 19-unsubstituierten Vorlaufern zuganglich ist, wurde durch Photolyse des entsprechenden 11-Nitrits VI das 19- -Hydroxyaldosteron-diacetat (IX) erhalten. In einer analogen Sequenz entstand auch aus dem in 1,2-Stellung dehydrierten Nitrit xtu das 1-Dehydro-19-hydroxyaldosteron-diacetat (XVI). Der Angriff des in der Photolyse-Stufe interrnediar gebildeten 11jf-O-Radikals erfolgte in beiden Fallen selektivan der C(18)-Methylgruppe, Durch die formelle Einfiihrung einer zusatztichen Sauerstoff- Funktion in Stellung 19 von Aldosteron-Derivaten wurden sowohl die Bindung and den cytoplasmatischen Rezeptor wie auch die mineralocorticoide Wirkung stark reduziert

Concept and Development of a Potent Topical Corticosteroid

In a rational approach to identify an ultrapotent compound for the treatment of therapy-resistant dermatoses, Weirich's modification of McKenzie's skin vasoconstriction assay (HVK test) has been used as the essential selection criteria. In a primary phase, a quantitative relationship between the HVK activity of 25 derivatives of corticosterone substituted in various positions of the skeleton, and their lipophilicity (log P) was established. The specific lipophilicity-independent interactions were accounted for by the inclusion of 'indicator variables' into the regression analysis. The highly significant results allowed to localize an optimal log P range and to identify the influence of various substituents. In a next phase, the evidence of the first HVK analysis was refined by considering 28 additional compounds. On the basis of the confirmed facts, six 21-chloro-6α-fluoro compounds were specifically synthesized and submitted to dermatopharmacological testing. Finally, CGP 14458 (= 2l-chloro-6α,9-difluoro-11β-hydroxy-16β-methyl-3,20-dioxopregna-1,4-dien-17α-yl propionate) which was predicted to be the most potent representative of these series, whose synthesis is described in detail, showed indeed to be the most effective compound. Clinical trials with this compound – halobetasol propionate/Ultravate® (ulobetasol/Miracorten®) – confirmed its unique efficacy, especially in the treatment of severe, chronic plaque psoriasis

Es begann vor 100 Jahren: Kurzfassung der Geschichte der Schweizerischen Chemischen Gesellschaft: It Started 100 Years Ago: A Short History of the Swiss Chemical Society

On August 6th, 1901, the Swiss Chemical Society (SCS) was founded as the first independent association of Swiss chemists, to safeguard their professional interests and foster research in all fields of chemistry. From originally some 80 members in 1902 the Society grew to more than 2000 in the middle of the fifties. Four Nobel-Prize winners – Alfred Werner, Paul Karrer, Leopold Ruzicka, and Vladimir Prelog – served as presidents of the SCS. During the 90 years of its history, the Society represented members of academia as well as the research-oriented chemical community in industry. In 1917 the SCS founded its own scientific journal 'Helvetica Chimica Acta', which eventually became an important mirror of Swiss chemistry. Three different types of prizes and medals were awarded to a large number of Swiss and foreign scientists for their valuable and unique contributions to chemistry. At the end of the eighties, sections were formed to represent specific fields of chemistry (e.g. medicinal chemistry). At this time coordination discussions were taken up between the SCS and the 'Association of Swiss Chemists (ASC)' – a professional body founded in 1920 and representing the scientific interests of more technologically and industrially oriented chemists. Finally, in March 1992, the two organizations merged, to form the 'New Swiss Chemical Society'. In March 2001 its name was changed to the 'Swiss Chemical Society' again

Summary of papers by Czech participants at the XVIIIth INQUA Congress in Bern

The review paper presents the main research topics of the XVIIIth INQUA Congress from selected sessions with contributions from the Czech participants. The results of Czech papers are highlighted and discussed in relation to progress in Quaternary research. Discussed are advances in topical subjects of international studies of Quaternary palaeoenvironments and climate change. Přispěvky českych učastniků na XVIII. kongresu INQUA v Bernu Referativní práce se zabývá odborným podílem českých účastníků na XVIII. kongresu INQUA , který se konal ve dnech 20. 7. až 29. 7. 2011 v Bernu. Jsou uvedeny výsledky českých výzkumů předložené v 10 vybraných víceoborových sekcích, které byly zaměřeny na chronologii a kvartérní záznamy, pan-evropskou korelaci kvartérní stratigrafie, vývoj krajiny v kvartéru, pleistocénní zalednění Asie, paleohydrologické archivy ve fluviálních prostředích, příčiny a význam povodní a požárů v přírodním systému a historii Země, ekologické odezvy klimatických změn v měřítku desítek až tisíců let, rekonstrukce historických změn klimatu podle dokumentárních záznamů a na geoarcheologické aspekty vztahů mezi přírodním prostředím a člověkem. V diskuzi jsou komentovány hlavní tématické okruhy oborově integrovaných výzkumů kvartérního období: a) stratigrafie a chronologie kvartérních mořských a suchozemských sedimentů, procesů a událostí, b) klimatické změny v kvartéru a jejich paleoenvironmentální důsledky, c) historie člověka v kvartéru, d) identifikace klíčových oblastí Země pro výzkum kvartéru

Summary of papers by Czech participants at the XVIIIth INQUA congress in Bern

The review paper presents the main research topics of the XVIIIth INQUA Congress from selected sessions with contributions from the Czech participants. The results of Czech papers are highlighted and discussed in relation to progress in Quaternary research. Discussed are advances in topical subjects of international studies of Quaternary palaeoenvironments and climate change.637

Regional correlation of the Earth Gravitational Model 08 with morphogenetic patterns of the Nepal Himalaya

Results of the correlation of regional features of the Earth Gravitational Model 2008 (EGM 08) with morphogenetic and orographical patterns of the Nepal Himalaya are presented. Strong coincidences between large-scale morphogenetic styles of the Nepal Himalaya and the extension of regions with very high positive values of the radial second derivative of the disturbing gravitational potential Tzz and the most likely in combination with conspicuous areas of high negative values of Tzz in their close neighbourhood, have been identified. These variable values of Tzz display significant gravitational signatures of extensive differences and changes in mass density and/or rock massif and regolith distributions which occurred during very dynamic landform evolution of the Nepal Himalaya in the late Cenozoic. Regionální korelace modelu gravitačního pole Země 2008 s morfogenetickými styly Nepálského Himálaje V práci jsou předloženy výsledky korelace regionálních rysů modelu gravitačního pole Země 2008 (EGM 08) s morfogenetickými styly Nepálského Himálaje. Byly zjištěny podstatné shody mezi oblastmi s vysokými kladnými hodnotami radiální složky druhé derivace poruchového gravitačního potenciálu Tzz, které jsou často doprovázeny blízkými areály výrazně záporných hodnot Tzz, a specifickými morfogenetickými styly pohoří. Tyto variabilní hodnoty Tzz představují významný gravitační záznam značných rozdílů a změn hustoty hmoty resp. rozčlenění horninových masivů a regolithu, které jsou důsledkem velmi dynamického vývoje povrchových tvarů Nepálského Himálaje v mladším kenozoiku

Regional correlation of the Eart Gravitional Model 08 with morphogenetic patterns of the Nepal Himalaya

Results of the correlation of regional features of the Earth Gravitational Model 2008 (EGM 08) with morphogenetic and orographical patterns of the Nepal Himalaya are presented. Strong coincidences between large-scale morphogenetic styles of the Nepal Himalaya and the extension of regions with very high positive values of the radial second derivative of the disturbing gravitational potential Tzz and the most likely in combination with conspicuous areas of high negative values of Tzz in their close neighbourhood, have been identified. These variable values of Tzz display significant gravitational signatures of extensive differences and changes in mass density and/or rock massif and regolith distributions which occurred during very dynamic landform evolution of the Nepal Himalaya in the late Cenozoic.537

Mass distribution of Earth landforms determined by aspects of the geopotential as computed from the global gravity field model EGM 2008

Correlations of large-scale landform patterns with some aspects of the geopotential as computed from the global gravity field model EGM 2008, particularly the radial second derivatives of the disturbing gravitational potential Γ33, the strike angle θS and virtual deformations of the ellipse of deformation, are demonstrated. Selected regions with documentation of aspects from EGM 2008 are the Nepal Himalaya and its neighbouring areas, the collision zone of East-Asian and West-Pacific lithospheric plates, the contact region of north-eastern Africa, south-western Asia and south-eastern Europe, morphotectonic contact between the Bohemian Massif, Eastern Alps and the Western Carpathians in Central Europe and regions of ancient rapid events indicated by relics of large impact craters Vredefort, Chicxulub and Popigai. It is suggested that landform patterns with very conspicuous combinations of significantly high positive or negative values of Γ33 are under the strong influence of rapid and/or intensive geomorphic processes. These geophysical signatures supported by values of the strike angle θS and virtual dilatations or compressions of the ellipse of deformation reflect the regional dynamics of Earth surface evolution as characterised by a very effective integration of tectonic and climate-driven morphogenetic processes. Rozložení hmoty povrchových tvarů Země zjištěné aspekty geopotenciálu vypočtenými z globálního modelu tíhového pole EGM 2008 V práci jsou porovnány povrchové tvary Země s vybranými aspekty (deriváty) geopotenciálu vypočtenými z globálního modelu tíhového pole EGM 2008, a to zvláště s radiální složkou poruchového tíhového potenciálu Γ33, úhlem posunu θS a virtuální dilatací či kompresí elipsy deformace. Byl proveden systematický skríning aspektů geopotenciálu určených z EGM 2008 a jejich korelace s rozsáhlými povrchovými tvary, které jsou důsledkem geologické stavby a klimato-morfogenetických procesů. Výsledky tohoto skríningu a korelací jsou ukázány na příkladech oblastí se zarovnanými povrchy, vysokých pohoří, kolizních zón, oceánských a pevninských litosférických desek, vulkanických masivů a velkých impaktních kráterů. Vybrané regionální příklady korelace aspektů geopotenciálu vypočtených z EGM 2008 s uspořádáním povrchových tvarů Země jsou Nepálský Himálaj, kolizní zóna Východoasijské a Západopacifické litosférické desky, styčná zóna severovýchodní Afriky, jihozápadní Asie a jihovýchodní Evropy, morfotektonický kontakt mezi Českým masivem, Východními Alpami a Západními Karpatami ve střední Evropě a území s relikty velkých impaktních kráterů Vredefort, Chicxulub a Popigai. Dále je navržena a dokumentována interpretace, že rozsáhlé povrchové tvary s velmi nápadnou kombinací vysoce kladných a záporných hodnot poruchového tíhového potenciálu Γ33 jsou silně ovlivněny intenzivními geomorfologickými procesy. Tyto geofyzikální charakteristiky, podpořené specifickými hodnotami úhlu posunu θS a virtuální dilatace či komprese elipsy deformace, jsou reflexí dynamiky vývoje zemského povrchu, která je podmíněna velmi efektivní integrací morfotektonických a klimato-morfogenetických procesů

Photolysis of Steroidal 20-Aryl-Substituted 11-Nitrites

The two structurally similar 20‐phenyl‐ and 20‐(4‐methoxyphenyl)‐11‐(nitrosooxy)pregnan‐20‐ol derivatives 4 and 7 behave differently under photolytic conditions, the former nitrous acid ester affording, as a main product, the benzo‐fused hexacyclic compound 9, and the latter the 21‐nitro derivative 12. Mechanistic aspects of these transformations are discussed