Srdeční selhání je nejsilnějším prediktorem akutního poškození ledvin u pacientů podstupujících primární perkutánní koronární intervenci pro akutní infarkt myokardu s ST elevacemi

BACKGROUND: ST elevation myocardial infarction (STEMI) patients treated by primary PCI are at high risk of acute kidney injury (AKI). AIM: To evaluate incidence, risk factors and consequences of AKI in patients undergoing primary PCI. METHODS: Retrospective analysis. RESULTS: 202 patients included. AKI occurred in 25 (12.4%) of them. Characteristics of the patients with and without AKI did not differ significantly except for age (69 ± 13 vs. 62 ± 12;p=0.003), female gender (48.0% vs. 26.6%; p=0.035), hypertension (88.0% vs.62.7%; p=0.013), LV ejection fraction (40% ± 12% vs. 49% ± 14%; p=0.002),cardiogenic shock (44.0% vs. 5.1 %; p<0.0001) and in-hospital mortality (24.0% vs. 3.4%; p=0.001). In multivariate analysis heart failure remained the only independent correlate of AKI. CONCLUSIONS: Heart failure was the strongest predictor of AKI. Other risks factors including contrast medium volume, baseline renal function, diabetes and age failed to predict AKI.Úvod: Pacienti s akutním infarktem myokardu s ST elevacemi (STEMI)léčení primární PCI mají zvýšené riziko akutního poškození ledvin (AKI). Cíl: Zhodnotit incidenci, rizikové faktory a důsledky AKI u pacientů podstupujících primární PCI. Metodika: Retrospektivní analýza. Výsledky: Bylo zařazeno 202 pacientů. AKI se vyskytlo u 25 (12.4%) z nich. Charakteristiky nemocných s AKI a bez AKI se významně nelišily kromě věku (69 ± 13 vs. 62 ± 12;p=0.003), ženského pohlaví (48.0% vs. 26.6%; p=0.035), hypertenze (88.0% vs.62.7%; p=0.013), ejekční frakce levé komory srdeční (40% ± 12% vs. 49% ± 14%; p=0.002), výskytu kardiogenního šoku (44.0% vs. 5.1 %; p<0.0001) a nemocniční mortality (24.0% vs. 3.4%; p=0.001). V multivariantní analýze zůstalo srdeční selhání jediným nezávislým ukazatelem vzniku AKI. Závěr: Srdeční selhání bylo nejsilnějším prediktorem AKI. Ostatní rizikové faktory zahrnující objem podaného kontrastu, vstupní renální funkce, diabetes mellitus a věk výskyt AKI nepředpovídaly

Niewydolność serca jest najsilniejszym czynnikiem predykcyjnym ostrego uszkodzenia nerek u chorych poddanych pierwotnej przezskórnej interwencji wieńcowej z powodu zawału serca z uniesieniem odcinka ST

Background: ST elevation myocardial infarction (STEMI) patients treated by primary percutaneous coronary intervention (PCI) are at higher risk of acute kidney injury (AKI) than patients undergoing PCI in stable clinical conditions. This fact suggests that mechanisms other than contrast nephrotoxicity are involved. Aim: To evaluate the incidence, risk factors, and consequences of AKI in patients undergoing primary PCI for STEMI in current daily practice. Methods: Analysis of all consecutive patients who underwent primary PCI over a one-year period. AKI was defined as an increase in serum creatinine ≥ 50% or 26.5 μmol/L (AKIN criteria) from the baseline within 48 h. Results: A total of 202 patients were included. AKI occurred in 25 (12.4%) subjects. Baseline characteristics and in-hospital complications of the patients with and without AKI did not differ significantly except for age (69 ± 13 vs. 62 ± 12; p = 0.003), female gender (48.0% vs. 26.6%; p = 0.035), hypertension (88.0% vs. 62.7%; p = 0.013), left ventricular ejection fraction (40% ± 12% vs. 49% ± 14%; p = 0.002), cardiogenic shock (44.0% vs. 5.1%; p &lt; 0.0001), use of intravenous diuretics (76.0% vs. 26.0%; p &lt; 0.0001), ventricular arrhythmias (24.0% vs. 3.4%; p = 0.001), and in-hospital mortality (24.0% vs. 3.4%; p = 0.001). In multivariate analysis heart failure remained the only independent correlate of AKI. Conclusions: AKI was an frequent and serious complication of STEMI in patients treated by primary PCI. Heart failure was the strongest predictor of AKI. Other risk factors including contrast medium volume, baseline renal function, diabetes, and age failed to predict AKI.Wstęp: Chorzy z zawałem serca z uniesieniem odcinka ST (STEMI) leczeni za pomocą pierwotnej przezskórnej interwencji wieńcowej (PCI) są obciążeni zwiększonym ryzykiem ostrego uszkodzenia nerek (AKI) niż pacjenci poddani PCI w stabilnym stanie klinicznym. To sugeruje istnienie innych mechanizmów prowadzących do AKI niż nefrotoksyczne działanie środka kontrastowego. Cel: Badanie przeprowadzono w celu oceny częstości występowania, czynników ryzyka i następstw AKI u chorych poddanych pierwotnej PCI z powodu STEMI w warunkach codziennej praktyki. Metody: Przeanalizowano dane kolejnych pacjentów poddanych pierwotnej PCI w okresie obejmującym ponad rok. Ostre uszkodzenie nerek definiowano jako zwiększenie kreatyniny w surowicy o ≥ 50% lub 26,5 μmol/l (kryteria AKIN) w stosunku do wartości wyjściowych w ciągu 48 godzin. Wyniki: Do badania włączono 202 chorych. Ostre uszkodzenie nerek stwierdzono u 25 (12,4%) osób. Charakterystyka wyjściowa i powikłania wewnątrzszpitalne nie różniły się istotnie między pacjentami, u których nastąpiło AKI, a osobami bez ostrego uszkodzenia nerek, poza następującymi zmiennymi: wiek (69 ± 13 vs. 62 ± 12; p = 0,003), płeć żeńska (48,0% vs. 26,6%; p = 0,035), nadciśnienie tętnicze (88,0% vs. 62,7%; p = 0,013), frakcja wyrzutowa lewej komory (40% ± 12% vs. 49% ± 14%; p = 0,002), wstrząs kardiogenny (44,0% vs. 5,1%; p &lt; 0,0001), stosowanie dożylnych diuretyków (76,0% vs. 26,0%; p &lt; 0,0001), komorowe zaburzenia rytmu (24,0% vs. 3,4%; p = 0,001) oraz śmiertelność wewnątrzszpitalna (24,0% vs. 3,4%; p = 0,001). W analizie wielozmiennej niewydolność serca pozostała jedynym niezależnym korelatem AKI. Wnioski: Ostre uszkodzenie nerek było częstym i poważnym powikłaniem STEMI u chorych poddanych pierwotnej PCI. Niewydolność serca była najsilniejszym czynnikiem predykcyjnym AKI. Inne czynniki ryzyka, w tym objętość podanego środka kontrastowego, wyjściowa czynność nerek, cukrzyca i wiek, nie miały wartości prognostycznej w ocenie ryzyka AKI

Místo vstupu neovlivňuje riziko cévní mozkové příhody po diagnostické koronární agniografii nebo intervenci: výsledky z velkého prospektivního registru

Introduction: Periprocedural stroke represents a rare but serious complication of cardiac catheterization. Pooled data from randomized trials evaluating the risk of stroke following cardiac catheterization via transradial versus transfemoral access showed no difference. On the other hand, a significant difference in stroke rates favoring transradial access was found in a recent meta-analysis of observational studies. Our aim was to determine if there is a difference in stroke risk after transradial versus transfemoral catheterization within a contemporary real-world registry. Methods: Data from 14,139 patients included in a single-center prospective registry between 2009 and 2016 were used to determine the odds of periprocedural transient ischemic attack (TIA) and stroke for radial versus femoral catheterization via multivariate logistic regression with Firth&apos;s correction. Results: A total of 10,931 patients underwent transradial and 3,208 underwent transfemoral catheterization. Periprocedural TIA/stroke occurred in 41 (0.29%) patients. Age was the only significant predictor of TIA/stroke in multivariate analysis, with each additional year representing an odds ratio (OR) = 1.09 (CI 1.05-1.13, p &lt; 0.000). The choice of accession site had no impact on the risk of periprocedural TIA/stroke (OR = 0.81; CI 0.38-1.72, p = 0.577). Conclusion: Observational data from a large prospective registry indicate that accession site has no influence on the risk of periprocedural TIA/stroke after cardiac catheterization. Keywords: Cardiac catheterization; Femoral access; Radial access; Stroke; Transient ischemic attack.Úvod: Periprocedurální cévní mozková příhoda představuje vzácnou, ale závažnou komplikaci srdeční katetrizace. Shromážděné údaje z randomizovaných studií hodnotících riziko cévní mozkové příhody po srdeční katetrizaci transradiálním versus transfemorálním přístupem neukázaly žádný rozdíl. Na druhé straně byl v nedávné metaanalýze observačních studií zjištěn významný rozdíl v četnosti cévních mozkových příhod ve prospěch transradiálního přístupu. Naším cílem bylo zjistit, zda existuje rozdíl v riziku cévní mozkové příhody po transradiální a transfemorální katetrizaci v rámci současného registru v reálném světě. Metodika: Data od 14 139 pacientů zařazených do jednocentrového prospektivního registru v letech 2009 až 2016 byla použita ke stanovení pravděpodobnosti periprocedurální tranzitorní ischemické ataky (TIA) a cévní mozkové příhody pro radiální versus femorální katetrizaci prostřednictvím multivariační logistické regrese s Firthovou korekcí. Výsledky: Celkem 10 931 pacientů podstoupilo transradiální a 3 208 transfemorální katetrizaci. Periprocedurální TIA/cévní mozková příhoda se vyskytla u 41 (0,29 %) pacientů. Věk byl jediným významným prediktorem TIA/mrtvice v multivariační analýze, přičemž každý další rok představoval poměr šancí (OR) = 1,09 (CI 1,05-1,13, p &lt; 0,000). Volba místa nástupu neměla žádný vliv na riziko periprocedurální TIA/mrtvice (OR = 0,81; CI 0,38-1,72, p = 0,577). Závěr: Observační údaje z velkého prospektivního registru naznačují, že místo přistoupení nemá žádný vliv na riziko periprocedurální TIA/mrtvice po srdeční katetrizaci