Diaspora mezi snem a realitou. Znovuobjevená společenství pro transnacionální svět?

Předkládaný text se zaměřuje na doplňování a reinterpretace významu diaspory, tak jak je v několika svých dílech navrhli Jonathan a Daniel Boyarinovi. Texty bratrů Boyarinových stály na samém počátku vzniku tzv. diskurzu o diasporách na počátku 90. let 20. století a byly v mnoha ohledech formativní pro uvažování o diasporách v post-koloniální a kritické sociální teorii. Tento text se na ně soustřeďuje se záměrem představit diskurz, který diasporu hodnotí a interpretuje jako popis i jako model života ve společenství, jenž zároveň umožňuje její teoretické uchopení v souvislosti s dynamicky chápanými intersubjektivně sdílenými identitami

Diaspora mezi snem a realitou. Znovuobjevená společenství pro transnacionální svět?

Předkládaný text se zaměřuje na doplňování a reinterpretace významu diaspory, tak jak je v několika svých dílech navrhli Jonathan a Daniel Boyarinovi. Texty bratrů Boyarinových stály na samém počátku vzniku tzv. diskurzu o diasporách na počátku 90. let 20. století a byly v mnoha ohledech formativní pro uvažování o diasporách v post-koloniální a kritické sociální teorii. Tento text se na ně soustřeďuje se záměrem představit diskurz, který diasporu hodnotí a interpretuje jako popis i jako model života ve společenství, jenž zároveň umožňuje její teoretické uchopení v souvislosti s dynamicky chápanými intersubjektivně sdílenými identitami

Menšinový jazyk jako obyvatelné místo. Vymístěný svět Imre Kertésze

Jak se člověk stane bezdomovcem ve svém vlastním jazyce? Jaké mechanismy vymístění ho do takové situace dostanou? O jaké lidské zkušenosti metafora bezdomovectví-v-jazyce vlastně mluví? V jakém smyslu je, či může být, vůbec jazyk našim domovem? A když už je člověk z jazyka-domova vymístěn, jaké mu zbývají možnosti promluvy? Kde a jak takový jazykově vymístěný bezdomovec pobývá? Tento text se pokouší o znovupromýšlení těchto, v hermeneutické filozofii, v jiné podobě a s jinými důrazy již artikulovaných otázek. Pokouší se o jejich reformulaci a rozvinutí prostřednictvím interpretace menšinového jazyka jako jazyka určovaného svou situovaností v mocenském prostoru. Vycházejíc z vymezení menšinové literatury a menšinového jazyka Gillese Deleuze a Félixe Guattariho, nebudu zde menšinový jazyk (čili onen jazyk „bezdomovců“) pojímat ve smyslu jazyka etnické skupiny žijící ve společensky a politicky podřízené pozici, nýbrž ve smyslu ne-dominantního jazykového řádu v rámci určitého mocenského pole. Při promýšlení tohoto tématu mi budou hlavním východiskem (kromě již naznačeného konceptuálního rámce) texty Imre Kertésze, jejichž jazyk svou ilustrativní silou reprezentuje zkušenost bytí bezdomovcem ve vlastním jazyce, a umožňuje nám tak chápat jej jako jednu ze současných podob jazyka menšinového

Konceptualizace pojmů rasa a rasismus: Sociologický pohled

Text vychází z teoretického předpokladu, podle nehož je zásadním východiskem každé sociálněvědné analýzy rasismu to, že při snaze o pochopení fenoménu "rasy" začíná zkoumáním jazyka, forem vědění, interpretací a praktických konsekvencí, které z těchto interpretací vyplývají. Každé vědění o "rase" je propojeno s praktikami moci, které konstituují hierarchické řády klasifikace subjektů a objektů. Rasistická ideologie takto vytváří své subjekty a objekty, tj. skupinu rasistů a skupinu stigmatizovaných. V souvislosti s reprezentací rasově definovaných Druhých a jejich sociálních identit v tomto textu představujeme tělo jako diskursivní objekt, do kterého jsou prostřednictvím ideje rasy umísťovány symbolické hranice nečistoty, nenávisti, ale i zdraví či touhy. Diskurzivní řád "rasy" není vedlejším produktem, nýbrž jedním z významných kulturních forem modernity. Při konstituci národního státu, jeho zdravé, plodící, rozmnožující se populace umožnila ideologie rasismu pojmout a ospravedlnit jak koloniální boje navenek, tak normalizační boje uvnitř národa

Osm migrujících žen a jejich transnacionální sdílený svět

698

Vytvoření etnokulturních minoritních identit a jejich sociální inkluze

Článek se soustřeďuje na praktický význam etnicity jako konstitutivního prvku etnokulturních identit. Na podkladu sociologie Pierra Bourdieu tvrdíme, že je zásadní reflektovat způsob, jakým praktický význam etnicity přispívá k sociální realitě etnokulturních identit, jak praktické vědění sociálních aktérů o etnicitě přispívá k jejich etnokulturní identitě. Přestože se zdá, že procesy formování etnokulturní identity bývají obvykle spjaty primárně s menšinami, ukazujeme, že k tomu, abychom mohli analyzovat formování etnokulturních identit menšin, je vždy nezbytné hovořit také o formování dominantních etnokulturních identit. Komplexní vztahy mezi různými etnokulturními identitami konstituují "pole etnicity". Coby nástroj sociální orientace na tomto poli není vnímání etnicity pouze vnímáním etnokulturní difierence, ale je také vnímáním etnokulturní distinkce. Politické strategie sociální inkluze skrze integraci menšinových etnokulturních identit nevyhnutělně modifikuje celou strukturu pole etnicity. Až donedávna dominující vnímání etnicity v české společnosti, které pohlíželo na menšiny jako na etnokulturní kolektivity a chápalo kulturní diverzitu české společnosti ve formě etnokulturní diverzity, vede k etnokulturnímu vymezení české národní identity. Pojímáním české národní identity jako dominantní etnokulturní identity jsou všechny ostatní etnokulturní identity, coby nezamýšlený důsledek této formy sociální inkluze, vylučovány z pomyslného etnokulturního společenství českého národa. Otázkou je, zdali dominantní instituce a diskurzy budou upřednostňovat toto vnímání etnicity oproti jiným sociálním identitám