Is it really advantageous to operate proximal femoral fractures within 48 h from diagnosis? – A multicentric retrospective study exploiting COVID pandemic-related delays in time to surgery

Objectives: Hip fractures in the elderly are common injuries that need timely surgical management. Since the beginning of the pandemic, patients with a proximal femoral fracture (PFF) experienced a delay in time to surgery. The primary aim of this study was to evaluate a possible variation in mortality in patients with PFF when comparing COVID-19 negative versus positive. Methods: This is a multicentric and retrospective study including 3232 patients with PFF who underwent surgical management. The variables taken into account were age, gender, the time elapsed between arrival at the emergency room and intervention, pre-operative American Society of Anesthesiology score, pre-operative cardiovascular and respiratory disease, and 10-day/1-month/6-month mortality. For 2020, we had an additional column, “COVID-19 swab positivity.” Results: COVID-19 infection represents an independent mortality risk factor in patients with PFFs. Despite the delay in time-to-surgery occurring in 2020, no statistically significant variation in terms of mortality was detected. Within our sample, a statistically significant difference was not detected in terms of mortality at 6 months, in patients operated within and beyond 48 h, as well as no difference between those operated within or after 12/24/72 h. The mortality rate among subjects with PFF who tested positive for COVID-19 was statistically significantly higher than in patients with PFF who tested. COVID-19 positivity resulted in an independent factor for mortality after PFF. Conclusion: Despite the most recent literature recommending operating PFF patients as soon as possible, no significant difference in mortality was found among patients operated before or after 48 h from diagnosis

Differential diagnosis of back pain, indication of physiotherapy

Bolesti zad jsou jednou z nejčastějších příčin, kdy pacienti vyhledávají lékařskou primární i pohotovostní péči. Rizikové faktory s potencionálním vlivem na rozvoj bolesti zad lze obecně rozdělit na faktory individuální (váha, výška, věk, genetická výbava, kouření, celkový zdravotní stav, kondice, fyzická zátěž, anamnéza předchozích bolestí zad), psychosociální (nevhodné vzorce zvládání zátěžových situací, stres, emocionální problémy) a pracovní (nespokojenost v práci, těžká monotónní práce).Back pain is one of the most common reasons patients seek primary and emergency medical care. Risk factors with a potential influence on the development of back pain can generally be divided into individual factors (weight, height, age, genetic make-up, smoking, general state of health, condition, physical load, history of previous back pain), psychosocial (inappropriate patterns of coping with stressful situations, stress, emotional problems) and work (dissatisfaction at work, hard monotonous work)

Management of osteoarthritis in general practice

Osteoartróza je nejčastější kloubní onemocnění dané degenerací chrupavek s následnou reakcí a transformací okolních tkání. U primární formy je osteoartróza dána stárnutím a přibývá s věkem. V sekundární formě urychluje degeneraci hlavně vliv kongenitálních změn, úrazy a celkové systémové onemocnění řízené řadou zánětlivých mediátorů daného postiženého kloubu. Subjektivně se projevuje hlavně bolestí, postupně otoky a omezením pohyblivosti kloubu. Progrese je většinou dlouhodobá s různou intenzitou potíží. Nejčastěji postihuje kyčelní a kolenní kloub, ale může se vyskytnout na kterémkoliv kloubu včetně drobných kloubů rukou a nohou. Vedle klinického nálezu je základním vyšetřením rentgen, podle kterého se osteoartróza dělí do 4 stupňů. Terapie musí být komplexní. Základem je nefarmakologická léčba, kam patří edukace a motivace pacienta, pravidelné cvičení, u obézních pacientů redukce hmotnosti, fyzioterapie a podpůrné pomůcky. Z farmakologických prostředků je nejčastější užívání nesteroidních antirevmatik, analgetik, aplikace kortikoidů do kloubů. Tyto ovlivňují bolest, zánět, bez vlivu na degenerativní změny. Proces degenerace mohou částečně ovlivnit „symptomatické léky pomalu působící na osteoartrózu“, SYSADOA, užívané celkově i aplikací do kloubů. Při nelepšení nebo i preventivně je na zvážení operační řešení. Klíčová slova: osteoartróza, degenerativní změny, kloub, farmakoterapie, viskosuplementace.Osteoarthritis is the most common joint disease caused by degeneration of cartilage with subsequent reaction and remodeling of surrounding joint tissue. In the primary form it is caused by aging and increases with higher age. In the secondary form, mainly the influence of congenital changes, accidents and general systemic disease driven by a host of inflammatory mediators within the affected joint accelerate degeneration. Subjectively, it is manifested mainly in the form of pain, gradual swelling and limited range of movement of a particular joint. It is a long-term process with varying intensity. It mainly affects the hip and knee joint but can occur on any joint including small joints of the hand and foot. In addition to clinical findings, according to X-ray as the basic examination, there are 4 degrees of osteoarthritis. Therapy must be comprehensive. The basis is non-pharmacological treatment, including education and motivation of the patient, regular exercise, weight loss in adults with obesity, physiotherapy and supporting aids. Pharmacologically the most frequent use is of non-steroidal anti-inflammatory drugs, analgesics or corticoid application into the joints. These affect pain, inflammation, without affecting degenerative changes. The process of degeneration can be partially affected by "symptomatic slow acting drugs of osteoarthritis", known as SYSADOA. This group of SYSADOA is used as general administration or into the joint. Consideration of surgical opportunities is always present

Management of osteoarthritis in general practice

Osteoartróza je nejčastější kloubní onemocnění dané degenerací chrupavek s následnou reakcí a transformací okolních tkání. U primární formy je osteoartróza dána stárnutím a přibývá s věkem. V sekundární formě urychluje degeneraci hlavně vliv kongenitálních změn, úrazy a celkové systémové onemocnění řízené řadou zánětlivých mediátorů daného postiženého kloubu. Subjektivně se projevuje hlavně bolestí, postupně otoky a omezením pohyblivosti kloubu. Progrese je většinou dlouhodobá s různou intenzitou potíží. Nejčastěji postihuje kyčelní a kolenní kloub, ale může se vyskytnout na kterémkoliv kloubu včetně drobných kloubů rukou a nohou. Vedle klinického nálezu je základním vyšetřením rentgen, podle kterého se osteoartróza dělí do 4 stupňů. Terapie musí být komplexní. Základem je nefarmakologická léčba, kam patří edukace a motivace pacienta, pravidelné cvičení, u obézních pacientů redukce hmotnosti, fyzioterapie a podpůrné pomůcky. Z farmakologických prostředků je nejčastější užívání nesteroidních antirevmatik, analgetik, aplikace kortikoidů do kloubů. Tyto ovlivňují bolest, zánět, bez vlivu na degenerativní změny. Proces degenerace mohou částečně ovlivnit „symptomatické léky pomalu působící na osteoartrózu“, SYSADOA, užívané celkově i aplikací do kloubů. Při nelepšení nebo i preventivně je na zvážení operační řešení. Klíčová slova: osteoartróza, degenerativní změny, kloub, farmakoterapie, viskosuplementace.Osteoarthritis is the most common joint disease caused by degeneration of cartilage with subsequent reaction and remodeling of surrounding joint tissue. In the primary form it is caused by aging and increases with higher age. In the secondary form, mainly the influence of congenital changes, accidents and general systemic disease driven by a host of inflammatory mediators within the affected joint accelerate degeneration. Subjectively, it is manifested mainly in the form of pain, gradual swelling and limited range of movement of a particular joint. It is a long-term process with varying intensity. It mainly affects the hip and knee joint but can occur on any joint including small joints of the hand and foot. In addition to clinical findings, according to X-ray as the basic examination, there are 4 degrees of osteoarthritis. Therapy must be comprehensive. The basis is non-pharmacological treatment, including education and motivation of the patient, regular exercise, weight loss in adults with obesity, physiotherapy and supporting aids. Pharmacologically the most frequent use is of non-steroidal anti-inflammatory drugs, analgesics or corticoid application into the joints. These affect pain, inflammation, without affecting degenerative changes. The process of degeneration can be partially affected by "symptomatic slow acting drugs of osteoarthritis", known as SYSADOA. This group of SYSADOA is used as general administration or into the joint. Consideration of surgical opportunities is always present