Obchodní politika USA vůči Číně za vlády Obamy, Trumpa a Bidena

Abstract

This thesis examines how U.S. trade policy toward China evolved under the Obama, Trump, and Biden administrations and identifies the strategic and economic conditions that shaped the shift from engagement to rivalry. While Obama relied on multilateral institutions, legal dispute mechanisms, and negotiation-oriented initiatives such as the Trans-Pacific Partnership, Trump introduced a confrontational approach centred on tariffs, unilateral pressure, and the explicit framing of China as a strategic competitor. Biden maintained most of Trump’s protectionist and industrial measures while embedding them in a broader technology-focused and alliance-based strategy. To analyse the causal patterns behind this evolution, a crisp-set Qualitative Comparative Analysis (QCA) was conducted across four key policy dimensions: WTO dispute use, protectionism, bilateral negotiations, and industrial strategy. The results show that the combination of protectionist measures and industrial policy is both necessary and sufficient for a rivalry-oriented stance, regardless of differences in diplomatic engagement or multilateral behaviour. These findings suggest that the U.S. shift toward rivalry reflects a deeper structural reorientation driven by technological competition and security concerns rather than short-term political dynamics. The thesis contributes to understanding the logic behind U.S.–China trade relations and offers a systematic comparative perspective on trade policy transformations across administrations.Tato práce zkoumá, jak se obchodní politika Spojených států vůči Číně vyvíjela během administrativ Baracka Obamy, Donalda Trumpa a Joea Bidena, a jaké strategické a ekonomické podmínky formovaly přechod od politiky angažovanosti k politice rivality. Zatímco Obama prosazoval multilateralismus, právní mechanismy WTO a jednací přístupy typu TPP, Trump zavedl konfrontační strategii založenou na clech, jednostranném tlaku a otevřeném vymezení Číny jako strategického konkurenta. Biden převzal většinu protekcionistických a průmyslových opatření svého předchůdce a zasadil je do širšího rámce technologické konkurence a budování koalic. Pro identifikaci kauzálních vzorců byl použit metody kvalitativní komparativní analýzy (QCA) se čtyřmi podmínkami: využití mechanismů WTO, protekcionismus, bilaterální jednání a průmyslová strategie. Výsledky ukazují, že kombinace protekcionistických opatření a průmyslové politiky je jak nutnou, tak postačující podmínkou pro vznik rivalitního přístupu, nezávisle na úrovni multilaterální či diplomatické angažovanosti. Zjištění naznačují, že posun USA k rivalitě odráží hlubší strukturální změny spojené s technologickou soutěží a bezpečnostními obavami, nikoli pouze krátkodobé politické cykly. Práce tak přispívá k systematickému porozumění vývoje obchodních vztahů USA–Čína a proměny americké obchodní politiky napříč administrativami