Životní úroveň na dvoře tyrolských Menhartovců. Příspěvek k poznání středověkých účetních pramenů

Abstract

Článek usiluje postihnout úroveň dvora tyrolských Menhartovců na přelomu 13. a 14. století metodou sondy do účetní evidence tzv. tyrolských knih počtů. Nejprve je z různých úhlů pohledu nastíněna pramenná situace, na níž navazuje rozbor vybraných úředních dokumentů, ilustrujících personální a hmotné poměry v nejbližším okolí vládnoucích Menhartovců. Mezi inventarizačními pomůckami, vyhotovenými tyrolskou panovnickou kanceláří, se pozornosti těší seznam tyrolské familie (familia domus in Tirol), neboť v něm najedeme zachycenu pestrou skladbu knížecího služebnictva, obývajícího rezidenční hrad Tirol v 90. letech 13. století. Kromě širokého okruhu více jak 120 lidí, zaměstnaných v zeměpanských službách, to byly dále štědré kulturní investice, které dodávaly lesk a věhlas tyrolskému dvoru. Detailní strukturu výdajů na reprezentaci můžeme přitom studovat jednak díky soupisu klenotů, zastavených Jindřichem Korutanským roku 1326, jednak díky protokolům o pozůstalosti po bratrech Otovi Korutanském (+1310) a Jindřichovi Korutanském (+1335).The article aims to evaluate the standard of the court of the Meinhardiner dynasty of Tirol at the turn of the 13th and 14th century by exploring the evidence of the Tirolean Books of Accounts. At first, the base of sources is sketched from various points of view, followed by an analysis of selected official documents illuminating the personal and material conditions in the close entourage of the ruling Meinhardiner dynasty. Among the inventories produced by the Tirolean princely chancellery there is a list of the Tirolean “Familia” (familia domus in Tirol), which is at the center of our attention, because it describes, though not entirely precisely, the structure of the princely household living in the residence castle of Tirol in the 1290’s. Not only a vide circle of ca 120 persons employed in the services of the territorial lord brought splendour and prestige to the court, but generous cultural investments as well. And as a result of favourable circumstances a detailed structure of expenses is at our disposal thanks to the list of the jewels pawned by Henry of Carinthia in 1326 and thanks to the estate inventories of the brothers Otto of Carinthia (+1310) and Henry of Carinthia (+1335). Therefore, Tirolean accounting sources seem to be worth furter studying