biomasy rostlin vzniklé fotosyntetickou činností) a nedestruktivní (metody založené na biochemickém či biofyzikálním principu). V posledních desetiletích nabývají na významu především metody nedestruktivní (přehledně viz např. Millan-Almaraz et al. 2009), které můžeme dále rozdělit na (1) manometrické (změny tlaku měřené pomocí Warburgova přístroje), (2) elektrochemické (přímé měření fotosyntetického vývinu kyslíku pomocí Clarkovy kyslíkové elektrody, (3) měření výměny plynů pomocí infračervených analyzátorů plynů (fotosyntetická fixace CO2 v uzavřené měřící komoře), (4) izotopová měření (využívající značeného uhlíku 14C), (5) metody fotoakustické, (6) matematické modelování (např. biochemické modely fotosyntézy (přehledně např. Farquhar et al. 2001) založené na oxygenační/karboxylační schopnosti enzymu RUBISCO odvozené ze základní studie Farquhar et al. (1980) a v neposlední řadě (7) metody založené na principu měření indukované fluorescence chlorofylu. V tomto příspěvku je hlavní pozornost věnována detailnímu popisu fluorometrických metod a jejich aplikaci v experimentech zaměřených na in vitro kultivaci rostlin. Jednotlivébiomasy rostlin vzniklé fotosyntetickou činností) a nedestruktivní (metody založené na biochemickém či biofyzikálním principu). V posledních desetiletích nabývají na významu především metody nedestruktivní (přehledně viz např. Millan-Almaraz et al. 2009), které můžeme dále rozdělit na (1) manometrické (změny tlaku měřené pomocí Warburgova přístroje), (2) elektrochemické (přímé měření fotosyntetického vývinu kyslíku pomocí Clarkovy kyslíkové elektrody, (3) měření výměny plynů pomocí infračervených analyzátorů plynů (fotosyntetická fixace CO2 v uzavřené měřící komoře), (4) izotopová měření (využívající značeného uhlíku 14C), (5) metody fotoakustické, (6) matematické modelování (např. biochemické modely fotosyntézy (přehledně např. Farquhar et al. 2001) založené na oxygenační/karboxylační schopnosti enzymu RUBISCO odvozené ze základní studie Farquhar et al. (1980) a v neposlední řadě (7) metody založené na principu měření indukované fluorescence chlorofylu. V tomto příspěvku je hlavní pozornost věnována detailnímu popisu fluorometrických metod a jejich aplikaci v experimentech zaměřených na in vitro kultivaci rostlin. JednotlivéChlorophyll fluorescence technique represents an important tool for estimation of plant photosynthetic performance and evaluation of effects of particular stress factors on plant vitality. It is widely-exploited method in photosynthetic studies of higher plants and other photosynthetizing organisms such as e.g. cyanobacteria, algae, lichens and mosses. Recently, there are numerous application of chlorophyll fluorescence ranging from purely photosynthetic to ecophysiological and plant stress studies. Among them, short- and longterm photosynthetic measurements in the field, pre- and post-harvest control of fruits, growth and vitality control in algal biotechnologies are of great importance. In plant tissue cultures and in vitro cultivated plants, the method has met less frequent exploitation than in naturallygrown plants. Since the 90-ies of the last century, however, an increasing number of fluorometric studies in in vitro plants has been published. Recently, variety of methods based on chlorophyll fluorescence technique is used in in vitro studies. This paper brings a theoretical background, overview of recently used fluorometric methods, and commented examples of their typical applications. The emphasis is given to the most recent and advanced techniques, the use of which is expected to expand in the nearest future
