Recenze: W. J. T. MITCHELL - Mark B. N. HANSEN, Critical Terms for Media Studies. Chicago ­- London: University of Chicago Press 2010, 353 s

Průchová, Andrea

Czech

PhilPapers

321///// recenze /////////////////Médium v jednotném čísleW. J. T. MITCHELL – Mark B. N.HANSEN (eds.), Critical Terms for Media Studies. Chicago – London: University of Chicago Press 2010,353 s.Andrea PrůchováAntologie1 Kritické pojmy medi-álních studií usiluje o  artikulacisoučasné povahy tohoto oboru.Ta podle jejích editorů směřujeke  stále otevřenějšímu charakteru,který čerpá z  propojení spole-čenskovědních oborů s  poznatky přírodních věd (zjm. biomedicíny a kybernetiky) při sledování trendůtechnologického vývoje. Kniha jevýsledkem editorské práce kultur-ního a  literárního teoretika MarkaB. N. Hansena a historika a  teore-tika umění W. J. T. Mitchella, kteříinterdisciplinární povahu textuvytyčují jeho rozdělením do  třízastřešujících částí – „Estetika“,„Technologie“ a  „Společnost“. Tytooddíly se zabývají estetickými, tech-nickými a  politickými formami,v nichž lze média sledovat. Hlavnímmotivem textů je re) exe tradičních1 Recenze vznikla v  rámci projektu GAUK1122313 a Speci* ckého vysokoškolského vý-zkumu SVV 2013 267 501.témat a  metodologických postupů spjatých se studiem médií vedená dekonstrukční logikou narušování moderních dichotomických kate-gorií. Návaznost jednotlivých textů, pocházejících z různých oblastí spo-lečenských věd, zajišťuje speci* cké pojetí termínu médium de* nované předmluvou.Při formulaci vize mediálních studií 21. století se obracejí Hansen a  Mitchell zpět k  myšlení klasika oboru Marshala McLuhana a k jeho porozumění vztahu lidského těla a média. McLuhan nechápe tělo jako privilegované médium řídící vní-mání našeho okolí ani jako plošný přenašeč informací šířených mé-dii. Tělu rozumí jako nesoběstačné platformě nabízející a  organizující všechny možné akty mediace. Z této představy o  lidském těle odvozují editoři vlastní de* nici pojmu mé-dium. Rozumí mu jako synergic-kému prostředku lidské společnosti, jenž proměňuje člověka stejně, jako člověk proměňuje médium. V  po-době archeologického prostředku médium odhaluje minulá uspořá-dání společnosti a formou vynálezu objevuje nová fakta. V  inspiraci prediktivními schopnostmi oboru meteorologie používají editoři ter-mín mediarologie, jímž označují kýženou úroveň stavu mediálních studií, které budou schopny předpo-vídat vývoj forem a vztahů ve  spo-lečnosti. Zdůrazněním vzájemné součinnosti člověka a média se pub-miscellanea322likace vymezuje proti předchozímupopulárnímu pojetí média jakoneutrálního kanálu přenosu infor-mací, který nastolila komunikačnía  lingvistická teorie sedmdesátýchlet. Na základní otázku „Jak souvisíkoncept média s médii?“ kniha od-povídá ustanovením média za  ne-zbytnou podmínkou ontologické,fyzické i  sociální existence člověkaa  studium médií pasuje na  rovinupoznávání základního fungováníjednotlivce i celku společnosti.Jádro recenze tvoří zhodnocenísekce „Estetika“. Ta se jeví být klí-čovou hned v  několika ohledech.Za  prvé, v  rámci oborových textůdosud nebyla estetická perspektiva,kladoucí důraz na  proces percepcea  individuálního mentálního pro-žitku média, důsledněji rozvíjena.Úvahy z  oblasti ( loso( e umění,dějin umění a  estetiky prozatímzastávaly funkci vhodně zvolenýchpříkladů uměleckých děl (nejčas-těji novomediálního charakteru),které ilustrovaly cizí teoretickéstanovisko. Přínos estetického od-dílu proto spočívá v  rozvoji méněfrekventovaných témat tělesnosti čivnímání prostoru a času, která jsouvzhledem k  pojetí média jako zá-kladního elementu ekosystému spo-lečnosti nezanedbatelná. Za druhé,se skladba a  obsah témat vybranéčásti („Umění“, „Tělo“, „Obraz“,„Materialita“, „Paměť“, „Smysly“a „Čas a prostor“) dovolávají mclu-hanovské perspektivy nejsilněji.Za třetí, tento oddíl nejvíce koreluje s editorskou představou stále se roz-šiřujícího mezioborového pojetí me-diálních studií.Úvodní esej “Umění“ kulturní a vizuální teoretičky Johanny Druc-ker působí nejméně přesvědčivým dojmem. Autorka řeší široké téma podáním výčtu mezníků vývoje mediálních forem. Historický ex-kurz nenaplňuje editorskou ambici přínosu nových podnětů. Drucker, věnující se studiu vizuálních pro-středků sdělování informací, dlou-hodobě čerpá z  analýzy transfor-mace uměleckých forem ve  vztahu k  rozvoji nových komunikačních prostředků. Zde však její text zů-stává pouhým popisem formálního vývoje umění. Proměny médií umě-leckého vyjádření sleduje od  sta-rověkého pojetí techné ke  vznikustředověkých řemeslných cechů a  novověkého uměleckého trhu až k  romantické představě umělce / génia. Nástup masového tisku a re-produkci uměleckých děl, které ve-dou ke znejistění podstaty originálu uměleckého díla, označuje Drucker (podobně jako většina zainteresova-ných autorů) za klíčový zlom ve vý-voji uměleckých forem. Výrazný rozvoj uměleckých hnutí druhé poloviny 20. století, užívajících po-stupů postmoderního eklekticismu, konceptuálního elitismu či minima-listické redukce forem, chápe právě jako reakci na znejistění tradičního pojetí umění. V kontextu všech pří-miscelanea323spěvků se text jeví odtržen, bez širšíobsahové i tematické návaznosti.Další texty lze číst více prová-zaně. Pro přehlednost je můžemerozdělit do dvou trojic, přestože tak v  publikaci nejsou řazeny. Prvnítrojici reprezentují témata „Tělo“,„Materialita“ a  „Smysly“. Jejichspolečným jmenovatelem je proble-matika tělesnosti, jež zdůrazňujetělesné kvality užívání médií. Textlingvistky a  dokumentaristky Ber-nadette Wegenstein představujetělo jako aktivní médium rozvojelidské kultury. Stručným historic-kým přehledem autorka nabouráváprotichůdné kategorie duch – tělo,tělo jako objekt – tělo jako sub-jekt. Zdůrazňuje jejich používánív současné společnosti. Upozorňujena  ně zejména v  oblasti reklamy a  kosmetické propagandy, v  nichžse tělo stává hlavním kapitálem.Nástup virtuálního prostředí, tvrdíWegenstein, proměňuje rovnici,jež dosud spojovala tělo s materiál-ními kategoriemi a duši s imanentnípodstatou. Příchodem nových mé-dií virtuálního charakteru docházík paradoxní exteriorizaci těla do ne-hmotné podoby. Dle autorky protopatří novým médiím důležitá rolecelospolečenského nástroje, který de* nitivně vyvrací stále přežívajícíduální karteziánské představy.Stejným argumentačním postu-pem střetu hmotné substance a spi-rituálních kvalit postupuje také ling-vista Bill Brown v eseji „Materialita“.Autor se zabývá tématem strachu společnosti z  dematerializace rea-lity. Ten se v ní objevuje pravidelně, a  často také slouží jako argumen-tační prostředek proti šíření nových technologií. Důvodem je domnělý nárůst abstrakce vztahů mezi oso-bami a konkrétními věcmi, který je novými technologiemi způsoben. Jak například během rozšířování směnného média peněz či vynálezu fotogra* e, strach ze ztráty reality byl ve společnosti vždy přítomen. Změ-nila se nějak situace dnes, kdy zaží-váme nevídanou invazi technologií do  každodenního života? K  odpo-vědi autor, stejně jako Wegenstein, používá samotných nových médií postavených do  role obětního be-ránka. Ukazuje, že jsou to právě nová média, která naplňují funkci rematerializace. Podobně jako lidské tělo formuje a  propojuje abstraktní vjemy přicházející z  okolí, slouží nyní rozhrání obrazovky k  tvorbě konkrétního a  uchopitelného světa informací. V přeneseném slova smy-slu nás obrazovka počítače chrání před rozpadem okolního světa.Závěr trojice kapitol tvoří esej „Smysly“ teoretičky umění Caro-line Jones. Autorka textem usiluje o obhajobu smyslového vnímání, jež hraje v západním myšlení vzhledem k  intelektuálním rozměrům ducha roli outsidera. Jones detailně po-pisuje jednotlivé umělecké proudy posledních pěti dekád, jejichž vznik motivovala snaha změnit negativní miscellanea324etické a  politické hodnocení smys-lových kvalit. Autorka představujeřadu směrů pasujících se do role re-formátorů smyslového vnímání. Ty formou tělesných performancí a ri-tualizovaných praktik poukazovaly na  bytostné sepětí smyslové zku-šenosti s  intelektuálním výkonem.Mezi příklady nechybí evropský Vídeňský akcionismus či díla ame-rických zástupkyň feministickéhoumění 60. a 70. let.Druhou trojici textů tvoříautorské eseje editorů Mitchellaa Hansena „Obraz“, „Paměť“ a „Časa prostor“. Editoři zde pracují s tri-ádou pojmů obraz, gramatizacea  paměť, pomocí nichž chtějí vy-mezit estetický přístup ke  studiumédií. Mitchell, autor kontinuálněse věnující , loso, i obrazu a  tvůrcetermínu obrat k  obrazu,2 de, nujeobraz jako nutnou podmínku exi-stence jakéhokoliv média. Přestožebyl historicky obraz polem mnohasporů mezi těmi, kteří jej jako mé-dium reprezentace uznávali či od-mítali (vzpomeňme středověký sporikonoklastů a  ikonodulů), obraz jedle Mitchella vždy médiem repre-zentace, a to ve dvojím ohledu. Ob-raz je přirozenou součástí dalšíchzobrazovacích médií, jakými jsouhudba, poezie či vizuální repre-2 W. J. T. MITCHELL, Picture % eory: Essayson Verbal and Visual Representations.Chicago: University of Chicago Press 1994,s. 11–34.zentace (např. socha, malba, foto-gra, e). Jednotlivá média však také vnímáme jako obrazy. Mitchell ob-hajuje fakt, že obraz byl v naší kul-tuře historicky stále přítomen a ani nástup nových technologií nemůže jeho pozici či existenci ohrozit. Au-tor odmítá zejména možnost trans-formace obrazu způsobenou ná-stupem digitalizace. V  návaznosti na práci estetika a  analytického , -losofa Nelsona Goodmana3 ukazuje, že digitální obraz není nebezpečně dematerializovaným binárním kó-dem bez přímého vztahu k  realitě, ale je tvořen omezeným množstvím prvků stejně jako abeceda, hudební stupnice či mozaikový obraz. Ob-raz slouží jako jedno ze základních médií percepce a orientace ve světě, ačkoliv nabývá různých povah.Společným textem editorů je esej věnovaná termínům času a pro-storu. Západoevropskému myšlení vždy dominoval čas nad prosto-rem. Nástup moderních technologií tisku, fotogra, e a  , lmu autoři po-važují za  moment, který situaci změnil. Vyjevil obě kategorie jako vzájemně propojitelné. Expanze médií tisku, fotogra, e a  posléze i  , lmu probudila v  teorii hlubší zájem o  jemnější diferenciaci času v různých kvalitách trvání, pohybu, montáže (např. Bergson, Deleuze) či autenticity prožívaného času (např. 3  Nelson GOODMAN, Jazyky umění: nástin teorie symbolů. Praha: Academia 2007.miscelanea325Husserl, Heidegger). Nevyhnutelnějsou tyto kategorie vztaženy takék podmínkám života člověka, který je do  nich vetknut a  pouze jejichprostřednictvím je schopen vnímata rozlišovat další média.Poslední esej „Paměť“ fran-couzského teoretika technologiíBernarda Stieglera představuje nej-zajímavější text oddílu. Stiegler stavísvé pojetí média na referenci k pale-ontologické teorii antropologa An-dré Leroi-Gourhana. Ta se zabývápůvodem technické paměti člověka.Leroi-Gourhan tvrdí, že rozvojlidské biologické paměti probíhána  základě používání uměle vytvo-řených nástrojů. Z  tohoto pohleduvývoj člověka neprobíhá geneticky,nýbrž extrageneticky na  základěsetkání s  mimobiologickými fakty.Otázka technické paměti se vzhle-dem k  expanzi nových technologiíjeví aktuální. Mohou paměť ohrozit?Hansenovo úvodní slovo k eseji de* -nuje povahu strachu z nových médiíjako vedenou logikou pharmakonu. Nové formy technologické paměti(např. iPad, cloud computing) oce-ňujeme jako způsob uchováváníinformací, který nás však zároveňzdánlivě zbavuje potřeby užívatplnou kapacitu paměti. Stieglerv  textu tematizuje situaci přechoduod  individuálních mnemotechnik k  používání hromadných síťovýchmnemotechnologií. K  odvrácenístrachu z  paměťových technik po-užívá pojem gramatizace. Termíngramatizace označuje přirozený pro-ces zapomínání aktu užívání urči-tého média ve  chvíli, kdy pronikne do každodenního života společnosti (např. opomínáme tužku při psaní). Nové technologie explicitně nabízejí možnost exteriorizace paměti. Dříve probíhal přechod paměti do  vněj-šího prostředí nere, ektovaným za-cházení s  nástroji individuálních mnemotechnik (např. zápisník, psací stroj, diktafon). Nyní se stává na první pohled viditelným. Veřejná prezentace možností síťové kapacity paměti zároveň proměňuje politic-kou a sociální situaci. Zřetelně exte-riorizovaná paměť nových médií se stává prostorem kreativním činnosti jedince. Člověk nepředstavuje pasiv-ního konzumenta nástrojů technické paměti, ale tuto paměť může aktivně obohacovat a sdílet. Tím se však také z  oblasti technické paměti, jak va-ruje Stiegler, stává otevřená politická hra kontroly systémů paměti.V  celku se antologie pokouší o  rozvoj mediálních studií jako in-terdisciplinární společenské vědy, jež společnosti umožňuje poznat její ontologické a  sociální elementy i  predikovat vlastní budoucnost. Volí metodologický postup dekon-strukce modernistické terminolo-gie, s níž ve vztahu ke kritice médií operujeme. Mediální studia jsou prezentována jako typ protovědy, schopné porozumět šíři současné společnosti v  momentě sjednocení společenskovědních oborů. K  tako-miscellanea326vému výsledku je však nutné připo-jit ty disciplíny, jež dosud zůstávaly stranou, tak jako v případě ( loso( eumění a  estetiky. Obtížnost úkoluvyvstává již v propojení oddílu „Es-tetika“ s  dalšími částmi publikace.Mnohé historické odbočky činíz esejů místy opakování základníchznalostí z  dějin umění. Zdůrazňo-vání spojitosti re+ exe médií v  este-tických kategoriích s nástupem no-vých technologií nabývá nezřídkačistě kauzálního charakteru, a blížíse tak spíše východiskům kritickéhodeterminismu, vůči němuž se editořivymezují. Výrazně je opomenutopropojení estetické části se společen-skou a politickou perspektivou, kterédlouhodobě hrají na poli estetickéhouvažování klíčovou roli. Politicképroměny související se změnou my-šlenkových formací společnosti vždy vycházely i zpětně ovlivňovaly feno-mén umělecké tvorby. Vyznění an-tologie se namísto trojjediného čtení(„Estetika“, „Technologie“, „Spo-lečnost“) stává třídílnou publikací,která sama na sobě demonstruje, na-kolik jsou snahy o interdisciplinárnírekonstrukci oboru náročným úko-lem. Také forma publikace, která jepřehledovým slovníkem, by nemělazůstat opomenuta. Heslovité zpra-cování esejí samo se vzpírá snazepřinést odhalení nových mezioboro-vých souvislostí. Pro takové objevy je třeba delší textové plochy i jasněj-šího ideového východiska publikace.Dozvídáme se pouze málo o  algo-ritmu výběru zpracovaných termínů, a chybí také zdůvodnění, proč právě slovníkový přehled má sloužit jako vhodná forma de( nice nového pojetí pojmu médium. Na  stranu druhou, a to zejména, je nezbytné ocenit cel-kový přínos knihy ve dvou ohledech. Za prvé, ve  snaze rozšířit mediálně studijní slovník o  kriticky zhod-nocené termíny z  oblasti estetiky a umění, jež ovlivňují re+ exi vztahu člověka a  společnosti. A  za  druhé pak, vytyčením vize sjednocené „třetí“ cesty mediálních studií jako alternativního modelu k dogmaticky rozdělenému poli několika různých historických tradic.///// zpráva z konference ////Věda jako veřejný obraz, e Public Image. International Vi-sual Sociology Association Annual Conference 2013. Centre for Urban and Community Research, Gold-smiths, University of London (Velká Británie), 8.–10. července 2013.Michal ŠimůnekInternational1 Visual Sociology As-sociation (IVSA) je jednou z něko-1 Tato zpráva z  konference vznikla s  pod-porou Grantové agentury České republiky v rámci výzkumného záměru „O digitálním miscelanea

Médium v jednotném čísle

https://philpapers.org/archive/PRCMVJ.pdf

Médium v jednotném čísle

Abstract

Similar works

Full text

Available Versions

PhilPapers