V prvních lednových dnech zveřejnila Evropská komise pro lidská práva statistiku své činnosti za r. 1994. Obsahuje několik údajů, jež budou zřejmě zajímat i českou právnickou veřejnost. Evropská komise pro lidská práva (EKLP) je jedním z kontrolních orgánů plnění Evropské úmluvy o lidských právech ze 4. listopadu 1950. Stranami této úmluvy bylo k 1. 1. 1995 celkem 30 ze 33 členských států Rady Evropy (zbylé tři: Andorra, Estonsko a Litva ji sice podepsaly, avšak dosud neratifikovaly). K EKLP se mohou po vyčerpání všech účinných vnitrostátních právních prostředků nápravy obrátit se stížností na porušení některého práva chráněného Evropskou úmluvou ze strany některého smluvního státu jiný smluvní stát, jednotlivec, nevládní organizace či skupina osob (ve třech posledně uvedených případech musí jít o oběti udávaného porušení). Zatímco forma mezistátní stížnosti nebyla již po řadu let z různých důvodů využita, počet stížností jednotlivců stále roste. EKLP představuje jakýsi "filtrační" orgán, u něhož končí projednání drtivé většiny všech stížností. Jen v poměrně malém počtu případů, když Komise není schopna věc uzavřít, ji končí závazným rozsudkem Evropský soud pro lidská práva (ESLP) - ziniciativy EKLP nebo zainteresovaného subjektu, nebo - pokud k takové iniciativě nedojde - Výbor ministrů (VM) Rady Evropy svým rozhodnutím
