Uchovat historickou paměť pedagogické komunit

Jesenská, Z.

Masaryk University Journals / Časopisy Masarykovy univerzity

Pedagogická orientace 4, 2005 79Uchovat historickou paměť pedagogickékomunityZdena JesenskáNáš vztah a s ním související přístup k uplynulým čtyřiceti letům vědeckékomunity pedagogů považuji za rozpačitý, problematický a hlavně málo dis-kutovaný. Hodnocení tohoto vztahu jsou zatím jen dílčí a ojedinělá. Prof.Kotásek na konferenci Proměny pedagogiky v úvodním referátu řekl, žesoučasnost není nakloněna řešit soudobé problémy s využitím minulosti.(Kotásek, 2005) Ve sborníku ke svému životnímu jubileu se vyjádřil ote-vřeně a přesně: „Dnes mají mnozí sklon minulost buď zapomenout, zapřít,nebo retušovat.“ (Kotásek, 2004)Velmi výrazně otevřelo tento problém 3. číslo časopisu Pedagogika v roce2004. Pozornost si zaslouží především stati doc. Vyskočilové, prof. Rýdla,doc. Koti. Úvodník doc. Koti se ptá palcovým titulkem: Kdo hodí kame-nem… Jsem přesvědčena, že ve vztahu k minulosti naší pedagogické ko-munity nejde o „házení kamenů“, ale především o velmi důležitou věc –o uchování historické paměti naší pedagogické komunity.Hrozí zde nebezpečí z prodlení. Stejně jako dobové dokumenty nebo ar-chivní materiály jsou totiž důležité konkrétní vzpomínky, individuální osudya prožitky uchované v paměti jednotlivých účastníků minulých dějů. Právěty se s přibývajícím časem postupně vytrácejí a některé byly už nenávratněztraceny – odešly spolu se svými nositeli. Co lze udělat pro uchování tétohistorické paměti naší komunity?Bylo by možno využít metodu, s níž pracuje soudobá historiograﬁe a jeznámá pod názvem orální (vyprávěná) historie.1 Její rozvoj je součástíobecné tendence uplatňovat ve výzkumu vedle kvantitativních metod hoj-něji též metody kvalitativní. V historiograﬁi jde o snahu zachytit zkušenostia prožitky konkrétních lidí v rámci velkých historických procesů. Metodolo-gicky jde o biograﬁcký výzkum, který se na základě výzkumného projekturealizuje v rozhovoru dvou lidí, tazatele a vypovídajícího-narátora, a tozpravidla ve dvou sezeních. Výpověď narátora se zaznamenává na zvukovýnosič. Po přepsání a zredigování většího počtu takových záznamů se zpra-vidla zpracovává tzv. interpretační studie, při čemž se může uplatnit nejenerudice historika, ale i psychologa, sociologa a v našem případě samozřejmě1K uvedené metodě lze doporučit např.:Vaněk, M., a kol. Orální historie. Metodické a „technické“ postupy. Olomouc: FF UPOlomouc, 2003.80 K minulosti a současnosti ČPdS – Pedagogická orientace č. 4, 2005pedagoga. Tematicky spjaté záznamy výpovědí a jejich interpretační stu-die se zpravidla publikují, nebo mohou zůstat jen uloženy na pracovištivýzkumu.Zdálo by se, že nejde o nic nového – děláme přece medailony jubilantů,rozhovory s učiteli, kteří popisují vývoj své školy nebo lokality v minulosti.Orální historie se snaží o něco jiného. Předmětem výzkumu jsou zde vyprá-věné životní příběhy, nikoli historické okolnosti. (Ty jsou zkoumány jinýmihistoriograﬁckými metodami.) Historické události do výpovědi samozřejměprolínají, narátor se o nich zmiňuje, ale výpovědní hodnotu má narátorůvprožitek určitého historického procesu. Narátor, veden záměrem výzkumu,vypráví příběh svého života v profesi ve vymezeném období: oč usiloval, jakéměl možnosti volby, co ho motivovalo, kdo mu pomáhal a kdo škodil, jakébyly jeho úspěchy a neúspěchy. Prostřednictvím jedince se tak můžeme vícedovědět i o společnosti sledovaného období jako celku. Konkrétní osudy lidíjsou prezentovány jako možný způsob komunikace minulosti s přítomností.Za takovým výzkumným záměrem musí ovšem stát nejen odborníci, v na-šem případě pedagogové a historikové, ale též důvěryhodná instituce. Po-kud se mezi členy ČPdS najdou zájemci o tuto práci, měla by se ČPdSstát garantem. Jejím úkolem by bylo uzavřít s narátory příslušné smlouvy,které by garantovaly zacházení s poskytnutými informacemi podle zákonana ochranu osobních dat. Dále by měla ČPdS usilovat o získání prostředkůna přepis zvukových záznamů a na další nevelké výdaje spojené s realizacíprojektu.Poznámka na závěr: V průběhu sjezdu ČPdS se na základě tohoto dis-kusního příspěvku přihlásili dva zájemci o práci tazatele (docenti-historici)a tři zájemci o roli narátora, vhodní svou životní zkušeností. Další zájemcio spolupráci na projektu „Uchovat historickou paměť pedagogické komu-nity“ jsou vítáni!LiteraturaKoťa, J. Otázka viny aneb Kdo hodí kamenem… Pedagogika 2004, č. 3, s. 199–201.Kotásek, J. Snahy o vytvoření vědecké komunity v české a slovenské pedagogice v letech1964–1970. In Prokop, J., Rybičková, M. (ed.) Proměny pedagogiky. Brno: Konvoj,2005, s. 12–30Kotásek, J. Česká pedagogika v proměnách času: ohlédnutí a perspektivy. In Walte-rová, E. Česká pedagogika: proměny a výzvy. Praha: Pedagogická fakulta UK, 2004,s. 75–95.Jesenská, Z. Uchovat historickou paměť pedagogické komunity. Pedago-gická orientace 2005, č. 4, s. 79–80. ISSN 1211-4669.Autorka: Doc. PhDr. Zdena Jesenská, CSc., dlouholetá aktivní členkaČPdS, Praha, pso@centrum.cz

Uchovat historickou paměť pedagogické komunity

https://journals.muni.cz/pedor/article/download/1011/816

Uchovat historickou paměť pedagogické komunity

Abstract

Similar works

Full text

Available Versions

Masaryk University Journals / Časopisy Masarykovy univerzity