The paper deals with geophysical reseach in the middle Svratka river valley, Junácká louka-Obora site near the Brno dam. The longtime investigations cover development phases of the Svratka river. This part is focused on spatial limitation of a tectonically conditioned depression with Ottnangian sediments. We used ground penetrating radar and vertical electrical sounding for survey, advanced GPR processing and analysis in geographic information system

Hubatka, František

Kuda, František

Peterková, Lucie

Masaryk University Journals / Časopisy Masarykovy univerzity

Geol. výzk. Mor. Slez., Brno 201064	 KenozoikumNÁVRH VYMEZENÍ OTTNANGSKÝCH ŠTĚRKŮ V LOKALITĚ OBORA-JUNÁCKÁ LOUKA (ÚDOLÍ SVRATKY, SEVEROZÁPADNĚ OD BRNA) NA  ZÁKLADĚ GEOFYZIKÁLNÍHO MĚŘENÍA proposal on limitation of Ottnangian sediments at the locality Obora-Junácká louka (the Svratka River Valley, NW from Brno) based on geophysical researchFrantišek Kuda1, František Hubatka2, Lucie Peterková11	Geografický	ústav	PřF	MU	Brno,	Kotlářská	2,	611	37	Brno;	e-mail:	328858@mail.muni.cz2	KOLEJ	CONSULT	&	Servis	spol.	s.r.o.,	Křenová	131/35,	602	00	Brno;	e-mail:	hubatka@kcas.cz(24–32 Brno)Key words: the Svratka River, tectonic depression, Ottnang sediments, ground penetrating radar, vertical electrical soundingAbstractThe paper deals with geophysical reseach in the middle Svratka river valley, Junácká louka-Obora site near the Brno dam. The longtime investigations cover development phases of the Svratka river. This part is focused on spatial limitation of a tectonically conditioned depression with Ottnangian sediments. We used ground penetrating radar and vertical electrical sounding for survey, advanced GPR processing and analysis in geographic information system. ÚvodV  letech 2006–2009 bylo provedeno geofyzikální měření na  lokalitě Obora a  Junácká louka u Brněnské přehrady. Dílčími cíly měření bylo prostorové vymezení sedimentárních poloh a vytvoření 3D modelu povrchu krystalinika s důrazem na průběh sedimentárních depresí za účelem studia tektonických pohybů v lokalitě.Zájmové území se nachází v oblasti střední Svratky. Dle geomorfologického členění Demka a kol. (1987) se nachází v oblasti Bobravské vrchoviny, konkrétně v ob­lasti Lipovské vrchoviny. Jedná se o  průlomové údolí Svratky mezi Veverskou Bítýškou a Brnem. Průlomové údolí Svratky v zájmovém úseku je podle Krejčího (1964) antecedentního původu a vyvinulo se na dislokacích a tek­tonických poruchách, což dokazuje tím, že se údolí lomí v krátké pravoúhlé úseky a neprobíhá napříč Bobravskou vrchovinou přímočaře. Označuje toto údolí jako zlomové. Údolí Svratky je v tomto úseku poměrně ostře zaříznuto do okolního reliéfu, který je tvořen z největší části grani­tovými horninami brněnského masivu. V širším kontextu zde můžeme pozorovat výrazné morfologické projevy tektonického ovlivnění – například v oblasti hradu Veveří a v úseku mezi autokempem Obo ra a přístavištěm Rokle má údolí pravidelný pravoúhlý prů­běh. Je také pravděpodobné, že i některé přítoky Svratky využívají starých, morfologicky se projevujících tekto­nických poruch, což je patrné např. v oblasti autokempu Obo ra, kdy jednotlivé přítoky Svratky mají shodný směr s hlavním tokem Svratky a to S–J. Na tuto skutečnost po­ukázal také Krejčí (1964). Na  svazích zatopeného údolí Svratky se nachází poměrně velké množství plošin, z nichž některé můžeme označit jako říční terasy. Jednou z  těchto plošin je také lokalita Obora. Lokalita Obora se nachází sz. od Brna, na pravém svahu zatopeného údolí Svratky, v blízkosti autokempu Obora. Jedná se o mírně ukloněnou (sklon 2° až 5°) plošinu sklánějící se směrem k zatopenému údolí Svratky, jejíž plochý reliéf je v kontrastu s poměrně vý­razně rozčleněným okolním reliéfem. Na jejím povrchu leží zbytky štěrkopísků, jejichž valouny jsou až 10 cm velké. Říkovský (1932) považuje tuto plošinu za  zbytek říční terasy, která se nachází v nadmořské výšce 255 m, tj. 40 m nad údolním dnem. Krejčí (1964) ji naopak ozna­čil za plošinu tektonického původu. Plošina nepřechází do okolního reliéfu kontinuálně, ale je oddělena poměrně ostře vystupujícím svahem s výrazně větším sklonem, který z morfologického hlediska na povrchu vykazuje známky tektonicky podmíněného svahu vyvinutého podél zlo­mové linie. V rámci předchozích výzkumů se určilo stáří sedimentární výplně v oblasti Obora podle studie těžkých minerálů materiálu z vrtané studny jako ottnang (Peterko­vá a kol. 2008). Uvedený závěr podporuje zjištění Čtyroké a kol. (1999) nebo Nehyby a kol. (2006) popisující deprese vyplněné shodným materiálem v širším okolí.Geofyzikální měřeníGeofyzikální měření bylo realizováno metodami GEORADAR a VES (vertikální elektrické sondování). Po dobu výzkumu se realizovalo celkem 11 georadarových profilů (PF0–PF10) o souhrnné délce 4 006 m a 15 sond metodou VES (obr. 1).Georadarové měření bylo provedeno přístrojem kanadské výroby PulseEKKO PRO s  frekvencí 50 MHz a časovým oknem 3 000 ns. Krok měření byl 1 m. Nadstav­bové zpracování dat, které zahrnovalo různé druhy filtrace signálu, migraci a  výpočet Hilbertových transformací (okamžité fáze), umožnilo získat hloubkové řezy v dobrém rozlišení, na kterých lze vymezit sedimentární struktury a to až do hloubek ca 30 m.Geol. výzk. Mor. Slez., Brno 2010Kenozoikum	 65Fosilní depozitní centrum je zachy­ceno na  složeném profilu PF 0–3 (obr. 2), který vede ve  směru J–S centrální části plošiny Obora. Jeho interpretace byla opře­na o starší údaje vrtů HV1 a HV2 (Jahoda 1980) a  sondy VES. V  hloubkovém řezu jsou vymezeny kontury depresní struktury, jejíž výplň se oproti okolnímu krystaliniku vymezuje skupinou subparalelních a dyna­micky výrazných reflexních rozhraní. Úbytek dynamiky signálu při bázi deprese je prav­děpodobně způsoben přítomností většího množství vody v bazálních vrstvách štěrků. Tuto skutečnost podporuje i odporový řez, který ukazuje snížení odporů na  j. okraji profilu (obr. 3). Z georadarových záznamů jsou dále patrné četné projevy strukturně tektonických indikací.Metoda VES byla realizována pří­strojem RESISTAR a naměřené křivky byly interpretovány programem VES 1 (Geofy­zika Brno). Kvalitativní interpretace křivek VES na profilu PF 0–3 nastiňuje odporově diferencované prostředí. V  přípovrchové zóně na sondách 2–5 byly naměřeny nízké hodnoty pod 100 Ω.m, které zvláště na son­dách 2 a  3 pokračují do  větších hloubek. Na  sondách 6–8 naopak měrný odpor dosahuje řádově stovek až tisíců Ω.m. Pro delší rozestupy proudových elektrod měrné odpory charakterizují změny ve  skalním podloží a  jeho kvalitě. Nejvýraznější jsou bloky měrných odporů 300–400 Ω.m na bodech VES 4–7. Zvlnění isolinií a pokles hodnot mezi sondami 4 a 5 může indikovat porušené podloží.Kvantitativní interpretace dává skuteč­né měrné odpory (Ω.m) a mocnosti geoelek­trických vrstev. Přípovrchové vrstvy svrch­ních horizontů pokryvu, tvořené svahovými hlínami s mocností do 8 m a proměnnými měrnými odpory v  rozpětí 5–4 154 Ω.m. Nejnižší hodnoty mají jemnozrnné, převážně jílovité sedimenty. S přibývajícím podílem zrnitých poloh a úlomků jejich měrný od­por roste. Zajímavá situace nastává u sondy 8, kde byly do hloubky 2 m interpretovány vysoké měrné odpory 1 090–4 154 Ω.m, ale pak do hloubky ca 6 m pokles na 46 Ω.m. Do­mníváme se, že jsme zde zachytili izolovaný blok skalního masivu zakleslý v sedimentech, zatímco hloubka podloží je v tomto místě až okolo 6 m.Pod pokryvem leží vrstva písků s měr­nými odpory 88–135 Ω.m. Jejich mocnost se mění mezi 5–17 m. Vyšší měrné odpory Obr. 1: Přehledová mapa průběhu georadarových profilů a pozice sond VES.Fig. 1: Localization of georadar survey line and vertical electrical sounding in the study area.Obr. 2: Interpretace složeného georadarového záznamu z profilů PF0–3.Fig. 2: Interpretation of georadar profile PF0–3.Obr. 3: Odporový řez dle sond VES 1–8.Fig. 3: Interpolation of vertical electrical sounding VES 1–8.Obr. 4: Interpretace georadarového záznamu z profilu PF6 přes zamrzlý rybník a přehradu.Fig. 4: Interpretation of georadar profile PF6 across the frozen pond and the Brno dam. Geol. výzk. Mor. Slez., Brno 201066	 Kenozoikum(309–990 Ω.m) mají štěrky, které se vyskytují jak ve svrch­ních partiích, tak i v hlubších horizontech, na přechodu do skalního podloží.Měrné odpory skalního podloží jsou vysoké (521–7 633 Ω.m). Určení geoelektrického rozhraní na přechodu ze štěrků do skalního podloží je velmi obtížné kvůli téměř shodným fyzikálním vlastnostem obou prostředí a stano­vení věrohodného typu odporového modelu prostředí.Profil PF 6 (obr. 4) probíhá ve směru J–S a byl odmě­řen v lednu 2009, kdy bylo využito velkých mrazů k reali­zaci měření na zamrzlé Svratce a přilehlém rybníku. Pode dnem rybníka a na levém břehu Svratky byly detekovány frekvenčně odlišné georadarové facie, které jsme vyhod­notili jako polohu štěrků nebo štěrkopísků s bází v hloubce ca 10 m. V prostoru rybníka byla dále v hloubce 10 až 20 m (pod štěrky) detekována další anomální poloha, pro kterou zatím nemáme vysvětlení. V prostoru vypuštěné přehrady byly odměřeny dvě sondy VES, které zjistily pod vrstvou bahna polohu písků a mělce uložené skalní podloží v hloubce 6 až 7 m.Profil PF 9 (obr. 5) byl odměřen s cílem zjistit stav horninového prostředí v prostoru lesa na  s. straně Junácké louky. Probíhal ve směru JJZ–SSV v délce 400 m. Na profilu byla mezi metrážemi 130–370 detekována reflexně odlišná strukturní poloha, kterou zatím interpretujeme jako větší akumulaci písků s bází v hloubce 10 až 25 m. Pod touto georadarovou facií sledujeme další méně výrazné změny vlnového pole, u  kterých nevíme, zda se jedná o projev zvětralého podloží, sutí nebo bazálních štěrků. Litolo­gické zatřídění této anomální polohy, včetně nadložního sedimentárního komplexu, je nutné do  budoucna zpřesnit elektrickým měřením, několika sondami VES.Tvorba 3D modeluV záznamech georadarových profilů bylo interpretováno geologické rozhraní odpovídající bázi starších sedimentárních prostorů. Na  základě plošné korelace zjištěných údajů a  expertních zkušeností byly vytvořeny izolinie depozitních center. Za účelem tvorby 3D modelu došlo při digi­talizaci vymezených izolinií k jejich napojení na okolní terén určený vrstevnicemi z datové sady ZABAGED. Generování digitálního modelu reliéfu (DMR) a báze sedimentár­ních prostorů proběhla v prostředí softwaru ArcGIS 9.2 s využitím extenze Spatial Ana­lyst pomocí interpolační metody Natural Neighbor. Při 3D vizualizaci modelu báze sedimentárních prostorů se zvýrazněním pomocí stínovaného reliéfu (obr. 6) vynikly hrany depresí a prostorové vztahy struktur v lokalitě. S využitím 3D modelu se počítá do dalších studií pro lepší pochopení tekto­nického vývoje lokality.Vymezení sedimentárních depocenterPodle získaných isolinií byly v mapě (obr. 7) ohra­ničeny nejhlubší části, které lze považovat za depozitní centra starší sedimentární formace. Zde se štěrky bu­Obr. 5: Interpretace georadarového záznamu z profilu PF9 na Junácké louce.Fig. 5: Interpretation of georadar profile PF9 at the locality Junácká louka.Obr. 6: Vizualizace 3D modelu báze sedimentárních prostorů lokality Junácká louka–Obora s vyznačením měřených georadarových profilů.Fig. 6: 3D model of sedimentary base at the locality Junácká louka–Obora with georadar survey line.Tab. 1: Parametry zjištěných depozitních center vypsány od SZ (Junácké louky) k JV (Oboře).Tab. 1: Parameters of localized sedimentary areas order from NW (Junácká louka) to SE (Obora). Pozice středu rozloha [ha]délka hlavní osy [m]max.  hloubka [m]49°15‘40,872‘‘N; 16°27‘43,464‘‘E 3,3 292,2 26,149°15‘32,700‘‘N; 16°28‘01,600‘‘E 1,6 270,0 16,149°15‘25,354‘‘N; 16°28‘17,309‘‘E 9,2 600,5  Geol. výzk. Mor. Slez., Brno 2010Kenozoikum	 67dou vyskytovat v nej­větších mocnostech. Souhrnné parametry odvozené z DMR pro zjištěné struktury jsou uvedeny v tabulce (tab. 1). Hlavní a  plošně nejrozsáhlejší reálně zjištěné epicentrum leží z. od Obory. Tato poměrně úzká deprese je protáhlá ve  směru SSZ–JJV. Další relikt štěrků byl detekován pod rybníčkem na  j. okraji hájovny. Před­pokládáme, že toto depocentrum bylo „zrušeno“ mladšími tektonickými pohyby krystalinika. Třetí de­tekovaná deprese leží na  v. straně Junácké louky. Z plošné kore­lace se dále naznačuje, Obr. 7: Vymezení zjištěných a předpokládaných depozitních center.Fig. 7: Position of localized and expected sedimentary areas.Obr. 8: Výškový profil báze.Fig. 8: Profile graph of sedimentary base.Geol. výzk. Mor. Slez., Brno 201068	 Kenozoikumže se větší polohy štěrků mohou vyskytovat i na z. straně Junácké louky a pod kempem Obora. Tyto předpoklady je nutné ověřit dalším georadarovým měřením. Hlavní osy zjištěných i  předpokládaných depresí odpovídají převažujícímu s.–j. směru realizovaných geo­radarových profilů. Propojením detekovaných depresí získáváme úzkou strukturu orientovanou ve směru SZ–JV vyplněnou štěrky ottnangu. Tento prostor byl následně segmentován a  deformován mladšími tektonickými pohyby, což je patrné z výškového profilu báze (obr. 8) s  vyznačením fosilních depozitních center. Deformaci dokládá tendence rostoucí výškové pozice depresí ve smě­ru od Junácké louky k Oboře při shodné výškové úrovni současného terénu obou lokalit.ZávěrV rámci geofyzikálního průzkumu v lokalitě Junácká louka­Obora byla zjištěna 3 fosilní depositní centra sedi­mentů vyplněná ottnangskými štěrky a stejný počet je ještě v oblasti předpokládán. Prostorové uspořádání depresí s 3D modelem naznačuje jejich spojení do úzké struktury orientované SZ–JV, která je podle georadarových záznamů deformována mladšími tektonickými pohyby.Plošná korelace geofyzikálních dat, interaktivní tvorba výškových profilů na  základě interpolovaného povrchu báze sedimentů srovnáním se současným DMR a 3D vizualizace podpořily teorii tektonického vývoje re­liéfu v lokalitě Junácká louka­Obora, která je cílem našich dlouhodobých studií.Práce je součástí grantového projektu GA ČR 205/06/1024 „Geomorfologie údolí střední Svratky – kvarterní vývoj a en-vironmentální aspekty“.LiteraturaČtyroká, J. – Petrová, P. – Vít, J. (1999): Revize a stratigrafické zařazení terciérních sedimentů v depresích severně od Brna. – Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1998, 51–53. Brno.Demek, J., ed. (1987): Zeměpisný lexikon ČSR: Hory a nížiny. – Academia, Praha, 584 s.Jahoda, V. (1980): Zpráva o předběžném hydrogeologickém průzkumu pro zajištění zdroje podzemní vody pro podnikovou školu JmSL na Oboře. – Geotest, Brno, 21 str.Krejčí, J. (1964): Reliéf brněnského prostoru. – Folia PřF UJEP, spis 4, sv. 5, 123 str.Nehyba, S. – Bubík, M. – Kirchner, K. – Petrová, P. – Vít, J. (2006): Fluviální sedimenty mezi Jinačovicemi a Kuřimí. – Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2005, 44–47. Brno.Peterková, L. – Kirchner, K. – Hubatka, F. – Nehyba, S. (2008): Geofyzikální výzkum v lokalitě Obora (SZ od Brna) a jeho aplikace na poznatky vývoje řeky Svratky mezi Veverskou Bítýškou a Brnem. – In Geomorphologia Slovaca et Bohemica, 55–62. Bratislava, SAV.Říkovský, F. (1932): Fluviatilní terasy střední Svratky. – Spisy vydávané Přírodovědeckou fakultou Masarykovy university, č. 152, 22 str.

NÁVRH VYMEZENÍ OTTNANGSKÝCH ŠTĚRKŮ V LOKALITĚ OBORAJUNÁCKÁ LOUKA (ÚDOLÍ SVRATKY, SEVEROZÁPADNĚ OD BRNA) NA ZÁKLADĚ GEOFYZIKÁLNÍHO MĚŘENÍ

https://journals.muni.cz/gvms/article/download/4733/3800

NÁVRH VYMEZENÍ OTTNANGSKÝCH ŠTĚRKŮ V LOKALITĚ OBORAJUNÁCKÁ LOUKA (ÚDOLÍ SVRATKY, SEVEROZÁPADNĚ OD BRNA) NA ZÁKLADĚ GEOFYZIKÁLNÍHO MĚŘENÍ

Abstract

Similar works

Full text

Available Versions

Masaryk University Journals / Časopisy Masarykovy univerzity