Václav Čermák

Hrčak - Portal of scientific journals of Croatia

IN MEMORIAM321SLOVO 59 (2009)Dne 24. června 2008 zemřela v Brně významná česká paleoslovenistka PhDr. Ludmila Pacnerová, CSc., specialistka na hlaholskou paleograﬁ i a přední znalkyně hlaholského písemnictví Slovanského (Emauzského) kláštera v Praze.Ludmila Pacnerová se narodila v Třebíči, kde také vystudovala gymná-zium a roku 1944 složila maturitní zkoušku. Vzhledem k tomu, že za vál-ky Němci uzavřeli všechny české vysoké školy, mohla svá vysokoškolská studia zahájit až po jejím ukončení. Roku 1945 se zapsala na Filozoﬁ ckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde studovala češtinu a latinu. K jejím vysokoškolským učitelům patřili především František Trávníček, Josef Machek, Josef Kurz, Jaroslav Ludvíkovský a další. Ještě za studií se stala externí spolupracovnicí připravovaného staroslověnského slovníku. Po ukončení vysokoškolských studií krátce působila jako učitelka základní školy ve Starých Hamrech v severomoravském pohraničí.Na počátku padesátých let získala L. Pacnerová nabídku pracovat v teh-dejší pobočce Slovanského ústavu v Brně, kde paralelně s pražským pra-covištěm vrcholily přípravné práce na Slovníku jazyka staroslověnského, který začal po jednotlivých sešitech pravidelně vycházet od roku 1958. V počátcích excerpovala lexikální materiál staroslověnských památek (ještě v první polovině 90. let dodatečně provedla úplnou excerpci nově objevené části Sinajského euchologia), později zpracovávala slovníková hesla pro Slovník jazyka staroslověnského I.-IV. (Praha 1966, 1973, 1982, 1997). Autorsky se podílela také na »moskevském« Staroslověnském slov-níku (Старославянский словарь /по рукописям X-XI вв./ Москва 1994), v němž zpracovala hesla písmene Ž, Dz, Z, L a P. Až do posledních chvil LUDMILA PACNEROVÁ(Třebíč, 20. 7. 1925  – Brno, 24. 6. 2008)IN MEMORIAM322SLOVO 59 (2009)svého života neúnavně spolupracovala na přípravě 2. rozšířeného vydání to-hoto slovníku. V průběhu 90. let se také podílela na zpracování hesel Řecko-staroslověnského indexu (hesla písmen lambda, mí, ný a ksí), který začal vydávat od roku 2008 Slovanský ústav AV ČR.Kromě práce na Slovníku jazyka staroslověnského se L. Pacnerová na přelomu 50. a 60. let věnovala také problematice staroslověnského inﬁ nitivu v příspěvcích K syntaxi inﬁ nitivu v staroslověnských evangelních kodexe-ch (1958) a Синтаксис инфинитива в старославянских евангельских кодексах с точки зрения техники перевода (1964), nicméně jejími od-bornými životními zájmy se staly hlaholské písmo a hlaholské písemnictví Slovanského (Emauzského) kláštera v Praze druhé poloviny 14. a počátku 15. století.Vedle V. Tkadlčíka a F. V. Mareše se Pacnerová záhy stala v českém pro-středí uznávanou odbornicí na hlaholici. Do obecných otázek hlaholského písma zasáhla především svou objevnou studií Číselné značky pro tisíce ve staročeském hlaholském Komestoru (Slavia 37, 1968, 587-589), v níž doká-zala číselnou platnost některých hlaholských liter z konce hlaholské abecedy. Významným způsobem přispěla také k edici nově objevené části Sinajského žaltáře, kterou pod redakcí F. V. Mareše připravila spolu se svými pražskými kolegy Z. Hauptovou, V. Konzalem, J. Švábovou a P. Fetkovou-Stankovskou pod názvem Psalterii Sinaitici pars nova (monasterii s. Catharinae codex slav. 2/N) (Wien 1997). Pacnerová pro toto vydání zhotovila na základě fototypií pečlivou transliteraci celého textu z hlaholice do cyrilice. Pro potřeby pra-žského paleoslovenistického pracoviště dále pořídila i precizní cyrilskou tran-sliteraci nově objevené části hlaholského Sinajského euchologia. Tato památ-ka však nebyla nakonec v kritické edici vydána, neboť čeští badatelé k tomu nedostali svolení. Práce a zájem o slovanské rukopisy přivedl L. Pacnerovou i ke studiu cyrilských textů (např. příspěvek Neznámý cyrilský rukopis irmo-logia v knihovně Národního muzea v Praze. In: Sborník Národního muzea v Praze, řada C, 1977, 65-70), i k některým obecnějším úvahám o počátcích písma u Slovanů (např. Písma pro Slovany: hlaholice, cyrilice, latinka In: Cyrillomethodiana. Sborník k uctění památky Mons. prof. ThDr. Vojtěcha Tkadlčíka. Olomouc-Praha 2000. 98-108).Zájem o staroslověnštinu, hlaholici, ale i o staročeské písemnictví se L. Pacnerové podařilo prolnout při studiu hlaholského písemnictví Slovanského (Emauzského) kláštera v Praze, kde se zabývala jak staročeskými památka-IN MEMORIAM323SLOVO 59 (2009)mi psanými hranatou hlaholicí, tak i speciﬁ ky tohoto písma v českém ruko-pisném prostředí. Zde ještě více vynikly její schopnosti potřebné pro histo-rickou ﬁ lologii, totiž důkladnost, přesnost a smysl pro detail. Písemnictví Slovanského kláštera věnovala Pacnerová pozornost již od začátků své ba-datelské kariéry, kdy se zaměřila nejprve na latinkou psané zlomky staro-českého překladu Comestora. Nový impuls jejímu bádání přinesl objev 10 dvojlistů českohlaholského Comestora, které byly nalezeny v letech 1959 a 1964 ve Státním archivu v Třeboni. Vybídnuta V. Kyasem a F. Ryšánkem postupně připravila vydání jednotlivých zlomků. Její editorské snažení bylo v tomto případě završeno vydáním všech známých českohlaholských zlomků Comestora (celkem 27 folií), publikovaných synopticky s latinskou předlohou pod názvem Staročeský Hlaholský Comestor (Praha 2002). Zde Pacnerová dospěla k závěru, že hlaholská verze je textologicky bližší ar-chetypu než texty psané latinkou, a v této souvislosti vyslovila domněnku, že překlad mohl být původně pořízen v souvislosti s činností Slovanského kláštera v Praze. Nové objevy hlaholských zlomků v třeboňském archivu přivedly Pacnerovou také k systematizaci dosavadního poznání dochova-ných českohlaholských památek, zejm. ve studiích České hlaholské pa-mátky (Slavia 32, 1963, 452-457), Česká hlaholská literatura v klášteře Na Slovanech (In: Z tradic slovanské kultury v Čechách. Sázava a Emauzy v dějinách české kultury. Praha 1975, 155-161), České hlaholské památky II. (Slavia 61, 1992, 419-424) a Český hlaholismus (Slavia 63, 1994, 119-128). Bádání o staročeském překladu Comestora postupně Pacnerovou přivedlo také ke studiu ostatních českohlaholských rukopisů. Časopisecky byly na stránkách Listů ﬁ lologických zpřístupněny všechny známé hlaholské zlom-ky Pasionálu a Zlaté legendy Jakuba de Voragine.Největším přínosem L. Pacnerové v oblasti českohlaholských památek je výzkum a ediční zpracování tzv. České bible hlaholské, hlaholicí psa-ného staročeského textu, který byl opsán z latinky ve Slovanském klášteře v letech 1412-1416. Při studiu této památky navazovala sice na předchozí výzkumy J. Vajse, F. Ryšánka a V. Kyase, nicméně i zde provedla významné korekce předchozích závěrů. Za vrchol tohoto studia lze považovat kritické vydání textu, kterým došlo ke zpřístupnění v českém prostředí unikátního rukopisu zejména pro potřeby paleobohemistiky. Pacnerová nejprve publi-kovala v knize Staročeské hlaholské zlomky (kritické vydání) (Praha 1986) edici všech známých biblických zlomků Starého i Nového zákona a fra-IN MEMORIAM324SLOVO 59 (2009)gmentu, obsahujícího výklad hebrejských a chaldejských jmen v bibli, který tvořil závěr celého biblického textu. Náročnější však byla práce na edici do-chovaného 2. svazku hlaholského rukopisu o 258 foliích, kterou publikovala pod názvem Česká bible Hlaholská (bible Vyšebrodská) (Praha 2000). Obě vydání obsahují text památek pečlivě transliterovaný z hlaholice do latinky a parakritický a kritický aparát, jehož součástí jsou i různočtení paralelních staročeských rukopisů.V rámci studia českohlaholských památek se Pacnerová začala systema-ticky zabývat také rozšířením znalosti hlaholice v českých zemích ve 14.-15. století a použitím tohoto písma pro starou češtinu. Z první oblasti je třeba uvést její významný článek Hlaholice v české písařské praxi (Listy ﬁ lolo-gické 112, 1989, 30-40), v němž upozornila na 4 hlaholská abecedaria, která v té době vznikla v Čechách, a na užití hlaholice jako šifrovacího písma v polovině 15. století. V tomto článku také publikovala fototypii latinského textu psaného hlaholským písmem, jenž rovněž pochází z českého prostředí. Speciﬁ ka použití hlaholského písma pro psaní staročeských textů pečlivě rozebrala v příspěvku Česká varianta charvátské hranaté hlaholice (Slovo 44-46, 1996, 45-62) a ve studii Staročeské hlaholské památky a charvátská hranatá hlaholice (Slovo 56-57, 2008, 405-420), jež byla publikována jen několik dní před náhlou smrtí autorky.Přestože L. Pacnerové, zaměstnané v ústavech Akademie věd, nebylo umo žněno podílet se systematicky na výchově zájemců o paleoslovenistic-ké bádání, v době jejího krátkého pedagogického působení na Filozoﬁ cké fakultě MU v Brně v letech 1968-1969 se jí podařilo pro obor získat a po-myslnou štafetu úspěšně předat své jediné žačce, doc. Heleně Bauerové. Odchodem L. Pacnerové ztrácí česká a světová paleoslovenistika význa-mnou oporu v oblasti staroslověnské lexikograﬁ e, hlaholské paleograﬁ e, znalkyni českohlaholského písemnictví Slovanského kláštera v Praze a pečlivou i výkonnou vydavatelku hlaholských památek.VÁCLAV ČERMÁK

Ludmila Pacnerová

Abstract

Similar works

Full text

Available Versions

Hrčak - Portal of scientific journals of Croatia