Permissive and specific vectors

Abstract

Souhrn Porovnali jsme jednotlivé metody sloužící ke zjišťování síly infekce v střevě flebotoma: mikroskopický odhad síly infekce ve vypitvaném střevě, stanovení počtu promastigotů pomocí počítací komůrky a kvantitativní PCR (Q-PCR). Mikroskopický odhad je nejvhodnější pro určování síly infekce po defekaci samice, kdy je důležité určit lokalizaci. Hemocytometr je nejvhodnější pro určení přesného počtu promastigoů před defekací, kdy je odhad znemožněn velkým množstvím krve. Počítání v počítací komůrce je ale velice pracný postup a nedovoluje vyšetřit větší počet střev. Q-PCR se zdá být nejpřesnější metodou, která je méně pracná než hemocytometr. Tato metoda však není příliš vhodná pro rutinní pokusy vzhledem ke své ceně. Každá ze tří metod má tedy své výhody a nevýhody a jejich volba by se měla odvíjet od účelu pokusu a schopností experimentátora. Prokázali jsme, že podle vnímavosti flebotomů vůči různým druhům leishmanií můžeme tyto vektory rozdělit na specifické a permisivní. Specifičtí vektoři podporují vývoj ve svém trávicím traktu pouze jednoho druhu leishmanie, zatímco v permisivních se úspěšně vyvíjejí leishmanie více druhů. Nově kolonizovaný druh P. arabicus je stejně jako P. halepensis, P. argentipes, P. perniciosus a Lu. longipalpis permisivním druhem. Tyto druhy flebotomů mají kromě..