Donedávna se v souvislosti s diabetem v pediatrické populaci uvažovalo téměř výhradně O diabetu mellitu I. typu (Tl DM) s jeho typickou klinickou symptomatologií zahrnující polyurii, polydipsii, váhový úbytek a případně projevy ketoacidÓzy. Nyní na diabetes mellitus dětského věku a adolescence pohlížíme jako na heterogenní onemocnění zahrnující skupinu poruch s rozdílnou patogenezí, průběhem a odpovědí na léčbu (ADA 2005). V některých případech je klinická symptomatologie velmi sporá a může se omezit jen na náhodné zjištění mírné hyperglykémie v rámci vyšetřování pro různé klinické stavy. Náhodnou hyperglykémií se rozumí zvýšená glykémie nad referenční mez u jinak zdravého, klinicky asymptomatického jedince, stanovená z náhodného žilního odběru nalačno za bazálních podmínek (např. v rámci preventivní prohlídky) či během zátěžové situace (např. v průběhu akutně probíhající onemocnění, v souvislosti s chirurgickým zákrokem či úrazem). Dle definice (ADA 2005, WHO 1999) se za fyziologické považují hodnoty plazmatické glykémie nalačno nižší než 5,6 mmol/I za předpokladu dodržení podmínek preanalytické přípravy. Normální hodnota glykémie měřená 2 hodiny po standartní zátěži v průběhu OGTI (orálního glukózového tolerančního testu) je nižší než 7,8 mmolll. I přes existenci jasných kritérií nepovažuj í některé..
