This dissertation deals with the relationship between the sacred and the cubism of Pablo Picasso and Georges Braque. Through the analysis of images, it shows how the sacred is present in the main inspirational sources of Cubism, i.e., in the work of Paul Cézanne and in primitive art, and how it manifests itself in the early and later stages of Cubism. It also points out the affinity between Husserl's phenomenology and Cubism, which is manifested primarily from the analytical phase of Cubism onwards. The first chapter deals with the sources of inspiration of cubism, namely Paul Cézanne and primitive art. It explores elements of otherness and ugliness, mainly associated with the feeling of tremendum. In Cézanne's work it notes his relationship to the landscape, which it examines in connection with sacred space. Primitive art served as a parenthesis for Picasso, thanks to which he was able to look at things in a new way. The real breakthrough, however, comes with the creation of analytical cubism, for it is a picture of a radically different and new world, a world based on the subjectivity of its creator. The second chapter traces the chronological development of Cubism from the analytical period, through the invention of collage to the synthetic period. In doing so, it pays particular attention to...Tato práce se zabývá vztahem mezi posvátnem a kubismem Pabla Picassa a Georgese Braquea. Pomocí analýzy obrazů ukazuje, jakým způsobem je posvátno přítomno v hlavních inspiračních zdrojích kubismu, tedy v díle Paula Cézanna a v primitivním umění, a jak se projevuje v rané i pozdějších fázích kubismu. Dále poukazuje na afinitu mezi Husserlovou fenomenologií a kubismem, projevující se především od analytické fáze kubismu dále. Husserlovu fenomenologii chápe v kontextu této práce jako "myšlenku doby". První kapitola se zabývá inspiračními zdroji kubismu, jmenovitě Paulem Cézannem a primitivním uměním. Zkoumá prvky jinakosti a ošklivosti, spjaté převážně s pocitem tremenda. U Cézanna si všímá jeho vztahu ke krajině, který zkoumá v souvislosti s prostorem posvátným. Primitivní umění posloužilo Picassovi jako závorka, díky které dokázal pohlížet na věci nově. Skutečný zlom však nastává se stvořením analytického kubismu, neboť ten je obrazem světa radikálně jiného a nového, světa vycházejícího ze subjektivity svého tvůrce. Kapitola druhá sleduje chronologický vývoj kubismu od analytického období, přes vynález koláže až po období syntetické. Všímá si přitom především afinity mezi kubistickými obrazy a Husserlovou fenomenologií, kterou se snaží dokládat konkrétními příklady. Posvátno je zde zastoupeno...Ústav filosofie a religionistikyInstitute of Philosophy and Religious StudiesFaculty of ArtsFilozofická fakult
