Visegrádská skupina se po rozpadu sovětského bloku stala nejvýraznějším
regionálním uskupením v prostoru střední Evropy. Historicky se jedná o
region s mimořádnou geopolitickou senzitivitou, přičemž po pádu železné
opony se státy v něm ležící jednoznačně vyslovily pro definitivní začlenění
do západních integračních struktur. Nehledě na úspěch tohoto snažení a
členství v EU a NATO vnímají i v současnosti státy střední Evropy svou
periferní pozici a snaží se společně čelit hrozbám a výzvám pro svou
bezpečnost. Naše kniha analyzuje, jaké strategie a přístupy Visegrádská
čtyřka a její členské státy v oblasti bezpečnostní a zahraniční politiky
preferují, jaká rizika vnímají jako nejvýraznější a jaké návrhy opatření a
řešení společně či jednostranně prosazují
