Současná nestabilita arabského světa se projevuje různě: revolucemi,
politickým islámem, terorismem, migrací a hroucením celých států.
Kniha vysvětluje kořeny nestability s pomocí teoreticky původní a empiricky
podložené historicko-sociologické srovnávací analýzy. Ta vychází z teze o
vysoce nerovnoměrném tempu změn v jednotlivých dimenzích
modernizace. Jedná se tak o důsledek rychlých socio-demografických změn,
jako je populační růst, urbanizace, expanze médií a vzdělanosti,
pomalejšího vývoje hospodářství, neznatelné či regresivní politické změny
projevující se erozí schopnosti států vládnout či absencí demokratizace.
Výsledkem je kumulace společenského napětí, jež se manifestuje trojím
deficitem: prosperity, demokracie a bezpečí
