Proutova nejnovější kniha vychází v době, kdy se „nová studia“ na poli vědeckého výzkumu dětství již výrazně prosadila a přichází nyní čas znovu promyslet a diskutovat jejich teoretická východiska a výzkumné přístupy. Alan Prout si v knize The Future of Childhood klade právě tento cíl. Pouští se v ní do diskuse o nové historické možnosti učinit krok ven z modernity a nalézt nové propojení dosud vzájemně separovaných přístupů přítomných v bádání o dětství. Prout argumentuje tím, že dětství, stejně jako ostatní fenomény, je heterogenní, komplexní a vyvíjející se jev a jako takový vyžaduje širokou paletu intelektuálních zdrojů, interdisciplinární přístup a myšlenkově otevřený proces zkoumání. Pole výzkumu dětství je snad právě nyní připraveno vytvořit konceptuální aparát schopný překonat úzký a fragmentovaný pohled na své ústřední téma. Tento obecný argument Prout postupně rozvíjí v pěti kapitolách své knihy. Důležitou linii v jeho úvahách přitom hraje kritika klíčového schématu modernistického přístupu k výzkumu dětství, jímž je dichotomie příroda/kultura
