The thesis analyses religious themes in the poetry of Dámaso Alonso and José María Valverde, who published their most famous collections of poems in the 1940s. First, it shortly presents the literary context and tradition of religious poetry in Spain in the years following the Civil War. The main part analyses religious motifs in the works of the two poets and compares their perspectives. The thesis focuses, in particular, on the theme of God (and his various aspects in the poems) and man and on their mutual relationship. It also explores the faith (and doubts) and the perspectives of life and death. The analysis aims at revealing two tendencies common for both authors: the inclination towards dialogism and thoughts associated with the Bible.Práce studuje náboženské motivy v poezii Dámasa Alonsa a Josého Maríi Valverdeho, publikujících své nejslavnější básnické sbírky ve čtyřicátých letech 20. století. Nejprve uvádí letmé nahlédnutí do literárního kontextu a přibližuje panorama španělské poválečné poezie po občanské válce se zaměřením na náboženskou poezii. Největší pozornost je věnována rozboru konkrétních náboženských motivů v díle obou básníků a srovnání jejich pohledů. Práce se soustředí především na motiv Boha (jakými způsoby a z jakých perspektiv o něm básníci pojednávají), na postavu člověka a na jejich vzájemný vztah. Také se zabývá tématem víry (a pochybností) a pojetím života a smrti. Dále se rozbor snaží ukázat dva jednotící prvky spojující oba básníky a prolínající se napříč motivy: tendenci k dialogičnosti a myšlenkovou provázanost s Biblí.Ústav románských studiíInstitute of Romance StudiesFaculty of ArtsFilozofická fakult
