Tato práce zkoumá metodu a působení vypravěčského stylu Ernsta Weiße v jednom z jeho nejdůležitějších děl, románu "Ich - Der Augenzeuge" (1963). Úvod je zaměřen na relevantní obecné informace o biografii a tvorbě autora a zdůraznění podstatných částí obsahu zkoumaného románu. Práce se opírá o poznatky významných odborníků na dílo Ernsta Weiße, kteří reprezentují aktuální stav tohoto výzkumu. Interpretace vybraných klíčových pasáží pomáhá porozumění románu. Přitom je kladen důraz na analýzu událostí formujících protagonisty a reflexi historických souvislostí v díle. Tato analýza a znázornění vypravěčské techniky, motivů a metody postupu Ernsta Weiße přispívají k porozumění románu jako jednoho z nejdůležitějších humanistických, antimilitaristických a antifašistických děl 20. století.This paper deals with Ernst Weiß method and functioning of story telling in one of his most important pieces, the novel "Ich - Der Augenzeuge" (1963). The introduction is focused on relevant general information about author's biography and his work, with emphasis on some essential parts of the book content. The paper is based on findings of important specialists in Ernst Weiß work, who represent the current state of Weiß research. The interpretation of selected crucial passages helps the text understanding. Also the analysis of events, which are forming the protagonists, and the reflection of historical context in this novel are emphasized. This analysis and illustration of Weiß' way of story telling, motives and methods of attitude contribute to approaching this novel as one of the most important humanistic, antimilitaristic and anti-fascist pieces of the 20th century.Institute of Germanic StudiesÚstav germánských studiíFaculty of ArtsFilozofická fakult
