Bakalářská práce se zabývá časem, který nemá obdobu v českém jazyce, tedy perfektem. V češtině je pouze jeden minulý čas na rozdíl od jazyka anglického, ve kterém jsou minulé časy tři: préteritum, perfektum a plusquamperfektum (v prostém a průběhovém tvaru). Dané časy se liší časovou zónou, na kterou odkazují. Je důležité zmínit, že časový význam slovesa může být ovlivněn kontextem, například výskytem adverbií. Daná práce poskytuje souhrn teoretických poznatků o prostém a průběhovém perfektu. V analytické části se pracuje se 137 příklady excerpovanými pomocí softwaru ParaConc, které jsou roztříděny podle významu perfekta a následně analyzovány na základě jejich morfologické struktury, sémantiky a pragmatiky (zároveň dochází ke srovnávání českých zdrojů a anglických překladů). Potom jsou vyvozeny podmínky, které vedou k použití perfekta při překladu z češtiny.This BA thesis deals with the tense which has no direct counterpart in the Czech language, i.e. the present perfect tense. There is only one past tense in Czech in contrast to the three in English: perfect, preterite, pluperfect (simple and progressive forms). Those tenses differ in the time zone they refer to. It is also important to mention that the temporal meaning of a verb can be influenced by context, e.g. presence of an adverbial. The thesis summarizes the theoretical background of the present perfect and the present perfect progressive. In the analytical part 137 authentic examples excerpted with the ParaConc software are sorted according to the meaning of the present perfect and consequently analysed according to their morphological structure, semantics and pragmatics (comparing the Czech sources and the English translations). The conditions which lead to the use of the perfect tense when translated from Czech are then deduced.Department of the English Language and ELT MethodologyÚstav anglického jazyka a didaktikyFaculty of ArtsFilozofická fakult
