Legalismus a justice

Studie se zabývá vztahy legalismu (zákona) a justice (práva) v teoretické i aplikativní rovině. Autor navazuje na text analyzující terminologickou disparátnost relace v anglojazyčné oblasti (viz POSPÍŠIL, L. “Law” equals “ius” and “lex”: The Major Problem of Anglo-Saxon Theories of Law, Studia Ethnologica Pragensia, 2012, 1, pp. 21–28.) a pojednává o problematice v širších kulturních souvislostech. L. Pospíšil soudí, že právo reflektuje sociální strukturu každé společnosti, která prostřednictvím příslušných pravidel (zákonů) realizuje sociální kontrolu. Právní pravidla byla (jsou) v obecné rovině vnímána jako doporučení ovliňující právní rozhodování příslušných orgánů, vykonavatelů státní moci (viz právní systémy Číny, Mezopotamie, Egypta, Řecka, Atétů, Inků atd.). Ve společnostech budovaných na demokratických principech se zohledňovala (zohledňuje) zásada „rovnosti před zákonem“, zatímco v autokratických (diktátorských) politických systémech byla (jsou) právní rozhodnutí činěna především v souladů se zájmy reprezentantů moci.112