Situation im deutsch-tschechischen Grenzgebiet vor dem EU-Beitritt

Autorky článku se zabývají problematikou česko německých vztahů v pohraničí. Článek je koncipován jako dílčí zpráva z výzkumu, který byl proveden v březnu 2004 dvěma skupinami studentů Fakulty humanitních studií Univerzity Pardubice, jednalo se většinou o studenty oboru Německý jazyk pro hospodářskou praxi. Průzkum se uskutečnil převážně v okolí měst Cheb a Marktredwitz, tedy na česko bavorském pomezí. Studenti a učitelé UPa spolupracovali se vzdělávacím střediskem Burg Hohenberg, které se od svého vzniku zabývá problematikou česko-německých vztahů z hlediska minulosti, současnosti i budoucnosti, ekologickými aktivitami a pedagogickou činností. Výsledkem výzkumu, který prováděli studenti pomocí dotazníků na obou stranách hranice, je zjištění, že česko-německé vztahy jsou jak z pohledu běžných občanů, tak z hlediska dotazovaných firem na dobré úrovni. V celkovém pohledu tyto vztahy významně neovlivnil ani tehdy připravovaný vstup České republiky do EU

14. mezinárodní vědecká konference Didaktická konference 2021

Title in English: 14th International Scientific Conference Didactic Conference 2021: Proceedings Didactics of mathematics, natural sciences and vocational education represent developing areas and are a breeding ground for new ideas and approaches. In mathematics and physics, the proceedings provide an overview of the historical development of education process and the possibilities of activating students. From a practical point of view, physics and chemistry are interconnected by using simulations in teaching. Vocational education is represented from various perspectives, whether in technical education, by solving logistical problems, or educational activities in the teaching of economic subjects. Due to the current situation, there are abundant contributions on the effects of the ongoing pandemic on the educational process and distance learning

Olga MOJŽÍŠOVÁ – Tomáš BERNHARDT (eds.), Bedřich Smetana. Deníky. Diaries. I. (1840–1847), Praha, Národní muzeum 2022, 736 s. (+ 24 s. obrazové přílohy). ISBN 978-80-7036-724-7 (print), ISBN 978-80-7036-725-4 (pdf).

  &nbsp

Künstliche Intelligenz in literarischer Produktion. Betrachtungen über Clemens J. Setz' "Bot. Gespräch ohne Autor"

Das längst avisierte Zukunftsprojekt Industrie 4.0 wirkt sich auf viele Bereiche der menschlichen Produktion, wie u. a. des literarischen Schaffens aus. 2018 ist das Buch Bot. Gespräch ohne Autor des österreichischen Schriftstellers Clemens J. Setz erschienen, das eine Alternative zu einem von der "natürlichen" Person geschaffenen literarischen Werk darstellt. Analog zu der Industrie wird jetzt der Vorgang des literarischen Schaffens digitalisiert, d. h. eine künstliche Intelligenz schreibt ein Buch oder wirkt an ihm mit. Das Werk wird gedruckt, verkauft und gelesen und steht in Bücherregalen neben Büchern von "natürlichen" Autoren. Wie beeinflusst die Einbeziehung der künstlichen Intelligenz die Kanonbildung? Wer wären dann die Leser/innen solcher literarischen Werke? Werden in diesen Werken auch einige früher kanonisierte Werke berücksichtigt? Ist es überhaupt möglich, dass künstliche Intelligenz ein ästhetisch wertvolles literarisches Werk hervorbringt? Mit solchen und weiteren Fragen über die literarischen Begegnungen der künstlichen und menschlichen Intelligenz in der 4.0-Ära befasst sich der vorliegende Artikel

V laboratoři prózy Clemense J. Setze

Der österreichische Autor Clemens J. Setz erregte bereits in relativ jungen Jahren die Aufmerksamkeit der literarischen Welt. Ab seinem 26. Lebensjahr wurden ihm bedeutende literarische Auszeichnungen verliehen. Seine Bücher zeichnen sich durch einen experimentellen Zugang zur narrativen Struktur aus, indem er beim Schreiben technische Möglichkeiten der Neuen Medien verwendet, kanonisierte Texte umschreibt und durch tiefe Einblicke in das Innere seiner Figuren Tabus bricht. So gelingt es ihm, in seinen Prosawerken die dringlichsten verborgenen Probleme von Individuum und Gesellschaft zu benennen. Die Schicksale und Einstellungen seiner ProtagonistInnen wirken kontrovers, weshalb sein literarisches Schaffen ambivalent rezipiert wird.Rakouský autor Clemens J. Setz vzbudil pozornost literárního světa již v relativně mladém věku. Od 26 let mu byla udělována významná literární ocenění. Jeho knihy se vyznačují experimentálním přístupem k narativní struktuře a bořením mýtů a tabu, kdy využívá technických možností nových médií při psaní, novým způsobem zpracovává kanonizované texty a vytváří hluboké sondy do nitra postav. Na základě toho se mu v prozaických dílech daří pojmenovávat nejnutkavější skryté problémy jedince a společnosti. Osudy a postoje jeho postav tak působí kontroverzně, proto je jeho literární tvorba vnímána často ambivalentně

Im Prosalabor von Clemens J. Setz

Der österreichische Autor Clemens J. Setz erregte bereits in relativ jungen Jahren die Aufmerksamkeit der literarischen Welt. Ab seinem 26. Lebensjahr wurden ihm bedeutende literarische Auszeichnungen verliehen. Seine Bücher zeichnen sich durch einen experimentellen Zugang zur narrativen Struktur aus, indem er beim Schreiben technische Möglichkeiten der Neuen Medien verwendet, kanonisierte Texte umschreibt und durch tiefe Einblicke in das Innere seiner Figuren Tabus bricht. In seinen Prosawerken gelingt es ihm, die dringlichsten Probleme von Individuum und Gesellschaft zu benennen. Die Schicksale und Einstellungen seiner ProtagonistInnen wirken kontrovers, weshalb sein literarisches Schaffen ambivalent rezipiert wird.The Austrian author Clemens J. Setz attracted the attention of the literary world at a relatively young age. Beginning at age twenty-six, he has been crowned with significant literary awards. His books are characterized by an experimental approach towards the narrative structure of text. In his works, Setz uses the technical possibilities of new media, rewrites canonized texts and breaks taboos in providing deep insights into his characters. In his prose, he identifies the most pressing problems of both individuals and society. The fates and attitudes of his protagonists appear controversial which has led to an ambivalent reception of his literary work

Das Naturhafte in E.T.A. Hoffmans KunstmärchenDer goldne Topf

Výchozím tématem první kapitoly článku je univerzální pojetí přírody a přírodních věd na počátku 19. století. To je následně analyzováno na jednom ze základních děl německé literatury období romantismu - Hoffmannově pohádce Der goldne Topf. V následujících třech kapitolách se autorka podrobněji zabývá těmito tématy: romantické pojetí hudby jako prostředníka mezi reálným a fantazijním světem, barevná a tvarová pestrost jako jeden z charakteristických prostředků romantické literatury a konečně syntéza celé problematiky v závěrečné kapitole. Symbolem této syntézy je motiv zahrady, tedy jeden z ústředních motivů jmenované Hoffmannovy pohádky, který dává možnost nahlédnout do problematiky i v rámci širšího společensko-historického spektra

The artificial intelligence in literary creation. Reflections on Clemens J. Setz’s Bot. Gespräch ohne Autor

Das längst avisierte Zukunftsprojekt Industrie 4.0 wirkt sich auf viele Bereiche der menschlichen Produktion, wie u. a. des literarischen Schaffens aus. 2018 ist das Buch Bot. Gespräch ohne Autor des österreichischen Schriftstellers Clemens J. Setz erschienen, das eine Alternative zu einem von der ‚natürlichen‘ Person geschaffenen literarischen Werk darstellt. Analog zu der Industrie wird jetzt der Vorgang des literarischen Schaffens digitalisiert, d. h. eine künstliche Intelligenz schreibt ein Buch oder wirkt an ihm mit. Das Werk wird gedruckt, verkauft und gelesen und steht in Bücherregalen neben Büchern von ‚natürlichen‘ Autoren. Wie beeinflusst die Einbeziehung der künstlichen Intelligenz die Kanonbildung? Wer wären dann die Leser/innen solcher literarischen Werke? Werden in diesen Werken auch einige früher kanonisierte Werke berücksichtigt? Ist es überhaupt möglich, dass künstliche Intelligenz ein ästhetisch wertvolles literarisches Werk hervorbringt? Mit solchen und weiteren Fragen über die literarischen Begegnungen der künstlichen und menschlichen Intelligenz in der 4.0-Ära befasst sich der vorliegende Artikel.The long-awaited ‘Industry 4.0’ project affects many areas of human production, including literary creation. 2018 saw the publication of the book Bot. Gespräch ohne Autor by the Austrian writer Clemens J. Setz, as an alternative to a literary work created by a ‘natural’ person. Analogous to industry, the very process of literary creation is now being digitized; that means that artificial intelligence writes or at least contributes to the writing of a book. The work is printed and stands on bookshelves next to books by ‘natural’ authors, after which it is sold and read. How does the inclusion of artificial intelligence affect canon formation? Who would then be the relevant addressee of such literary works? Are some earlier canonized works also included? Is it even possible for artificial intelligence to create an aesthetically valuable literary work? This article deals with these and other questions about the literary encounters between artificial and human intelligence in the 4.0 era

Johann Friedrich Reichardtder Künstler als Prometheus

Jednou z osobností, které se významnou mírou podílely na organizaci hudebního života na pruském dvoře v poslední třetině osmnáctého století byl dvorní kapelník Friedricha Velikého Johann Friedrich Reichardt (1752-1814). Článek je věnován jeho osobnosti a dílu a především jeho působení jako organizátora, bedlivého pozorovatele a komentátora soudobého kulturního dění. V neposlední řadě přispěl svým organizačním talentem také k výměně myšlenek, mezi příslušníky rodící se romantické generace na přelomu 18. a 19. století. Jeho venkovské sídlo v Giebichensteinu u Halle se na několik let stalo místem, kam přijížděly takové veličiny německého kulturního života jako Goethe, Fichte, F. Schlegel, Jean Paul, Voß, Tieck, Novalis, Brentano, Armin nebo Eichendorff. Kromě aktuálního kulturního dění se Reichardt věnoval také psaní. Je autorem románového fragmentu "Leben des berühmten Tonkünstlers Heinrich Wilhelm Gulden nachler genannt Guglielmo Enrico Fiorino", kde se z různých hledisek zabývá postavením a rolí umělce ve společnosti. V románu se objevují osvícenské myšlenky v kombinaci s myšlenkami a postoji Sturm und Drang. Postava Heinricha je z velké části autobiografická a je konfrontována s idealistickým obrazem umělce Franze Hermenfrieda, tedy s obrazem umělce, jakým chtěl Reichardt sám vždy být. Tato konfrontace se v románu stává nástrojem kritiky šlechtického stavu a podřadného postavení umělce ve společnosti

Künstlerische Stationen: Betrachtungen über Kunst und Künstler. Ein Blick in die deutschsprachige Literatur des 19. und 20. Jahrhunderts

V úvodní kapitole se autorka zaměřuje na počátky raně romantické estetiky zejména v oblasti pojetí hudby. Vývojové tendence zpracovávané problematiky jsou zohledněny v kontextu vývoje německy psané literatury. Raně romantická díla jsou tedy srovnávána s estetickými náhledy období preromantického. Z tohoto hlediska se ukázaly nosnými hudebně estetické názory Karla Philippa Moritze a Johanna Friedricha Reichardta, protože se v jejich dílech odráží nejen pohled obecně estetický, ale také zájem o osobnost umělce. Postava skladatele Josepha Berglingera, jak ji vytvořili Wackenroder a Tieck, je podrobena analýze romantického pojetí umělce a umění z pohledu literárního dění kolem roku 1800. Cílem druhé kapitoly je ukázat, jak se v kontextu německé literatury rozvíjí koncept umění a tvůrčího uměleckého individua nastíněný preromantickou a romantickou estetickou školou. Zejména na postavě hudebního skladatele Johannese Kreislera, vytvořené E. T. A. Hoffmannem, je patrno ukotvení a další vývoj dobového autonomního pojetí umělce. Orientace autora na umělce a umění se promítá jak v oblasti literární tvorby, tak i mimo ni. E. T. A. Hoffmann je zde představen i jako hudební recenzent. Studie nabízí rovněž srovnání fiktivního skladatele Kreislera se skutečnou postavou hudebního skladatele L. van Beethovena jako zdroje autorovy literární inspirace. Ústředním tématem kapitoly je problematika nalezení pozice umělce v rámci měšťácké společnosti a jeho tvůrčího sebeprosazení. Následující kapitola se zaměřuje na Hofmannsthalovo pojetí umění, které analyzuje jak v celkovém kontextu díla autora, tak i na příkladu jednotlivých postav. V rámci teoretického rozboru se text věnuje zejména pojmům „platónské ideje“ a symbolu, které Hofmannsthal často označoval za nástroje uměleckého vnímání vnější reality. Studie dále rozebírá autorovo chápání těchto pojmů a zkoumá vlivy na jeho utváření z oblasti filozofie a literatury. Předmětem analýzy jednotlivých děl jsou Hofmannsthalova vybraná raná dramata, jakož i Pohádka 672. noci. Jak dokládají autorovy eseje a zápisky, považoval Hofmannsthal uvedená díla za příspěvek k problematice umělce a diletanta. Kapitola věnovaná Thomasu Mannovi se zabývá zejména významem umění v životě člověka a rolí umělce ve společnosti na pozadí autorova díla. Předmětem rozboru jsou povídky Tristan, Tonio Kröger a Smrt v Benátkách, jejichž prostřednictvím Mann zkoumal hodnotu literární tvorby a zvláště její etický rozměr. Studie dokládá, že i Mannovo dílo, podobně jako Hofmannsthalovo, obsahuje reflexi konceptu „platónské ideje“ i Nietzscheho dichotomie apollinského a dionýského principu. Lyrik Stefan George je obecně vnímán jako významný německý představitel estetismu a dekadence. Kapitola rozpracovává jeho pojetí umění a zasazuje ho do kontextu německé filozofie (Schopenhauer, Nietzsche) i literatury (Goethe, romantismus, Hölderlin), z nichž Georgeho tvorba čerpá nejvíce. Předmětem zkoumání je však i básníkův vztah k antickému filozofu Platónovi a k hodnotám, které reprezentuje. Závěrečná kapitola se zabývá pojetím umění v díle Hermanna Hesseho. Úvodem je tato problematika prezentována srovnáním Hesseho názorů se Schopenhauerovým konceptem umění. Hesse byl nejen plodným literátem, ale zabýval se i jinými druhy umění. Všestranně nadaný autor se věnoval hudbě, což ovlivnilo jeho literární tvorbu tematicky i kompozičně. V malířství se Hesse považoval za diletanta. Přímé a pravdivé zachycení reality v jeho akvarelech dokládá schopnost autora trefně zdokumentovat i aktuální společenské dění. Hloubka literárních postřehů v souvislosti s vymezením pozice tvůrčího individua vůči společnosti bezesporu zajišťuje Hesseho tvorbě nadčasové působení napříč generacemi čtenářů.In the first chapter, the author focuses on the origins of early Romantic aesthetics, particularly its conception of music. The aspect to be considered is the context of the German-language literature development. The early Romantic works are compared with the pre-Romantic aesthetic views. From this perspective, Karl Philipp Moritz and Johann Friedrich Reichardt’s musical aesthetic opinions proved to be particularly revealing as their works reflect not only a general aesthetic view, but also an interest in the artist’s personality. The composer Joseph Berglinger’s character created by Wackenroder and Tieck is subjected to an analysis of the Romantic concept of the artist and art as seen from the perspective of literary development around the year 1800. The aim of the second chapter is to show how, in the context of the pre-Romantic and Romantic aesthetic school, the concept of art and a creative artistic personality is developed. The assumed position and the evolution of the then autonomous conception of the artist is particularly well-pronounced in the figure of the composer Johannes Kreisler created by E.T.A. Hoffmann. The author’s orientation on the artist and his art is reflected both in the literary creation and beyond it. Hoffmann is portrayed as a music reviewer as well. The study also proffers the comparison of the fictitious composer Kreisler with the real composer Ludwig van Beethoven as the source of the author’s literary inspiration. The main topic of the chapter is the issue of finding the artist’s position in the bourgeois society and his creative self-assertion. The following chapter focuses on Hofmannsthal’s concept of art and analyses it both in the overall context of the author’s works and by using the example of particular characters. In the theoretical analysis, the text pays special attention to the concepts of “Platonic idea” and the symbol that Hofmannsthal often calls “instruments of artistic perception of external reality”. Further, the study discusses the author’s understanding of those concepts and examines the influences of philosophy and literature on its creation. The subjects of this analysis are selected from early dramas of Hofmannsthal’s, as well as The Tale of the 672nd Night. As evidenced by the author’s essays and notes, Hofmannsthal regarded the above mentioned works as a contribution to the issue of the artist and the dilettante. The study devoted to Thomas Mann deals mainly with the importance of art in human life and the role of the artist in society. The subjects of the analysis are three short stories: Tristan, Tonio Kröger and The Death in Venice, by means of which Mann studied the value of literary works and their ethical dimension in particular. The chapter illustrates that Mann’s works, similarly to Hofmannsthal’s, reflect the concept of “Platonic idea” and Nietzsche’s dichotomy of Apollonian and Dionysian principles. Stefan George, the lyric poet, is generally perceived as a prominent figure in German aestheticism and decadence. The chapter elaborates his conception of art and puts it into the context of German philosophy (Schopenhauer, Nietzsche) and literature (Goethe, Romanticism, Hölderlin), the most important influences on George’s work. Of further concern in the chapter is the poet’s relationship to the ancient philosopher Plato and the values he represents. The final chapter deals with the conception of art in Hermann Hesse’s works. The main issues are introduced by comparing Hesse’s views and Schopenhauer’s conception of art. Hesse was not only a prolific writer, but he also engaged in other forms of art. The versatile author devoted himself to music, which influenced his literary work in terms of topics and the style of composition. As for painting, Hesse considered himself a dilettante. The direct and veracious depiction of reality in his aquarelles proves the author’s ability to aptly capture contemporary social events. The literary observations concerning the delimitation of a creative individual ’s position within society will undoubtedly ensure that Hesse’s timeless work will impact profoundly on readers across generations